Street Fighter 6 – Recenze

Šesté pokračování legendární bojové série konečně spatřilo světlo světa. Má co nabídnout?

Poprvé jsem slyšel o Street Fighter 6 docela nedávno a moje emoce byly jasné: Nic moc. Nikdy jsem nehrál Street Fighter 5. Vlastně žádný předchozí díl. Když se nad tím zamyslím, moje poslední virtuální mlátička byla Tekken 3. A to už je nějaká ta doba…

Před testováním Street Fighter 6 jsem si tedy udělal malý průzkum. A jak se ukázalo, tento díl přináší hned několik překvapení a novinek, které zasáhnou srdce starých fanoušků i nových hráčů. Jako první nejde nezmínit grafiku a animaci. V dnešní době to není zas tak překvapivé, na druhou stranu od vydání prvního Crysis se studia jakoby přestala snažit a najít graficky dobře ztvárněnou hru není jen tak.

Dalším překvapením byla přílišná modernizace od studia. Když se řekne Capcom, představím si Japonskou společnost (což taky je) a s ní konzervativní japonskou náturu. Zřejmě tomu tak úplně není, protože hned na začátku tě uvítá moderátorka s křiklavými vlasy a… odhaleným hrudníkem? Jo, první osoba, kterou ve hře potkáš, zastupuje písmenko “T” z LGBT+ komunity jak už dnešní regule nařizují … Taková je ale dnešní móda. Takže se raději jdeme se mlátit!

Začneme zlehka

Hra pro jednoho hráče může některé veterány pěkně nudit, ale já s tímto stylem her moc zkušeností nemám a nechci dostat na prdel od prvního hráče, kterého potkám. Musím na to tedy pomalu. Vytvořit postavu do města dle vlastní maličkosti (jen v obličeji, protože moje postava nepatří mezi žádnou fighter kategorii) a jde se na to. Tady se začínají projevovat pozměněné prvky hratelnosti. Capcom dává možnost zachovat si starou variantu ovládání, ale nabízí taky moderní, která víc vyhovuje zelenáčům, jako jsem já. Díky tomu lze např. slavný Hadouken seslat jediným tlačítkem místo kombinace tří pohybů a útoku. Pro nováčky jak dělané!

Po krátkém tréninku v dojo a seznámení se s ovládáním vyrazíme konečně do města a zahájíme kampaň. Bohužel je to právě onen příběh, na čem hra dost strádá.

Přestože jsem fanda anime a asijská nátura mi není cizí, grimasy a pohyby mi ale i tak připadají až příliš přehrávané. Konverzace postav nejsou dabovány jak si může neznalec série myslet a přehnaně zrychlené animace útoků jistě zůstaly věrné předchozím sériím, ale pro nováčka můžou působit… no, přehnaně. Je to vlastně celé hrozná nuda, žádná jiskra, napětí, hloubka, kterou bych od podobného titulu očekával. Moje nadšení bylo fuč a příběh se jevil spíš jako povinnost.

Netrvalo dlouho a přestalo mě to bavit. Vypnul jsem počítač, sedl si do rohu a snažil se vychladnout.

Druhý den, druhý pokus

Byl bych hlupák, kdybych to ale po takto krátké chvíli vzdal. Další den jsem se do toho pustil znovu. Tentokrát nedočkavě rovnou do multiplayeru – a právě tady se ukázalo jak liché moje obavy byly.

V nebodované hře jsem proti svému prvnímu protivníkovi prohrál 15:2, ale od stolu jsem odcházel s úsměvem a motýly v břiše. Všechny moje obavy byly pryč. Dává smysl, že je to právě multiplayer, kde se Street Fighter 6 opravdu rozehrává a nabízí neuvěřitelné zážitky plné akce a výzvy. Souboje proti skutečným hráčům jsou zcela jiný level a okamžitě mě vtáhly do světa nekompromisních bojů.

Pozorovat každého soupeře využívat unikátní schopnosti svého bojovníka a snažit se najít nejlepší taktiku vyhrát/přežít, odhadnout kdy je vhodná chvíle pro obranu a vypustit Krakena ve správnou chvíli, to všechno mě vrátilo zpátky do dětských let. Souboje dokážou být natolik plné vzrušení a dynamiky, že mě dokonce donutily přehodnotit způsob hraní a dokoupit si ovladač, protože klávesnice není pro tyto hry tím pravým ořechovým. To pomohlo obzvláště se speciálními útoky a obranou, nad kterými jsem si na klávesnici málem zamotal prsty – množství tlačítek působí až zmatečně.

Celkové hodnocení

Pro moji neznalost předchozích sérií je pro mě těžké posoudit, s čím přišel SF6 skutečně jako novinkou (kromě zmíněné moderátorky na začátku) a co nechal při starém. Jakmile se však hráč dostane do boje proti skutečným soupeřům, hra nabízí nekonečné možnosti pro vzrušující a akční zážitky. Možná se nebudeš cítit jako opravdový bojovník, ale dopamin si rozhodně přivlastní zásluhy na dobře využitém čase.

Za dodání hry za účelem recenze děkujeme CENEGA!