Je Nanits Chronicles nejlepší komiks z českých luhů a hájů?!

A stojí za ním filmový střihač? No to si snad děláte pr*el. Ne, neděláme. Robert Kaločai měl totiž sen. Sen o tom, že jednou stvoří první český sci-fi megafilm, na jehož námětu pracoval už řádku let. Jenže jak už to tak bývá, sny jsou sny z určitých důvodů. Robert si totiž brzy uvědomil, že u nás je natočení takového filmu prakticky neproveditelná záležitost a tak se rozhodl pro menší změnu platformy. Tou se (světě div se) stal komiks. Komiks, který v počátcích uchvátil množství lidí nejen svým příběhem, ale i zpracováním. Spolu s Robertem na něm totiž dělal i Michael Petrus a Nanits Chronicles se tak ihned dostalo do hledáčku mnoha fanoušků. Napomohl tomu i fakt, že se komiks poprvé pořádně prezentoval v kombinaci s aplikací Nanits, jenž komiks obohacovala o animace, hudbu a další zvukové efekty. To se ale psal rok 2017 a vy si pravděpodobně říkáte, co to má společného s touto knihou.

Řekněme, že víceméně všechno. Aplikace Nanits totiž měla být revolučním počinem, který odprezentuje všechny příběhy Nanits Universa. Vývoj této aplikace byl ale na začátku roku 2020 pozastaven. Ústřední dvojici opustila řada investorů a tak to vypadalo, že už se vydání kompletního souboru Nanits Chronicles nedočkáme. To se ale naštěstí změnilo a sbírka komiksů Nanits Chronicles vyšla pod křídly Epochy – což nám udělalo obrovskou radost.

Proč radost? Protože Nanits Chronicles dokazuje, že i naši tvůrci umí vytvořit něco naprosto skvělého. Kniha samotná vás hned na první pohled zaujme svým zpracováním. Jedná se totiž o pořádnou komiksovou bichli s 400 stránkami, váhou kolem kila a půl a nádhernou obálkou, z níž nespustíte oči. Jenže od toho, abychom tu knihu okukovali, tu nejsme. O čem tedy sbírka komiksů ze světa Nanits Chronicles je?

O světě, do kterého stejně jako do toho našeho přišla nákaza. Nákaza jenž během pár měsíců přerostla v pandemii a v následujících letech vyhladila přes čtyři miliardy obyvatel. Téhle nákaze se říká FLUA a ne, s naší koronavirovou pandemií nemá nic společného. Její příběh se totiž začal psát mnohem dříve, přestože začíná až v roce 2045. O tom se ale nejvíce dočtete v první z pěti kapitol s názvem PROLOG.

Ten vás (jak už to tak u prologu bývá) má uvést do obrazu a informovat o těch nejdůležitějších podkladech příběhu. Jedním z nich je i informace, že se čínské společnosti NFO podařilo po několika letech vyvinout sloučeninu NANITS. Ta samozřejmě funguje jako lék na FLUA, ale navíc i léčí další mraky nemocí. Stává se tak jednou z nejdůležitějších a zároveň nejprodávanějších komodit na světě. Lidé platí zlatem za to, aby byli zdraví a účinnost NANITS si předplácejí ve velkém. To samozřejmě vede k postupné segregaci obyvatel, přeprodávání NANITS, padělkům, podvodům a dalším rizikovým faktorům. Je to prostě byznys, jak má být a Robert Kaločai nám na něm hned ze startu dokazuje, že si svět Nanits Chronicles zatraceně dobře promyslel. Komiks na nás totiž hned od startu chrlí mraky informací a i přesto zůstává abnormálně zajímavý, zábavný a konzistentní. Přesuňme se ale k druhé kapitole, v níž se podíváme do roku 2177.

V tom se odehrává kongres CES 2177, na kterém se bude probírat povinné „očkování“ všech obyvatel Země. A proč říkáme Země? Protože v roce 2045 vznikla první kolonie obyvatel na Marsu, postupem času se vyvinula v samostatnou jednotku a úplně se tak vyhnula onemocnění FLUA. Díky tomu se v roce 2177 setkáváme s protagonistkou příběhu Niou. Ta se jako nadějná vědkyně z Marsu letí tohoto kongresu účastnit jako jedna ze zástupců planety. Jejího nadšení z návštěvy planety Země si ale moc neužijeme. Nia se totiž nechtěně zaplete do spiknutí, které ohrozí životy všech obyvatel planety. Čekají vás tak první akční scény, přestřelky, krev a vše, co k tomu patří. Robertův tým v této kapitole navíc odhaluje další důležité informace o NANITS, ale i info a poměrech na Zemi.

