Dread Templar – obyčejná nostalgická řežba, ale poctivá práce | Recenze

A jsem v tom zas ty jo… Zas mě poctili, abych ohodnotil a otestoval svoje Spray&Pray skilly a zestárnul o dalších 20 let. No, ne že by mi těch vlasů už zbývalo hodně, ale o to víc se každý jeden přeci počítá. Dread Templar je další z řady dnes celkem populárních old-schoolových FPS, které se poslední dobou snaží nám, old-schoolovým hráčům, zasadit nostalgickou vlnu úzkosti a trochu zatopit neustále se snižující obtížností normálních her. Opravdu nejsem fanda tohoto žánru a u Wrath: Aeon of Ruin jsem se rozčiloval dost. A jak jsem si vedl zde? Pojďme se na to podívat.

Chuck Norris by se styděl!

A co víc je nutné vymýšlet? Příběh je jasný. Jste Strašný Templář, který vstoupil do samotných pekel, aby se pomstil. Za co? Jak? A komu? To už nechám na vás, ale abychom mohli tento veledůležitý úděl splnit, musíme projít celým temným královstvím. Jo. Zní to jako další “céčkový” hollywoodský snímek v hlavní roli s Arnoldem Schwarzeneggerem, který bude absolutně na hovno, ale za deset let se o něm bude mluvit jako o klasice světové kinematografie. Jenže v téhle hře nejde moc o příběh, nejde ani o myšlenku a oproti výše zmíněnému Wrathu, kde se na tuto část vývojáři vykašlali úplně, tady alespoň nějak obyčejně nastolili správnou atmosféru.

A že si s Dread Templarem projdete peklem (vlastně doslova) ještě nic neznamená. Protože hra není jen jednorázově rychlá (fakt hodně rychlá) FPSka. Hra je jako stvořená pro speedrunnery, hardcoristy, ale i achievement huntery. V Dread Templar je v každé mapě skrytých několik malých lokací. A jsou fakt schované a dost těžké na najití. Například na čtvrté mapě první epizody jsem si za účelem recenze vyčlenil čas, abych je všechny našel. Mapa je vcelku jednoduchá a lehce se mi na ní oproti ostatním levelům orientovalo. Když mi však po ukončení levelu vyběhlo 4/10 objevených secret chamberů, jen jsem zíral.

RPG/FPS

RPG je vcelku zavádějící kategorie, ale nějaký systém progrese zde je. Dread Templar totiž má mechaniku jistých vylepšení. Po mapě sbíráte Blood Crystaly, díky ním si na oltáři můžete odemknout různé sloty pro zbraně, nebo pro vaší postavu. A do těchto slotů můžeme vložit tokeny, které vám postavu nějakým způsobem vylepšují. Příkladem je zvýšení životů, rychlejší palba určitých zbraní, nebo vyšší damage. Odměnou je odemčení slotu pro zlatý token, který dokáže už s vlastnostmi postavy dost zamávat. A proč to zde píšu? Protože se, sakra, vyplatí prohledat všechny zákoutí každé mapy a sbírat krystaly sbírat.!

Rytíř s batohem železa

Batohem železa rozumíme samozřejmě zbraně. A zbraní je tu fakt habaděj. Začínáme úplně základní a primární zbraní našeho templáře a tou jsou dvě katany. Věřte, že to nejsou jen záložní zbraně, když dojdou náboje, ale plnohodnotné vybavení, které budete rádi používat. Spousta zbraní má ve hře Dread Templar ještě sekundární útok. V případě katan je spojíte dohromady do jedné, hodíte po soupeři a udělíte mu opravdu masivní damage. A pak tu máme celou škálu zbraní. Dost se mi líbí, jakým způsobem lze mezi zbraněmi přepínat. Pokusím se vám to trochu popsat. Pod klávesou 2 máte ze začátku obyčejné dvě pistole, ale přepínáte jí vlastně všechny Pistols&SMGs ve hře. Tudíž, když později objevíte dva samopaly, tak je nemáte na nějakém dalším tlačítku, ale pomocí “dvojky” si přepínáte mezi všemi zbraněmi z této kategorie. To samé platí i pro jiné kategorie, jako jsou brokovnice a další.

Mojí nejoblíbenější zbraní se po chvíli hraní stal luk a takový náramek, který na zem hází elektrické pasti, kterými omráčíte všechny soupeře v určitém okruhu. Nejpoužívanější zase naopak byly brokovnice.

Čerti z pekelných jam

Co se týče nepřátel, tak ti vás ničím novým nepřekvapí. Standartní progres od obyčejných běhounů na blízko, po soupeře s puškama na dálku. Později i nemrtví obři s katapultem na zádech, nebo brouci se samopalem. Nazval bych to takovou klasikou, až na to jejich ztvárnění. A pak bossové… Takové hry se bez bossů neobejdou. Už po pár minutách ve hře se sejdete pravděpodobně s hlavním antagonistou. Dle mého odhadu je to právě on, kvůli komu se ocitáte v pekle a toužíte po pomstě. Bohužel jsem se to nedověděl. Hra je aktuálně stále v early accessu, ale roadmapa na Steam kartě je dost slibná.

Dread Templar určitě nešetří ani počtem nepřátel a nejednou se stane, že jich je na vás opravdu moc. No a jelikož Dread Templar není žádný nýmand a nešel by do pekla bez trumfu v rukávu, tak ovládá ještě jednu superschopnost. Tou je tzv. Bullet Time a ano, je to přesně ten Bullet Time, který známe z Max Payna. Přičtěme k tomu Dash místo sprintu a s dvěma katanama v ruce jste na malou chvíli absolutně nezastavitelní.

Dantova pekelná atmosféra

Celkovou atmosféru ve hře jen podtrhuje její neskutečně rychlé tempo. Celkový pohyb, spád i akce jsou neskutečně rychlé. K tomu si přičtěte úžasnou deathmetalovou hudbu a jsme v ráji, a ne pekle. Hudební podkres mi opravdu sedl nejen ke hře, ale i jako fanouškovi žánru se mi krásně vryl pod kůži. Oldschoolová pixelová grafika převážně do temné červené, opravdu oškliví a obskurní nepřátelé, mapy a kulisy s mučírnami, vězením, všude samá kostra. Myslím, že Nergal z Behemothů by si to oblíbil ihned.

Aktuálně jsou ve hře odemčené pouze první dvě epizody s 10 mapami z připravovaných 25. Přičtěte k tomu schované bonusové lokace, vedlejší mapy plné absolutní zkázy, bossy, velkou škálu zbraní a ještě větší škálu nepřátel, na které je potřeba se vždy takticky přizpůsobit. Ano… Dread Templar je opravdu řežba jak se patří a já ji mohu doporučit nejen fanouškům žánru, ale i zájemcům o vyzkoušení podobné řežby, aniž by museli složitě zprovozňovat první DOOM.