Guitar Hero tričko jsem měl poprvé, když jsem šel na pohovor do nové práce v Bohemia Interactive. Tak pyšný jsem byl na to, že tu hru vůbec znám. Ale od jisté doby se po ní slehla zem. Nikdo to nekupoval a tak, na teď už minulé generaci, nemáme Guitar Hero. Rytmickou hru s ovladačem kytary, která skvěle doplňovala naše gamer párty s kámiči nebo rodiči. Když jsem poprvé viděl Guitar Hero, tak to už bylo na světě Guitar Hero 3: Legends of Rock. Šel jsem si pro něj do malého obchůdku a pevně jsem svíral v rukou krabici s napodobeninou Les Paul kytary ve zmenšené verzi. Vložil jsem hru do svého PS3 a připojil srdíčko do usb (to byl vlastně přijímač signálu z kytarového ovladače).
Nebudu lhát – začal jsem ve správný moment, protože Guitar Hero 3 byl a asi pořád je nejlepší díl celé série. Od playlistu přes kalibraci až po možnosti upravení kytarového avatárka. Tahle hra mě naprosto uchvátila. Dokonce tak moc, že jsem začal hrát na kytaru skutečnou. Což byla jedna z věcí, kterou na té hře pořád oceňuju. Hra vás nenaučí hrát na kytaru, ale dá vám ten pocit, že na něco hrajete a to je k nezaplacení. Samozřejmě, že hrát na skutečnou kytaru je úplně jiný byznys, ale ten pocit vzít do ruky plastovou kytaru a zahrát perfektní sólo od Slashe je nedocenitelný.
Guitar Hero se po World tour, což byl díl, který přidal i jiné nástroje jako bicí, mikrofon nebo baskytaru, ubral směrem dolů ze skály. Nechápejte to špatně Guitar Hero 5 byla rozhodně hra, kterou si každý fanoušek koupil. Ale setlist písniček už byl tak mimo, že jsem musel hledat několik minut než jsem našel něco co bych si zahrál. Jasně existovaly v té době i varianty. Například Rock Band. Ale tam byl setlist tak moc family friendly, že nemělo smysl to hrát. Teda aspoň podle mě. A tak jsme zůstali u Guitar Hero World Tour a Metallica. Já hrál na bicí společně s jedním kytaristou. Občas se našel i zpěvák nebo basák a vždycky to byla neskutečná zábava. Dokonce jsem hrál i rodiči. A bylo to boží. Hudba spojuje.
A nejen to. Hra vám totiž uměla představit i songy, které by vás nenapadlo poslouchat. Jenže když byly potřeba ke kariérnímu postupu ve hře, tak bylo jasné, že je budete muset hrát. I s nechutí.
Jenže v těch letech bylo tolik rytmických her, že se trh neskutečně přesytil a Guitar Hero Warriors of Rock byl propadák. Nejenže to byla špatná hra, ale absolutně nikoho to nezajímalo. Pak když přišlo Guitar Hero Live se svým novým ovladačem, tak to zapadlo úplně. Prostě pokud je hra dobrá, jaký smysl má vyvíjet něco nového co nefunguje? Prostě nám dejte remaster starého Guitar Hero. Udělejte z toho kolekci a my budeme šťastní. A to byl konec Guitar Hero. Takže zatím nezbývá než oprášit PS3 nebo jinou rachotinu a doufat, že ovladač bude fungovat.
Ještě si neodpustím jednu odbočku, která má nepřímou souvislost s Guitar Hero. A to je Rocksmith. Což byl a je super koncept, který spojil hry a nástroje. Skutečné nástroje. Pokud jste o Rocksmith neslyšeli, tak to je hra, ke které s pomocí speciálního kabelu od Ubisoft připojíte skutečnou elektrickou kytaru, basu, nebo jakoukoliv kytaru se snímačem a hrajete na ni. Nechám tu video ze hry. Vypadá to šíleně, ale opravdu se tak dá naučit spoustu věcí na skutečnou kytaru. Playlist hry není nejlepší, ale je tam asi tisíc songů za další peníze ze kterých si můžete vybrat. Škoda jen, že Ubisoft neupozornil na to, že je potřeba zvuk vést jiným kabelem externě a ne přes HDMI jinak má hra neskutečný lag díky kterému nic nezahrajete. Rocksmith stránka pořád jede takže se můžete podívat i tady.
Tak co? Zkusíte si sehnat bazarovku a rozhýbat prsty? Nebo půjdete do Rocksmithu? Dejte vědět v komentářích, jestli vás taky Guitar Hero přivedl ke kytaře.
Nebo si prostě přečtěte super recenzi na Xbox Series S.
