NovinkyPCRecenze

Stygian: Reign of the Old Ones – recenze lovecraftofské adventury

Svět postihla neznámá apokalypsa. Stalo se něco nevysvětlitelného. V Arkhamu bylo před “Černým dnem” vše v pořádku. Pak se ale odtrhl od zbytku světa a nyní je neznámo kde. A spoustu se toho změnilo. Tato poslední bašta lidstva teď skýtá útočiště pro vandráky, podivíny, prostitutky, vrahy a další kreatury z chvostu společnosti. Ve stínech se ale ukrývá něco mnohem horšího.

Stygian: Reign of the Old Ones je hra s lovecraftovskou tématikou. Těch se po světě potulují už spousty. Stojí tedy za to si Stygian zahrát? Vyčnívá tato point and click adventura něčím? Na to se pokusím odpovědět v dnešní recenzi.

Po spuštění hry na vás čeká intro, které vás uvede do děje. Zjistíte, že s Arkhamem se stalo něco zvláštního a že byl odtržen od zbytku světa. A kdo jiný má celé věci přijít na kloub, než právě vy? Zde si dovolím dát jednu dobře míněnou radu. Pokud nechcete, aby se vám intro přehrávalo při každém spuštění hry, vypněte tuto možnost v nastavení.

Nejdříve je třeba vytvořit si postavu. Samotná tvorba je žněmi pro každého, kdo rád zkoumá vlastnosti, dovednosti a jejich dopady na hru. Brzy totiž zjistíte, že na ní má vliv téměř vše. Dokonce i pohlaví. Už v těchto chvílích zjistíte, o jak neskutečně komplexní hru se jedná.

Na začátku volíte svůj věk, který má pochopitelně také vliv na okolnosti ve hře. Mladší hrdinové jsou odolnější a silnější, starší oproti tomu disponují více zkušenostmi a moudrostí. Na výběr je z 8 archetypů. Můžete být mimo jiné třeba kriminálník, umělec nebo dokonce okultista. A to není všechno. Každý z těchto archetypů má ještě několik dalších podtypů, které ovlivňují jeho statistiky a vlastnosti.

Vezmeme-li například zmíněného umělce, dělí se dále na herce, filmového herce (rozdíl mezi nimi je takový, že filmový herec údajně více sklouzává k závislostem), žongléra a pouličního muzikanta. U každého se vám ukazují plusové a mínusové staty, případně nějaký bonus / penalizace do začátku hry. Při prvním startu vám to asi moc neřekne, tak je dle mého názoru nejlepší zvolit předdefinovanou roli, která nemá žádné penalizace ani bonusy.

Dále volíte víru, portrét, jméno a přidělíte několik bodů do svých statistik. Pokud najedete myší na jakoukoliv z nich, zobrazí se vám ve spodní části obrazovky její popis. Statistiky jsou rozděleny na 2 sekce – skilly a atributy. K tomu asi netřeba moc dodávat. Atributy jsou vaše síla, smysly, vůle, pohyblivost atd. Skilly určují, jak dobře umíte zacházet se zbraněmi, jak se pohybujete ve stealthu, jak jste schopní při rozhovorech a další.

Pokud vám celá tvorba postavy přijde složitá a nemáte rádi podobné škatulkování, zdlouhavé čtení a složitý výběr, můžete si zvolit jednu z 8 mužských a ženských předdefinovaných postav. Tak naskočíte ihned do hry, aniž byste se s tímto poměrně zdlouhavým procesem zdržovali. Mně osobně se už samotná tvorba postavy velice líbila. Bavilo mě číst si informace o daných archetypech a zkoumat, co k sobě asi bude sedět nejlépe.

No a můžeme se vydat konečně do hry! Ta začíná ve chvíli, kdy vás probudí jakýsi cizí, neznámý muž. Vy jej následujete až k troskám univerzity, odkud posléze zmizí. A vaším úkolem není nic jednoduššího, než ho opět najít. Věříte totiž, že právě on by mohl být odpovědí na zkázu, která postihla Arkham. Probouzíte se znovu na stejném místě a vaše dobrodružství začíná. Je prakticky na vás, co se rozhodnete udělat, s kým se budete bavit a kam půjdete. Hra vás za ručičku příliš nevodí. Občas se objeví nějaká scéna, která posune děj o něco dál, ale to je vše.

A právě k tomu bych měl menší výtku. Není zde totiž žádný trénink. Na začátku se vám ukáže obrazovka s pár tipy a klávesovými zkratkami a to je prakticky celé. Samozřejmě si pak vše poctivě projdete, abyste se zorientovali, ale i tak bych uvítal větší možnost interakce s hráčem. Během hraní se vám totiž stává, že po světě sbíráte různé předměty. Vy ale například nevíte, zda je v budoucnu budete potřebovat nebo z nich později půjde něco vyrobit, zda se budou hodit do nějakého questu atd. Funguje zde i stealth. Ale vy nevíte, jak ho používat a k čemu vám je užitečný.

Ve Stygianu totiž funguje i něco na způsob survivalu. Musíte totiž jíst a odpočívat, abyste zůstali fyzicky i psychicky zdraví. Pokud máte nedostatek jídla nebo jste unavení, okamžitě se to projeví na vašich statistikách. A získávání jídla a odpočinku není až tolik jednoduché. Arkham je totiž tvrdé místo k žití a kdo nemá dostatek cigaret jakoby nebyl. Ano, peníze zde nemají žádnou moc. Jediné platidlo, které místní zajímá, jsou právě cigarety. A tak všechno směňujete za ně.

