Válkotvůrci od řezníka z Bruntálu | Recenze

Je docela zvláštní, že i v dnešní době se najde spousta lidí, kteří vůbec netuší, že Leoš Kyša a František Kotleta jsou vlastně jedna a tatáž osoba. Přitom tato osobnost čeří vody českého sci-fi a fantasy (ne, nikdo mi nevymluví, že Vlci nespadají do fantasy žánru) už pěknou řádku let. Vybudoval si tak samozřejmě i početnou fanouškovskou základnu, která jeho knihy hltá podobně jako já. A ne nezapírám. I já patřím do klubu lidí, kteří hltají knihy bruntálského řezníka jako jednohubky a Válkotvůrci jsou jednou z nich.

Operaci Thümmel z nové série Legie jsem si vychutnal jako nikdo jiný a napálil jí i pěkně vysoké skóre. Není ale divu, kniha nabízí fanouškům žánru vše, co očekávají v míře tak hojné, že je to až nereálné. Ale dnes tu nejsme proto, abychom se rozplývali nad Operací Thümmel, Spadem, Vlky, či Mega hustým nářezem. Dnes tu jsme abychom zhodnotili sbírku povídek Válkotvůrci.

Že už jste o tom něco slyšeli? Tak to je vysoce pravděpodobné, jedná se totiž oprášenou sbírku z dob, kdy František Kotleta neexistoval a fungoval ještě jako Leoš Kyša – novinář a spisovatel jenž vám v osmnácti sci-fi povídkách odpoví na palčivé otázky jako: Budou války vyhrávat hráči počítačových her? Je znalost genetiky darem, nebo prokletím? Je nadřazenost známkou božství?

Že to zní zajímavě? To rozhodně. Je to pro všechny? Hmmm, těžko říct. Jak sám autor uvádí na začátku knihy, je potřeba uvědomit si, že povídky psal Leoš Kyša a ne František Kotleta. Neměli byste tak očekávat hektolitry krve, brutální násilí, sex, drogy a další oblíbené činnosti postav z jeho nejznámějších knih. Tady se hraje na trošku jinou notu a je dost možné, že vám kvůli tomu sbírka nesedne. Jenže kdo jsem já, abych vám říkal, jestli vám to sedne nebo ne? Já vám můžu jen napovědět a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se u sbírky nebavil, i když někdy více a někdy méně.

Prvních šestnáct povídek je obsažených v kategorii „Hlavně stručně“ a každá se rozkládá na zhruba šesti až devíti stránkách. Říkáte, že je to málo? K čemu? K tomu, abyste lépe poznali postavy? Možná. K tomu, aby příběhy neměly žádné díry a byly neskutečně propracované? Určitě. Ale to není to, oč tu běží. Tyhle povídky i přestože jsou stručné, jsou hlavně o myšlence. O zprávě, která se skrývá pod povrchem a nutí vás k zamyšlení nad autorovou vizí budoucnosti.  

Sbírka přitom začíná dost aktuálním tématem, a to povídkou V Pomerančové zahradě. Ta je inspirována děním okolo pandemie Covid-19 a zároveň odkazuje na historické události a osobnosti. Krutá realita se tu snoubí s nadpřirozenem a výsledek za to obdivuhodně stojí i přesto, že se v ní lidé neznalí historie mohou lehce ztrácet (naštěstí jsem měl rád na škole dějepis, tak jsem nemusel nic dohledávat). Zajímavých povídek je tu ale – jak už bylo zmíněno – více a určitě vás zaujme třeba Důchod. Děsíte se? Ani se nedivím, je to slovo, které dělá vrásky nejednomu člověku a není se vlastně ani proč divit. Já se podle všeho mám dočkat důchodu v krásných 75 letech, a tak si dokážu sám sebe představit jako jednu z hlavních postav této povídky. Oni důchodci jsou totiž tak trošku moje krevní skupina a při přečtení zjistíte, že možná i ta vaše.

V podobně kvalitní a zajímavé notě se ale nesou i ostatní povídky jako: Výjimečný trest pojednávající o trestu smrti. Genetický zločinec o budoucnosti, kde se nešetří kvalitními spermiemi. Mašina o nástrahách života ve virtuální realitě. Padlý bůh zaměřený na nákazu HIV. Papíráci o tom, že psané slovo na papíře má větší hodnotu, než si myslíme. Zločin na Penzionu pojednávající o tom, že i smrt může být krásná a Tvůrci kruhů, jenž vám ukážou, že každá sranda něco stojí.

V druhé části sbírky vkusně nazvané „Ve válce“ jsou to pak povídky Přepadení Penzionu a Válkotvůrce jenž už trochu více připomínají Františka Kotletu, řezníka z Bruntálu. Dá se říct, že se vlastně liší od předchozích povídek úplně vším a tak trochu vyčnívají z celé sbírky.

Jestli je to dobře, nebo špatně už nechám na vás. Ale za mě skvěle zakončují celou knížku. A ano, někdo může říct, že jsem nevyjmenoval všechny povídky obsažené ve sbírce a vlastně ani nijak neporovnal jejich kvalitu, ale co bych to byl za redaktora, kdybych vám řekl úplně vše o tom, co čekat? Kupte si knížku, podpořte svého autora a zjistěte sami, jestli nebudete litovat.

Můj verdikt by vám ale měl napovědět, jak to asi dopadne.