Giants Uprising má dobře našlápnuto, předběžný přístup ale nevyužívá svůj potenciál

Polské vývojářské studio Varsav Game Studios se rádo pouští do neobvyklých věcí. Dost možná jste už před nějakou dobou zaznamenali poněkud nezvyklou hříčku Bee Simulator, která vám umožnila ocenit svět očima medonosného hmyzu. Přestože se nejspíš najdou tací, kteří nad tímhle kroutí hlavu, měli bychom ocenit každou snahu o vytvoření hry, která se nám snaží nabídnout něco neokoukaného. Giants Uprising už sice patří k trochu klasičtějším titulům, přesto si myslím, že zas tolik her, ve kterých hrajete za obra, jste v počítači neměli.

Premisa Giants Uprising se z počátku zdá spíš jako nápad pro flashovou hru – jste obr a dupete po lidech. Zní to jako zábavný nápad, otázkou ale je, jak dlouho taková jednoduchá zábava může vydržet. Vývojáři se s tím chtějí vypořádat hlavním příběhem a důrazem na vyprávění. Obry, kdysi mocnou rasu zasáhla jakási pohroma. Rodí se hloupější, král je mrtvý, obří království a kultura se drolí. Hrajete tedy jako Rogbar, obr zotročený lidmi, kterému se s pomocí lidského barbara Kiełbasy podaří dostat z gladiátorské arény na svobodu. Předběžný přístup hry pokrývá samotný útěk, následné kličkování lesy a končí soubojem s dalším obrem – bossem. Jako ochutnávka víc než vydatné.

Zběsilého obra na útěku zdržují závaly a dveře

Ovládání Giants Uprising není žádná věda. Můžete kolem sebe rubat pěstmi, dupat, sbírat a házet věci a při sprintu se z vás stává jednomužné beranidlo. To, jak na mačkání tlačítek reaguje samotná hra a obr, je ale věc druhá. Hra má poměrně značný motion blur, který je v jedné scéně hnaný do extrému tím, že je váš obr otráven. Pohyb obra samotného je navíc také trochu oříšek. Přestože se hře dost dobře daří prodat myšlenku, že jste kolos, občas se Rogbar zdá neohrabaný až příliš. V některých situacích to dokonce vypadá, že hra nestíhá, než že obrovi všechno trvá. V kontrastu s tím, jaká se z vás při sprintu stane dělová koule, je navíc běžná rychlost pohybu zoufale ubíjející. Většinu času se budete pokoušet alespoň o klus, který hra umožňuje do vyčerpání staminy.

Giants Uprising se snaží jednoduchou destrukcí hráče vytrhnout ze stereotypu, především různými dílčími „minihrami“. Nejde sice o minihry v pravém slova smyslu, v kontextu běsnícího obra se ale zdají stát mimo hlavní činnosti. Tady musíte dupnout, aby spadl most, támhle mrsknout stromem, aby se uvolnil zával. Támhle se musíte vyhnout pasti, nebo hodit sud s výbušninou na opevněnou bránu. Protože je však ovládání tak přímočaře zaměřené na destrukci, jakákoliv další mechanika spíše otravuje. Ano, ve hrách, kde jenom střílíte, jsou explozivní sudy příjemná zábava, když ale měřím deset metrů a právě jsem plnou rychlostí proběhl zarostlým lesem, těžko se mi věří, že zrovna na tuhle bránu potřebuji trhavinu. Tyto úkoly navíc sice dělají gameplay rozmanitějším, většinou ale spolehlivě zabíjejí tempo. Právě jsem v trysku zadupal do země celé legie a strhl budovy v celém vojenském lešení! A teď mám opatrně našlapovat, abych se vyhnul pasti? Nemohl bych ji, já nevím, v běhu přeskočit?