Co se týče herních mechanik, obsahuje Stygian prakticky všechny prvky klasické point and click adventury. Chodíte po světě, kde narážíte na spoustu různých lidí s různými zájmy. Jako v každé správné adventuře je zde spousta dialogů a vaše odpovědi mají vliv na příběh a další postup. Dialogy jsou mnohdy velice zvláštní a zábavné. Obyvatele Arkhamu můžet ovlivňovat i pomocí svých skillů, jako například psychologie nebo výmluvnost.

Funguje zde i crafting systém, na který ale musíte mít pro danou oblast vylepšený skill (například medicína, zbraně atd.) a ještě k tomu potřebujete získat recept. Mému starému detektivovi se za celou dosavadní dobu podařilo vytvořit pouze recept na Molotovův koktejl. To je ale opět ovlivněno tím, že se specializuji na jiné oblasti. Což je na hře opravdu skvělé. Ona vám ukáže cíl (dosti mlhavě) a je na vás, jakým způsobem se k němu dostanete. Jednou se mi dokonce podařilo zemřít důsledkem špatného dialogu, aniž by došlo na nějaký souboj.

A když jsme u těch soubojů, tak ty probíhají v tazích. Vaše postava má určitý počet akčních bodů, které může investovat do pohybu, útoku, krytí, kouzlení a dalších akcí. A cílem je samozřejmě všechny pobít. Fungují zde základní dvě esence. Životy a příčetnost. Příčetnost funguje jako mana a můžete výměnou za její ztrátu kouzlit. Také na ni mohou útočit vaši nepřátelé. A kdo by se chtěl zbláznit, že? Souboje jsou postupem těžší a těžší a je třeba opravdu dobře taktizovat a přemýšlet. Ve chvíli, kdy váš hrdina zemře, je konec hry.

Poté máte několik možností. Můžete nahrát poslední uloženou hru, restartovat souboj nebo prostě skončit. A nemusíte se bát, hra bude uložena nejspíš právě před tímto soubojem. Tady bych měl ke Stygianu druhou výtku. Ten vás totiž nenechá hru ukládat. Ukládat můžete jen ve chvíli, kdy ji chcete opustit. Jinak se ukládá automaticky. A to tak, že při každém přechodu do jiné části mapy nebo vchodu do nějaké budovy.

Takže pokud se nějaký dialog nevyvinul dle vašich představ, případně jste prohráli souboj, není nic jednoduššího než načíst minutu starý save a napravit škody. Pro mě se ze hry poněkud začal vytrácet pocit výzvy, i přesto, že celkově Stygian jako výzva rozhodně působí. Pokud ale máte uloženou hru na každých pár metrech a můžete se v pohodě vracet a měnit svá rozhodnutí, ztrácí to na přitažlivosti.

Ještě bych se rád vrátil ke zmíněným survival prvkům. Jídlo vaše postava konzumuje automaticky po určité době. Musíte si tedy hlídat zásoby v inventáři, jinak vaše životy půjdou dolů. Co se týče odpočinku, je třeba vlastnit jakýsi kempovací set. Protože jinak si v Arkhamu jen tak neodpočinete. Ten samozřejmě stojí nějaké ty cigarety. To mě právě vrací k původnímu problému, při kterém si nejsem jistý, zda něco prodat výměnou například za jídlo, kempovací set, případně vybavení, zbraně a munici, bez kterých se proti těžším nepřátelům neobejdete.

Během svého putování rozplétáte další příběhy a nabalují se na vás nové úkoly. Ty zaznamenáváte poctivě do deníku. Pokud si tedy nebudete jisti dalším postupem, stačí se podívat právě tam. A ve svém dobrodružství nemusíte být sami. Během hry se vám občas naskytne příležitost někoho vzít s sebou. Ten vám pak pomáhá v soubojích a často i ve vyšetřování. Funguje zde i jednoduchý RPG systém. Při postupu na další úroveň můžete vložit určitý počet do svých statistik. A až budete mít partu, můžete vylepšovat i její další členy.

Prostředí Arkhamu je typické lovecraftovské. Ponurá atmosféra plná podivných lidí a jiných stvoření, polorozbořené domy, odpadky a všude jen černá noc. Nutno říci, že po vizuální stránce vypadá hra opravdu skvěle a do této tématiky se dokonale hodí. Technicky se sice nejedná o žádný zázrak. Několikrát se mi stalo, že mi hra zničehonic padla. Poprvé dokonce hned během tvorby postavy. Někdy nefunguje úplně dokonale ovládání, kdy se snažíte například opustit budovu a najednou vám zmizí ikonka dveří. Vy tak musíte popojít o kousek dál, aby se opět objevila. Jsou to ale všechno spíš detaily, které hru nijak nekazí.

Jinak je vidět, že Stygian: Reign of the Old Ones není dokonalá hra. Má určitě své mouchy a v mnoha ohledech by mohla být lepší. Ale i tak je to neskutečná zábava. Ať už mluvíme o prostředí, grafice nebo atmosféře.Hra vás mnohdy napíná a vy se těšíte, co se bude dít dál. Někdy jste frustrování, protože si nejste jistí, co máte dělat a kam jít. Pak ale projdete záznamy v deníku a dojde vám, že jste další krok měli celou dobu před očima. A chcete pokračovat, protože vás to baví. Stygian: Reign of the Old Ones dělá světu H. P. Lovecrafta opravdovou čest.

Zobrazit více
Také by vás mohlo zajímat
Close
Back to top button