Od chvíle, kdy se probudíš v Amazonii bez jídla, bez vybavení, bez jasné naděje, Green Hell tě vtáhne do boje o život, ve kterém nejsi jen lovcem, ale i raněným a zraněným. Hra začíná příběhovým módem, kde antropolog Jake Higgins leží v džungli sobeckého, nehostinného světa: hledá manželku Mię, která zmizela, když prováděla výzkum. To je pouze rámec, skutečná výzva spočívá v tom, jak se vyrovnáš s fyziologickými i psychologickými nástrahami pralesa. Prales není scénérie, je živoucí protivník, který tě sleduje, zastrašuje, zraňuje a postupně rozkládá. Čím déle přežíváš, tím víc tě smutek, samota i vnitřní úzkost začnou tlačit a to nejen v příběhu, ale v samém jádru herních mechanik.
Mechaniky přežití: vše, co může zemřít, se musí opečovávat
Green Hell staví svou sílu na autenticite. Každý sosurový detail má význam, od prasklé kůže přes krvavé oděrky, které se zanedbávají, přes parazity, nemoc a infekce, po nutnost čistit rány, používat obvazy, ošetřovat hmyz a parazity v těle. Tvoje tělo není jen ukazatelem života, ale komplexním systémem, který reaguje na všechno, hlad, žízeň, únava, počasí, infekce, toxiny i psychiku.
Inventář není překvapivě prostorný, každé přenesení většího množství věcí tě unaví, vybavení má hmotnost. Výroba nástrojů, zbraní a pastí je nutností. Bez nože neuděláš skoro nic, bez dřeva nebude oheň, bez ohně nebudeš moci upravit maso nebo nasušit plody. Chceš-li vybudovat útočiště ať už jednoduchý přístřešek z listí a klacků, nebo chatrč, či dokonce dřevěný dům, musíš investovat čas, suroviny a riskovat vystavení nebezpečím.
Fyzický a psychický kolaps: boj, který nevidíš
Monkey přeskakují mezi stromy, jaguáři číhají, ale stejně nebezpečné jsou noční hlasy, halucinace a tlak, který klade sama mysl. Green Hell totiž není jen o těle, ale hlavně o psychice. Když zůstáváš dlouho v tmě, když hladuješ, když tě bolí parazit v břiše, všechno to začne mít účinek, slyšíš šepoty, vidíš stíny, sny tě pronásledují. Mechanika sanity je promyšlená a ne vždy pohodlná, tuhle část bych označil za jednu z nejsilnějších, protože ti nedovolí zapomenout, že jsi člověk, ne jen číslo na přežití.
Herní mód tě nutí pravidelně používat tzv. body inspection mode, prohlédnout si své tělo, najít parazity, zkontrolovat bakterie, zásadní rány. To všechno jsou detaily, o kterých jiné survival hry jen šeptají, Green Hell tě nutí být si vědom vlastního těla v každé chvíli.
Prostor, prostředí, počasí – Amazon jako krutý učitel
Džungle je krásná, listy světélkují skrz slunce, kapky deště na listech bubnují, motýli prosviští, papoušci křičí, ale zároveň je to past pro nevědomé. Denní doba, sezóna, počasí mokré období vs suché, vlhkost, proudy řek, zaplavené oblasti, vše ovlivňuje tvoje schopnosti přežít. Například když prší, řeky stoupají, některé cesty se stávají neprůchodnými, suroviny se hůře sbírají či dezinfikují.
Grafika není hyperrealistická jako AAA blockbustery, ale detail v texturách, v listí, ve světlech a stínech, a celkově nasvícení prostředí dělají velký rozdíl. Zvuky jsou stejně pečlivě promyšlené, šelest listí, šum vody, mnoho druhů ptáků, hmyz, všechno ti dává pocit, že džungle není kulisa, ale společník a nepřítel současně.
Příběh, který tě unese i mučí
Když se odkloníš od základních survival potřeb, vstoupíš do příběhového režimu. Hledání Mii není jen motivace, je způsob, jak tě hra provede postupně více náročnými oblastmi, více psychologickými zátěžemi, více odhalením o sobě samém a o tom, co jsi ochoten udělat, abys přežil. Každé odhalení není jen cut-scene, ale součást tvého boje s okolím i se svojí myslí. Spirits of Amazonia, prequelový obsah, rozšiřuje svět, přidává nové příběhové linky a poskytuje pohled na to, co předcházelo. To posiluje pocit kontinua, že džungle není statická, že má historii, určité rituály, smlouvy, ohledy a porušení.
Co tě tříští: obtížnost a kompromisy
Green Hell je pro nový hráče zatraceně náročná hra. Už první noc tě může překvapit zimou, bolestí, parazity, když nevíš co jíst, když nevíš jak ošetřit ránu. Mechaniky nejsou vždy vysvětlené, mnoho receptů, kombinací, zařízení, pastí musíš objevit sám, občas pokusem-omylem. Tohle může být pro někoho osvěžující, ale i frustrující. Rozhraní inventáře i crafting mohou být neintuitivní, když máš spoustu materiálů, věcí a stavů nemoci, rány, žízeň, hlad, únava, sanita, parazity, cítíš se přehlcený. Některé mise příběhového režimu mají nejasné instrukce nebo tlak, že neztratíš materiály nebo čas, což se často zvrhne v chaos.
Multiplayer kooperativní režim je fajn, když funguje, ale lidé hlásí bugy, problémy s výkonností, synchronizací, zálohováním. Verze na konzolích či starší generace hardware má někdy horší framerate, slabší vizuály a méně stabilní běh.
Oběť, která stojí za to
Green Hell není hra pro relaxaci u kávy, je hra pro ty, kteří chtějí pocítit tíhu deště na tváři, navlhající oblečení, zimnici, když přijde noc, když se bojíš toho, co se skrývá za tmou. Je to přetížení smyslů, test vůle a trpělivosti. Když zvládneš první dny, naučíš se rozpoznat rostliny, naučíš se že ne každá voda je dobrá, že dešťová voda může být spása i hrozba, že noci nejsou jen černé, ale hlásí šepot tvé vlastní mysl.
Džungle jako učitel a souditel
Green Hell je přetížení survival žánrem, nejde jen o přežití těla, ale o péči o mysl. Nabízí jednu z nejlepších simulací přežití v rozlehlém, divokém a nikdy nekončícím Ecosystému, kde musíš řešit více vrstev hrozeb, hlad, nemoc, úraz, nemoc mysli, temnotu noci, žár dne, bouřku, týdny izolace. Pro ty, kteří milují výzvy, kteří chtějí být zkoušeni, Green Hell je jako test ohněm a vodou. Pro méně zkušené hráče nabízí režimy, které umožní lépe se učit, být trpělivý, pozorovat, zkoumat a přežít.
