Richard Garfield představuje… Obludárium | Recenze

V době, kdy vycházel magazín Dech draka, jsem byl na základní škole. A tehdy jsem se seznámil s úžasnou hrou, která lezla tak moc do peněz, že jsem začal pracovat pro rodiče, abych si vydělal aspoň na dva boostery. Magic: The Gathering mě tenkrát uchvátil a i když jsem nehrál balíky podle seznamů, protože jsem na to neměl, bavilo mě to. Richard Garfield tenkrát stvořil monstrum. Sběratelskou hru, která se hraje dodnes. Tentokrát se podíváme na to, jak se mu nyní daří na dnes velmi lukrativním poli deskových her. Snad mi čtenáři prominou, ale srovnání s „medžiky“ je prostě nutné. Obludárium je protkané Garfieldovým rukopisem skrz naskrz.

Lov začíná

Carnival of Monsters (jak zní název hry v angličtině) je světoznámé kočovné varieté, které otevírá novou pozici pro nejlepšího šelmoznalce. A tím se hráči snaží stát. Najít a chytit nejlepší a nejdivnější monstra, která budou vystavena v tomto podivném obludáriu. Hráči se stávají mozkem celé operace a soupeří spolu o pozici toho nejlepšího. Obludy se vyskytují v různých krajích a k nalezení lepších monster za víc bodů je potřeba jít hlouběji do dané lokality. Ale aby vás to nemátlo, vrátíme se na začátek.

Krabice se hrou zaujme už od pohledu fešným přebalem, který znázorňuje dané varieté ve své nejlepší podobě. Grafika i barevnost sedí k tématu naprosto přesně. Je tu hodně mincí a spousta karet. Naštěstí se nemusí třídit tak moc, jak by člověk čekal. Stačí umístit půjčky, vybrat 4 sezóny, v nichž je za určitá monstra odměna, rozdat náhodně základní kraje, umístit kostky a žetony lovců. Nic složitého, příprava nezabere ani deset minut a můžeme se pustit do hry.

-Každý hráč obdrží 8 karet, jednu si vybere a pošle karty dál. V každé sezoně se mění směr, kterým karty posíláte, aby se zamezilo „vyprázdění“ posílaného balíčku, protože váš soupeř nalevo sbírá přesně to, co vy. Pak vybranou kartu zahrajete, nebo uložíte na později. Tak to jde, dokud nezbydou žádné karty a sezóna končí. Na konci sezóny se vyhodnotí monstra, která mají ikonu běsnících oblud. Ty je potřeba zkrotit. Král nabídne lovce na pomoc, jinými slovy hodíte třemi kostkami a zjistíte, kolik ikon běsnících oblud zvládnete. Pak jde další sezona a tak dále až do čtvrté, na konci které se sečtou body a vyhlásí se vítěz.

Hlouběji a hlouběji do jeskyní se vydám

Pravidla jsou velmi jednoduchá a není problém hru pochopit během prvního kola, což je rozhodně dobře. Hra pak může probíhat v odpočinkovém duchu i s relativně novými hráči. Protože na rozdíl od ostatních her, kdy se snažíte zvolit nějakou strategii a sbírat monstra určitého druhu, to zde není možné. Musíte reagovat na to, co vám chodí na ruku a popasovat se s nastalou situací, kdy vám soupeř po rotaci vrátil karty a ty vaše vyhlédnuté chybí. Velký podíl náhody dělá hru zajímavou i trochu plytkou zároveň. Není totiž potřeba složitě taktizovat a vybírat něco, co se vám nevrátí do ruky, reagujete tak pouze v okamžiku, kdy máte karty na ruce a vyberete si jednu, než je pošlete dál. Nemám rád hry s vysokým podílem náhody, ale tady mi to nevadilo. Pokud to mám říct úplně hloupě, tak místo kanasty si klidně zahraju Obludárium.

Kraje, do kterých se „vydáváte“, jsou velmi podobné zemím z Magic: The Gathering. Vykládáte je na stůl a pokud chcete vyložit příšeru, musíte splnit její limit krajů, které musí být v 90 % případů stejného typu. Jedinou výjimku tvoří Krajina Snů, kterou můžete nahradit i jinými kraji a „zaplatit“ příšeru. Kromě krajů a příšer se v balíku najdou i karty událostí, které vám dají peníze navíc, žeton lovce, nebo podobnou výhodu. Posledním druhem karet jsou pak specialisté. Lovci, šelmoznalci a průvodci, kteří vám zprostředkovávají výhody spojené s jejich profesí. Lovec krotí šelmy, průvodce dokáže nahradit kartu kraje a podobně.

Skoro všechny akce se platí a peníze se tak točí rychle. Proto je tu i velmi pěkná mechanika půjčky. Půjčka tu slouží jako záchrana, ale i postih. Na konci hry se za ni odečítají body. Nicméně pokud nemáte na zaplacení, půjčku si vzít musíte. Elegantní řešení, jak nevyloučit nikoho ze hry, ale zároveň zamezit nekonečnému půjčování peněz.

A už jste viděli ty obrázky?

Grafika karet je, kromě hratelnosti, asi největší přednost hry Obludárium. Svými kresbami přispěli ilustrátoři jako Martin Hoffman nebo Loic Billiau. Je to znát a nejde si nevšimnout určitých podobností s Magic: The Gathering. Monstra jsou naprosto skvělá a kromě legend jako je Quetzalcóatl se tu najde i Sukuba, Prastarý nebo Padlý Anděl. Při hraní trávíte spoustu času prohlížením karet (textu je velmi málo), takže obrázky tvoří velkou část karty a tím pádem si je snadno zapamatujete do příštích her. Oči se vám rozzáří, když objevíte v ruce kartu Prastarého, ale zjistíte, že nemáte na jeho vyložení.

Hra počítá i s pravidly pro dva hráče, ale silná je ve třech a čtyřech. Kromě klasického „draftu“ se dá hrát i ve verzi bez něj, pro mladší hráče. I když je od deseti let, zvládnou ji i mladší. Tím pádem je to hra s tak širokým spektrem publika, že si ji opravdu dokáže užít každý. Při hraní sice nebudete zažívat momenty napětí, nebo se vžívat do role krotitele monster, ale spíš procestujete vzdálené kraje a budete se kochat přírodou a obludami v ní žijícími. Nakonec za to dostanete body a můžete začít znova, protože jste ještě neviděli všechna monstra. Jedinou vadou na kráse jsou peníze. Je jich tu hodně druhů a kupa peněz vprostřed stolu vypadá úžasně. Ale za celou hru se nám nepodařilo použít větší minci než pět tolarů. Těžko říct, jestli je chyba na naší straně, nebo jestli je hra vyvážená jinak. Je to škoda, těšil jsem se na pocit strýčka Skrblíka, kdy se koupu ve zlatě, ale místo toho jsem měl na desce upocených šest tolarů a byl jsem rád.

Nakonec jsem při sčítání bodů ve skrytu duše doufal, že i zde bude pomocná aplikace, která všechno spočítá za mě, ale místo toho jsem vypisoval jednotlivé body do předpřipraveného bloku jako v devadesátých letech. Nevadí, i to je součást hry.

Za zaslání recenzní kopie děkujeme FYFTU, kde si můžete hru zakoupit.