NovinkyOldschoolPCRecenze

Wrath: Aeon of Ruin – vražda, hrůza, smrt a běs | Recenze

Redakce: Hej Miku, máš rád old school FPSka?
(hmmm… přemýšlím a vzpomínám na Quake, Duke Nukem, nebo Doomem)
Já: Hele celkem jo… Jako malej jsem snad nehrál nic jinýho, Duke je můj hrdina do t…
(drze skočil do řeči)
Redakce: Super… Máme tu povedenou novinku z listopadu Wrath: Aeon of Ruin. Zahraj a napiš recenzi!
(oooouuuuuukeeeeeej)

Tak jsem se do toho s nadšením pustil a musím vám říct, fakt jsem netušil, že po pár hodinách budu brečet nejen nostalgií, ale i zoufalostím! Pár informací na úvod: Wrath je nadcházející hra na styl starých dobrých FPS, do předběžného přístupu vběhla v listopadu loňského roku. Momentálně je přístupných 5 zbraní, 3 levely, bossové a několik druhů nepřátel. Po plném vydání se má vše až zdvojnásobit. A jak si hra vedla v porovnání s epickými nostalgickými tituly?

Vražda, hrůza, smrt a běs!

Na nic víc si nehraje. Hra nemá příběh a nevíme, zda vůbec mít bude. Na začátku si prostě volně vyberete, do jakého levelu / portálu vběhnete a téměř hned od začátku už je to řežba jak prase. Já hrál na nejtěžší obtížnost (Outlander), ale to jsem po třech propocených tričkách a pěti spotřebovaných balíčcích kapesníků na utírání slz, změnil na obyčejnou Hard. Nepřátelé se vám vryjou pod kůži celkem rychle a po chvíli zjistíte, který vás zabije jako první.

Umírání se prostě nevyhnete. Ukládat hru nelze, jak se komu zamane. Buď najdete na pár místech Altar, který vás i vyléčí, nebo musíte sbírat zářící orby, kterých je opravdu pramálo. Opravdu mockrát se stane, že uložíte pozici před nějakým větším encounterem a když se vám ho podaří projít, tak vás za rohem zabije něco jiného. Takže dalších 354 pokusů na daný encounter a o kus dál vás zabije něco jiného. Wrath: Aeon of Ruin je nekompromisní a já díky ní přišel o pár vlasů i nabyl pár vrásek. Časem se stane, že si hru začnete znát nazpamět a míříte na místa, kde víte, že se za chvíli objeví další grázl.

Copak to má strýček pod kabátem?

Co se týče momentálně přístupného arzenálu, zkusím to prolítnout jen lehce a rychle. Jako základní zbraň máme takovou assassinskou hidden blade z Lidlu. Akorát neumí být hidden, tak proto z Lidlu. Jinak velice efektivní. Obyčejnou trojhlavňovou bambitku, dvouhlavňovou brokovnici, automatickou skobovačku a variaci na granátomet, se kterým nestřílíme granáty, ale jedovaté cysty některých monster. Každá zbraň má navíc ještě sekundární útok: u pistole se třemi hlavněmi je to například vystřelení všemi kanóny najednou. Hrozně se mi líbí inteligence protivníků. Když běháte jak šílenci po lokalitě a kropíte jednu svini za druhou, občas zahlédnete, jak vám lezou do cesty, nebo se s tím vůbec neserou a zastřelí svého kolegu, protože je v ráně. A že umí dost dobře mířit!

Čeho je dost, toho je málo…

Abych nezapomněl. Čeho je dost, toho je málo! Nikdy jsem sice toto přísloví neslyšel, ale Wrath: Aeon of Ruin, by si ho měl dát do popisku. Všude, ale fakt úplně všude se válí lektvary na obnovení životů a armor shardy na obnovení zbroje. Nebuďte ale naivní, je to úplně k ničemu! Jedna větší přestřelka a budete běhat po mapě i spoustu lokací zpátky, abyste si vyléčili pár životů. Náboje? Meh, i kdybyste měli vytříbenou mušku šampióna CSka jako já (Spray and Pray), tak vám na závěry větších přestřelek vždy zbyde se štěstím jen ta bambitka. A pak už jen do krve svíráte křížek na krku, který jste nikdy neměli a sám se z ničeho nic objevil. Doufáte, že po tom jednom hajzlovi, co tam zbývá, se další neobjeví a vy zázrakem najdete další zářící orb na uložení své pozice.

Cirkusácké tríčky.

Ale konec zoufalství. Vývojáři nejspíš věděli, jak se u toho budeme tvářit a tak nám hodili dost drsně nařízlé lano v podobně kouzelných zázračných artefaktů. Ty jsou někdy poschovávané, jindy zase krásně v cestě a dávají vám nadpřirozené schopnosti. Může to být prvek lifestealu (za každýho zabitýho trochu života), nebo třeba bobek, co obrátí nepřátele v dosahu dopadu proti sobě. Je to hezký, ale není to žádný zázrak. Práci nebo průchod to moc neusnadní.

Verdikt

Grafika - 80%
Hratelnost - 90%
Obtížnost - 90%
Mechaniky - 70%

83%

Naše skóre

Závěrem bych chtěl hru doporučit opravdu každému, koho nebaví moderní Doom, nepotřebuje mít FULL HáDé detaily a chce znovu prožít ten zážitek, který ho vrátí o několik let zpět, kdy jsme naháněli prasata na lítajících motorkách, nebo vznášející se červený něco co fluše oheň. Hra je krásně morbidní jak v gameplayi, tak v zážitku a mě hrozně baví. Jelikož jsem docela nervák, tak si musím dávat pauzy, ale vesmíre slyš mě! Tu hru dohraju!!! Wrath: Aeon of Ruin vás dostane na kolena!

User Rating: 5 ( 1 votes)
Zobrazit více

MikeGuitarize

MikeGuitarze je hlavně špatný muzikant, beznadějný producent, netalentovaný skladatel, zlá osoba a ještě mnohem horší hráč. Avšak za nic se bohužel nestydí... Jeho plky a snahu o umění můžete sledovat na Twitchi, FB, nebo Instagramu. Taky somruje o kačky na nové CD na Patreonu. Toss a coin to you Mike! Jediný co má k plusu je jeho andělská krása ;-)

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button