Cardaclysm: Shards of the Four – na decku záleží! | Recenze

Upřímně… Pokaždé, když hru Cardaclysm: Shards of the Four zapnu, nevím co tu o ní mám psát. Ne proto, že by byla špatná, ale ani proto, že je dobrá. Cardaclysm má vcelku zajímavý námět, který ale moc nenadchne. Má i zajímavý průběh, který opět nenadchne. Má dokonce i zajímavou obtížnost a je výzvou, ale nic z toho moc nenadchne. Suma sumárum bych řekl, že je to obyčejná, průměrná hra, kterou hrajete jen ve chvíli, kdy nemáte náladu na nic jiného. Ale to by taky nebyla úplně pravda. Zkusím vám toho nastínit co nejvíce a rozhodněte se sami.

Vo čem se vlastně bavíme.

V Cardaclysm hrajeme za kouzelníka, který přecenil své schopnosti a začal experimentovat s magií ve velkém. Následky jeho abnormálního ega vedly k vypuštění 4 jezdců apokalypsy, kteří nyní do světa pomocí svých nohsledů vnáší chaos. A to je vše… Zvolíte novou hru a ocitáte se ve rozpolceném světě, v nějaké neznámé dimenzi. Hra vás krátce seznámí s ovládáním a mechanikami karetních soubojů a pak je to na vás. Co se týče ovládání hry, nic složitého.

Jakožto několikanásobný mistr multiversa v Hearthstone, try-hard v TES: Legends, nebo držitel nekonečné série výher v Legends of Runeterra musím poznamenat, že některé souboje byly dle mého mínění předem odsouzené k prohře, nehledě na super karty v ruce a promyšlenou taktiku. Pointou celé hry je projít malinkou mapou, posbírat co se dá a porazit všechny soupeře na mapě. Následně sebrat červený klíč a prchat do portálu vstříc dalším výzvám. Alespoň tak je to ze začátku. Zlaté trojúhelníky nám zvyšují „manu“ a ta nám umožní vyvolávat silnější kouzla a potvory. Modrá kolečka zase zvyšují počet „souls“, díky kterým můžeme vyvolávat více našich vlastních potvor. Šedohnědé obdélníkové tokeny slouží jako místní měna a gear. Ten nám zase dává různé pasivní schopnosti v soubojích, nebo přidává do decku další kouzla a možnosti.

Vo co tady teda jde?

Jak jsem psal – procházíte malými levely, v kterých jsou roztroušené různé věci, a porážíte soupeře, kteří se vám pletou v cestě dál. Jakmile najdete červený klíč, tak máte na půl vyhráno. Ale nic není jak se zdá. Když porazíte úplně všechny na mapě, tak z portálu odkud jste začínali vyběhne The Wretched, který jde jen po vás. Vaším úkolem, alespoň ze začátku, je před ním utéct do druhého portálu, který musíte odemknout pomocí sebraného klíče.

Co se stane, když neutečete? No… Chytne vás, jen když opravdu budete sami chtít. Jste rychlejší a jste chytřejší. Samotné levely jsou situované tak, aby mu šlo uniknout a vy se neocitli v žádné slepé uličce. Souboj s ním je neskutečně nespravedlivý a těžký. Osobně se mu doporučuji vyhnout, alespoň dokud nebudete mít obstojný deck a běžné encountery s ostatními nepřáteli pro vás nebudou absolutní hračkou.

Navíc díky poslednímu updatu se vaší hře a vašemu decku přizpůsobuje obtížnost celé hry a nenastane se tak, že hru budete vypínat stylem ALT+F4. To se mi předtím stalo hodně krát a to hlavně kvůli tomu, že hra byla absolutně nevyrovnaná, co se týče hráčské obtížnosti. Spawnování a síla nepřátel byla opravdu random a vy jste se s pár obyčejnými monstry ve svém decku setkali i s 10× silnější armádou. A to mi věřte, že ať hrajete karetní hry jako samotná VKLiooon, tohle uhrát nejde.

