Štětce Xaviera Coste umocňují 1984 na druhou

Málokdo by hádal, že sedmdesát dva let po vydání Orwellova dystopického románu 1984, se roztrhne pytel s jeho komiksovými adaptacemi. Jedno z nejzásadnějších děl 20. století vzniklo pod vlivem tehdejší doby a o jeho nadčasovosti se autorovi nejspíše ani nezdálo. Uchvácen hloubkou a kvalitou románu je i Xavier Coste, francouzský kreslíř, jehož sen přetvořit každou větu do obrazové podoby, se stal v lednu letošního roku skutečností. A samotného mě překvapilo, jak se dvaatřicetiletý rodák z Normandie úkolu zhostil.

Od smrti Erica Arthura Blaira, též známého jako George Orwell, uplynulo už více než sedmdesát let, což přináší i odpověď na otázku, proč se s adaptacemi roztrhl pytel. Uvolnění autorských práv nakoplo nejen světové tvůrce, ale i ty české. Za komiksovou adaptací tak nemusíme až do země galského kohouta, jednu najdeme i v České republice a postaral se o ni Matyáš Namai.

Nemá smysl zabředávat do detailů slavného dystopického díla. Devatenáct set osmdesát čtyři vypráví příběh Winstona, který se snaží postavit Velkému bratrovi – totalitnímu režimu, jenž má naprostou kontrolu nad obyvatelstvem. O obrazové zpracování Orwellova románu se v minulosti pokoušelo i několik filmových tvůrců, nikdo ale nedokázal to, co Coste svými kresbami. Vezměte původní text díla a umocněte jeho sílu na druhou. A teď na třetí. Umocňujte, jak dlouho chcete a nikdy to nebude příliš. Chladné kresby bez detailů zaměstnají vaši představivost a těžko je budete z hlavy vyhánět.

Obdivuhodné je Costeho pojetí architektury. Brutalistické stavby, které do režimu dokonale zapadají (pozn. red. -typickým příkladem tohoto stylu je třeba pražská Kotva) a totální absence přírody, dohromady tvoří přeurbanizovaný a klaustrofobní svět. Zdánlivě přírodním útočištěm mimo dosah Velkého bratra jsou městské parky, což je ale jedna obrovská iluze. Všudypřítomné kamery si se soukromím obyvatel rukou nepotřesou. Líbila se mi i Costeho volba vrtulníků. Přestože na sledování obyvatel ze vzduchu existují dnes zajímavější technologie, umělec se rozhodl pokračovat v duchu a zasazení původního díla.

Coste si dal také prostor na projevení svého talentu. Časté dvojstrany bez textu jsou nádherné a v podstatě nelze se skrz ně do příběhu nevcítit. Díváme se spíše na malby než kresby, místy na nás dýchnou až náčrty. I přes relativní jednoduchost maleb je ale emoce, kterou předají, velmi intenzivní. Čtyři, respektive pět barev, které Coste na celé dílo použil, vytváří až mrazivou atmosféru. Červená, žlutá a fialová působí v kombinaci s černým základem velmi syrově.

Bylo by nefér nezmínit překlad Petry Martínkové, která např. zažitý newspeak proměnila v neolekt. Některé nové výrazy k charakteru díla sedí, ovšem místy mi překlad připadal nepřirozený, až robotický. Pokud by text nebyl doplněn o Costeho obrazový doprovod, vaše fantazie by se nejspíš unudila k smrti.

Bystřejšímu čtenáři neunikne zarážející podobnost s dnešní politicko-ekonomickou situací nejen u nás, ale i jinde ve světe. Veřejná prostranství nasycená kamerovými systémy nejsou sci-fi, dokonce na ně dnes spoléháme a dodávají nám pocit bezpečí. O technologiích amerických a čínských společností, které denně ochotně nosíme v našich kapsách, se zmiňovat snad ani nemusím. Pokaždé, když knihu otevřete, donutí vás zamyslet se, jak moc jsme se naučili současného “Velkého bratra” milovat. Bez mučení.

Bylo by nezdvořilé nevyzdvihnout knihkupectví Kosmas, které si dalo tu práci a dopravilo recenzní kus i do naší redakce. Děkujeme a pokud i po této recenzi naše spolupráce trvá, těšíme se na další tituly.