V třetí kapitole s názvem Intermezzo se vracíme do roku 2056, kdy FLUA řádila ve velkém a NANITS byla v plenkách. V tomto „postapokalyptickém“ světě se setkáváme s drsným …err… mladým Harrym. Pistolníkem Scarova Gangu, který se účastní akce v Santa Fe, která se tak úplně nepovede. Intermezzo je víceméně postapokalyptickým westernem z budoucnosti, jenž poukazuje na to, jak se svět po pandemii zbláznil a nic nedává smysl. Osobně jsem si ale tuto povídku vychutnal nejméně ze všech kapitol a to hlavně kvůli lehce zmatečnému vyprávění. Očekávejte v ní ale spoustu akce i hlášek.

Kapitola čtyři je naproti tomu něčím, co mě doslova posadilo na zadek. Příběh s názvem 2225 se totiž točí kolem postrachu všech padělatelů NANITS v okolí Šanghaje. Na onu napodobeninu totiž umřela jeho žena a tak se Frinkl, náš hlavní policajt, vydává na cestu pomsty a destrukce. Asi vám už došlo, že se žánrově jedná o kyberpunkovou detektivku z 23. století, která si svým zpracováním získala nejen moje srdce. Příběh je skvěle napsaný a představuje nám Frinkla jako jednoho z největších drsňáků budoucnosti. Doplňuje ho navíc nádherná kresba a barvy, které v určitých chvílích dávají vzpomenout na psychedelické látky.

No a dostali jsme se na konec. Tím je v této sbírce EPILOG a i ten stejně jako předtím PROLOG skvěle splňuje své zadání a shrnuje to nejdůležitější. A co je ale důležitější – skvěle nás i navnazuje na pokračování, kterého se chceme dočkat. Robert Kaločai, Michael Petrus, František Kašpar, Viktor Šauer, Petr Smazal, David Anton (PUSTE), Felipe Arciniegas, Gabriel Ibarra Nuñez, Brian Terrero, Daniel Rosa Durán, Ondřej Hrdina a další, kteří se na sbírce Nanits Chronicles podíleli, dokázali, že tuhle knihu musí mít v knihovně každý fanda sci-fi a komiksu. Ptáte se proč? Inu hlavně proto, že Robert Kaločai přišel s unikátním a uvěřitelným světem plným napětí a akce, který v mnohém připomíná realitu dnešních dní. Možná že i proto jsou příběhy z budoucnosti tak čtivou a zábavnou záležitostí. Jenže co by to bylo za komiks bez kvalitní kresby?

Pod taktovkou Michaela Petruse se o ni postaralo pět zahraničních autorů. U prologu a epilogu to byl Felipe Arciniegas, kterého u prvního příběhu doplňoval Brian Terrero. U všech tří částí jsme se dočkali čistých linek, přehledné akce a futuristických reálií doplněných o syté a světlé barvy, které celý vizuál dost pozvedly. O Intermezzo se pak postaral Gabriel Ibarra Nuñez se svým temným pojetím westernového prostředí, které bylo naprostým opakem kresby výše zmíněných kolegů. Faktem je, že k danému příběhu kresba sedí i přesto, že není zrovna tím mým šálkem kávy. No a nakonec tu máme Davida Antona jenž se postaral o detailní kresbu 2225 plnou minimalistických detailů. Antonův styl kresby asi nejlépe vystihnul výše umístěný obrázek s průstřelem hlavy, který v člověku vyvolává řekněme velmi zajímavé pocity. Obálka (jak už jsem zmiňoval) přitahuje pozornost sotva ji spatříte. Tu zpracoval Felipe Arciniegas a dokázal tak, že kvalitní obálka je nejlepší reklama. Ve výsledku se dá říct, že díky vysoce kvalitní kresbě i barevnosti všech povídek má člověk v určitých chvílích pocit, že nemusí ani číst vhodně umístěné textové bubliny. Ty totiž nikdy nijak neruší a nekazí tak dojem z výsledku. Nanits Chronicles je tedy ve všech ohledech minimálně srovnatelný s tou nejlepší zahraniční tvorbou. Má neotřelý příběh plný akce, nádhernou kresbu i originální barvy. Kniha má celkově úctyhodné zpracování a to vše si zaslouží vaši pozornost.

Za poskytnutý recenzní výtisk děkujeme našim partnerům z EPOCHY!