A co si to říkal s tím deckem?

S deckem samotným je podle mě největší problém. Můžeme v něm mít 14 karet, což se na první pohled zdá málo, ale málo to není, protože nás omezuje hlavně počet souls. Ten nám brání vytáhnout do hry více potvor, ty silnější jsou stejně maximálně 3 ve hře a více vyložit nemůžete. Žádná šance na obnovení není. Pak si zůstanete jen s kouzly. V balíčku lze mít celkem 80 karet a jednoduše je vylepšovat. To lze u některých až o tři úrovně. Pro vylepšení musíte vlastnit duplikace, tedy dvě stejné karty spojíte do sebe a máte tu samou o úroveň výš. Úplně nejhorší na soubojích je, když dostanete dobrou kartu, vytáhnete ji a pak můžete hrát jen další 4 co máte v ruce. Ale třeba se ani jedna nehodí, nebo je ani nebudete moc kvůli současným mechanikám vytáhnout. Co s tím? Vůbec nic… Dejte Give Up a celý level si projděte hezky znovu! Frustrující a nedomyšlené. Ideální by bylo třeba karty spálit, dostat za ně souls, nebo manu, a mít možnost si líznout další.

A teď přichází největší haluz, jakej jsem kdy ve hře viděl.

Mezidimenzionální hospoda!

Ano, slyšíte správně a nijak jsem se nespletl. Po pár úvodních levelech se dostanete do mezidimenzionální hospody. Neříkám, že by se nám všem jedna taková v současné situaci nehodila, ale prostě proč? Na druhou stranu je to opravdu originální a praktické, ale proč? V hospodě je normálně hostinský a dalších pár NPC, které pro vás mají většinou nějakej deal, nebo úkol. Máte v ní i svoji truhlu, kam si můžete dávat nepotřebné karty, nebo karty, které si chcete nechat na později.

Jedná se v celku o krátkou zastávku mezi jednotlivými misemi a putováním v rozbitých světech. Hospodský po nás chce najít v další mapě nějaký předmět výměnou za pár karet. Lovkyně sedící na baru, zase porazit nějakou potvoru, opět výměnou za karty. Ve sklepení je mentálně narušený skřítka, který s námi chce karty měnit. Většinou jde o nevyrovnaný deal a v 9 z 10 pokusů jsem ho odmítl. Občas se ale stane, že chce nějakou kravinu, kterých máte hodně, nebo nemáte pro ně využití, a nabídne vám kartu fakt vzácnou. Málo, ale občas se tak stane. A poslední je tu obyčejný obchodník, který nám za posbírané tokeny nabídne vždy 3 karty různé úrovně a ceny. Jakože nic moc.

Na první pohled to ujde…

Co musím uznat, je že design Cardaclysm se povedl. Je to pěkné, pohádkové, barevné a vkusné. Je to ale asi to jediné, co vás po hodinách frustrace a neustále se opakovaného dění v Cardaclysm udrží. A i ty levely a obrázky se po chvíli začnou opakovat a budou vás nudit. A to jakože hodně! Na to, že hra vyšla z early accessu 26. února, bych od ní očekával více contentu. Aktuálně se nedá ani říct, že by to byla oddechovka, která čeká na nějaký malý update. Vůbec ne… Hra čeká na neskutečně velký update plný contentu, oprav a něčeho co dělat dále. Chce to prostě něco víc. Sám za sebe říkám, že po 40 hodinách nemám moc zájem ani chuť hru znovu zapnout. Chybí mi v ním drive a nějaká přidaná hodnota. Do té doby říkám, že jde o hru, která si vaši pozornost nezaslouží, a to i v případě, že jste fanouškem karetek.

Závěrem mohu jen doporučit něco jiného, než Cardaclysm. Do rukou se mi totiž dostalo i Bang-On Balls a to se povedlo extrémně!