MANEATER zakousne a nepustí

Tedy alespoň v prvních pár hodinách. Ale hezky popořadě. Hry vždycky byly o zábavě o tom žádná, ale hodně často i o tom vyzkoušet si jaké by to bylo, být někým jiným. Chtěli jste být ninjou? Není problém! Chtěli jste být hrdinou? Není problém! Chtěli jste být gangsterem, zabijákem, lovcem prostě čímkoliv? Není problém! Od toho tu totiž hry jsou taky. A teď máte možnost vyzkoušet si jaké to je být tím nejnebezpečnějším mořským zabijákem – žralokem (dobře jsou tu i silnější potvory jako kosatky a obří olihně, ale to by nebyla taková sranda)!

V MANEATERu si tedy vyzkoušíte jaké to je být nevinným žralokem, který se vydal do víru velkoměsta poté, co vás tak trošku šílený lovec žraloků – Scaly Pete připraví o matku. Dobře dobře, určitě nebudete nevinní a určitě se nevydáte do víru velkoměsta jen tak! Je to celé o pomstě! Scaly Pete nejen že zabil vaší matku, ale ještě si vás označil, aby vás ulovil až budete dostatečně velcí a to je víc než dostatečný důvod k pomstě no ne?

A jako každá cesta k pomstě je i tato poněkud trnitá, i když relativně přímočará. Prostě sežerte vše co potkáte, plavte okolo, lovte lidi a dokažte, že moře je jen a jen vaše. Z hlediska příběhu nemůžete od MANEATERa očekávat kdo ví co. Dějová linka je jednoduchá jak jen to jde a vývojáři vsadili víc na humor a samotnou stylizaci než na kdovíjak propracovaný příběh – což se na druhou stránku povedlo na jedničku. Celá hra je totiž stylizována jako reality show o Scaly Peteovi a jeho lovu žraloků. Aby to ale nebylo málo, kamery sledují i vás a dočkáte se tak některých opravdu vtipných hlášek z úst komentátora.

Několik kaniců si udělalo domov z podvodních nukleárních sil. To je samozřejmě skvělá příležitost k tomu, aby si náš žralok vyzkoušel jestli po vystavení gamma záření získá superschopnosti!

MANEATER vlastně působí jako hra, která přišla z 90 let – je absurdní, ale jen do určité míry a nabízí něco, co už jsem dlouhé roky nezažil – volnost. Připomíná mi hodně Destroy all Humans, dobu kdy hry byly prostě jen o zábavě a nebyly přecpané tisícem funkcí a systémů jen aby si obhájili svou cenovku. Tenhle pocit budete mít v MANEATERovi prakticky pořád.

Vývojáři z TripWire uvádí, že se jedná o akční RPG, ale pocitově je to spíše něco jako Metroidvanie či akční hra s minimem RPG mechanik. Roste vám sice síla i schopnosti, ale převážně pomalu a zásadně když pokročíte v příběhu, takže vaše vlastní jednání má prakticky minimální vliv. Jsou tu různé orgány a části těla, které si můžete vylepšit a uzpůsobit, ale je jich tak málo, že si je je lepší nechat až na konec hry.

Dostat se na konec hry ale nemusí být nic jednoduchého, pokud nemáte rádi repetitivnost. Všech 8 herních lokací totiž obsahuje stejné úkoly. Vstoupíte, najdete Grotto (vaši bezpečnou zónu) a vydáte se plnit stejné mise – zabít specifický typ zvířat, zabití apex predátora, sežrání specifického počtu lidí a boj s lovci žraloků. Ve chvíli kdy tohle vše splníte, se objeví cutscéna a vy se můžete přesunout do další lokace.

Chybí tomu prostě nějaká ta variabilita a více možností. Jediný způsob jak poznat rozdíl mezi 2 a 20 hodinami ve hře je pak vaše síla a možnost ničení všeho okolo vás s mnohem menší námahou. Ale nemyslete si, pocit síly je zároveň i něco, co mnohé z vás u hry udrží. S každou novou úrovní totiž vidíte viditelné zlepšení ve všech ohledech týkajících se lovu vašich nepřátel. Celé to je vlastně velmi podobné jedné staré hře (u které už si nevzpomenu na název) kdy jste byly ryba v akvárku a žrali jste ostatní rybičky. S každou sežranou rybkou jste byly silnější a větší dokud jste nezůstali jako poslední a pak se přesunuli do další úrovně. MANEATER vlastně nabízí něco podobného i když mnohonásobně více propracovaného.

MANEATER zpracoval spoustu věcí naprosto perfektně, ale je tu dost zádrhelů, které mu brání v plném potenciálu. Svět je extrémně skvěle zpracovaný, je tu spousta detailů, easter eggů a vtípků které vás budou bavit od začátku do konce. Vše navíc vypadá skvěle díky využití Unreal Engine 4, skvělému audio zpracování a dokonce i motion capture postav – včetně obyčejných plavců. Jádro hry je prostě naprosto perfektní, ale chybí tu variabilita, která by zabránila úpadku do monotónnosti. Přijde mi jakoby hra ještě nebyla tak úplně dodělaná, jakoby jí chyběli mise. Proč nemůžeme lovit nějakou rybu pomocí “čichu” žraloka? Proč tu nemáme lokaci, ve které se musíme skrývat před většími predátory než vyrosteme a přesouvat se rychle a hbitě k menším kořistem? Proč tu toho prostě není trošku více?