Stereotyp destrukce a nejisté pojetí obra

Giants Uprising navíc ubíjí spíše než nedostatek mechanik jejich nedostatečné využití, stereotypní prostředí a nezajímaví nepřátelé. Jak jsem již bohužel zmínil, dupat po mravencích je zábavné jen určitou dobu. V menu máte možnost za postupně odemykané body zlepšovat svému obrovi statistiky a teoreticky byste si měli další průchod více užít. Obr je rychlejší, silnější a má více zdraví. Přijde mi ale, že se jedná o takové drobnosti, že většinu hráčů nenamotivují k opakovanému hraní. A to ani v kombinaci s výzvami (projdi level pod 2 minuty a s 80 % zdraví). Gameplay sám o sobě bohužel není natolik zábavný, abych měl pocit, že na něm vyšší zdraví něco nějak výrazněji změní. To už by víc smyslu dávalo talentové bodíky utrácet přímo během hraní.

Hra si je navíc občas podivně nejistá. Má být ultimátním ventilem hněvu ve stylu Hulka, nebo spíše zdrženlivějším RPGčkem, kde se tu a tam bojuje? A je obr rovnocenný člověku, nebo je jen silným poskokem? Když už mám tu možnost hrát za obra, chtěl bych vědět, jaké to je být obrem. Dělat si věci po svém, nechat se vtáhnout do upadají obří kultury, poznat svou minulost, dělat si, co chci já. Místo toho mi na rameni sedí barbar a žvaní a žvaní. Chudáci naši upadají, obři totiž nejspíš buď ztratily schopnost pořádně mluvit, nebo se jejich jazyk podobá spíše chrčení. Tenhle stereotyp máme u obrů dlouho, mají být pitomí.

Rozumím tomu, že ve Varsav Game Studios chtěli „klasickou podobu obra“, mrzí mě ale, že se nejspíš báli, aby jim hráči od němého protagonisty neutekli. Lidský barbar neustále žvanící Rogbarovi do jeho počínání navíc nepůsobí úplně sympatickým dojmem (za což částečně může dabing). Přestože jsou v promo materiálech vykreslování jako nerozlučná dvojka, ve hře spíš Kiełbasa působí, že se mu hodilo využít pomalejšího obra k útěku a teď si s jeho pomocí vyřizuje své účty. A i já jako hráč si tak připadám, že mě i „na svobodě“ pořád někdo komanduje a vodí za nos.

Solidní základ sterilnímu fantasy navzdory

Je smutné, že se vývojáři rozhodli vydat cestou epičtějšího příběhu, když mu klacky pod nohy hází nedostatek financí. V pozadí běsnícího obra na útěku se totiž ještě odehrává další příběh o těch, kteří se jej snaží polapit. Jelikož ale hráč postavy zatím ve hře nepotkal, zná je pouze z custscén (které bohužel většinou představuje jen jeden rozhýbaný obrázek) a nezdá se, že by jeho cestu hrou nějak ovlivňovaly, nemohly by mu vlastně být víc ukradené. Komornější příběh o prosté cestě za svobodou vyprávěný ve hře a nevměstnaný do několika minut obrázků mezi misemi by hře slušel více.

Přesto přese všechno nemůžu hru zcela zatratit. Ano, slušela by jí lepší optimalizace, slušelo by jí lepší využití obřího protagonisty, já osobně bych na místě zabil Kiełbasa a dělal si s Rogbarem v království paseku podle svého. Zároveň ale hra disponuje příjemnou grafikou a fyzikálním systémem a jakmile si zvyknete na nepřenastavitelné ovládání (vývojáři už slíbili do budoucna možnost vše změnit), začnete si skutečně připadat jako nezastavitelná živelná síla. Vývojáři navíc slíbili přidat víc zbraní, nepřátel, vybavení i nové útoky. Část mých stížností tedy nejspíš v budoucnu odpadne. Hra má velmi solidní základ a chce se mi říct, že na early access má i velmi dobře nakročeno, jen si nejsem jistý, jestli tím správným směrem. Pokud vás obři zaujali, doporučuji přidat si je na Steamu do wishlistu a podívat na Discord sever vývojářů, kde můžete sdělit své nápady a připomínky.