Štěpánka Jislová (*1992) patří k výrazným tvářím mladší generace komiksových tvůrců. Její nejstarší práce vyšlé tiskem je možné najít ve sbornících české mangy Vějíř. Objevila se (a nadále i objevuje) v Aarghu! či samizdatech BubbleGun a XRX. Její jméno je v současnosti nejvíce spojeno s působením v pražské odnoži mezinárodního projektu Laydeez Do Comics, který si klade za cíl podporovat začínající i stávají komiksové kreslířky a tvůrkyně. Pražská větev vznikla přímo přičiněním jejím a Terezy Drahoňovské.
Brzké úspěchy a ilustrační činnost
Jislová o sobě dala poprvé výrazněji vědět v letech 2012 a 2013 – nejprve byla spolu-vítězkou pražské výtvarné soutěže Vykoumej komiks, následně s příběhem Strom vyhrála druhý ročník soutěže CZ.KOMIKS a ten byl otištěn ve třináctém čísle sborníku Aargh! Zúčastnila se i sympozia Superhrdinové z východního bloku, jehož výstup vyšel tiskem. Zároveň začala se zakázkovou ilustrací pro časopisy a knihy.
O rok později jí bylo nabídnuto ilustrovat díl 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi v sérii Češi. Pracovala i na ilustracích knihy Poslední tajemství – Záhada jezera Loch Ness. Na svůj komiksový debut, tedy skutečně vlastní, samostatnou knihu, Klášter Nejsvětějšího srdce, si musela počkat až do roku 2017.
Knižním ilustracím se věnovala i nadále, v roce 2018 jimi doprovodila knihu Astrid Lindgrenové a biblický příběh o Danielovi. V roce 2021 se na světlo světla podívala Přeřekadla, tenký, ale humorný svazeček popletených pořekadel. Účastnila se také sympozií skupiny Laydeez Do Comics, jejichž výsledky vyšly (spolu s pracemi Štěpánky Jislové) ve sborníku Komiksodějky.
Bez vlasů, ale s odvahou
Její zatím nejrozsáhlejší prací je historický komiks Milada Horáková, který vyšel k výročí zavraždění této političky a feministky. Podobným stylem jako Horákovou a Čechy ztvárnila i svůj příspěvek do skautského sborníku Odvaha je volba. Ve stejném roce vychází i výrazný komiks Bez vlasů, který vznikl ve spolupráci s již zmiňovanou Terezou Drahoňovskou a vyhrál autorkám cenu Muriel za nejlepší komiksovou knihu. Kreslířčina úsporná, ale přesvědčivá linka činí z Bez vlasů nezapomenutelný zážitek a naplno odhaluje, o kolik se Jislová od svých začátků posunula a jak silně dokáže ztvárnit příběh, má-li volnou ruku. Autobiografický příběh Drahoňovské navíc zachycuje věrně a s respektem, včetně nejcitlivějších momentů. Poslední rok Štěpánka pracuje na vlastním autobiografickém komiksu.
Štěpánka Jislová vystudovala Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Její kresebný styl se během let neustále proměňuje a vyvíjí, zároveň je i uzpůsobován jednotlivým pracím. Nejsou jí cizí experimenty s barvami a technikami, momentálně jsou však pro typické spíše jednobarevné plochy. Původně velice detailní, tenká, těkavá linka, podchycující jakousi neuspořádanost a určitou „ošklivost“ věcí, postupně nabrala na síle a na pevnosti. V kombinaci s plnými barevnými plochami tak její současnější kresby mohou evokovat až dřevoryt či prvorepublikovou, geometricky jednoduchou karikaturu. I nadále se věnuje jak „analogové“, tak digitální kresbě. Za pozornost stojí její cyklus obrazů Modrá sezóna, který byl v roce 2016 vystaven v bistru Proti Proudu.
Štěpánka je, jako většina mladších umělců, na sítích dost aktivní, své sociální sítě ale v posledních letech redukovala. Svá díla nahrává na Facebook, na vlastní stránky a nejaktivnější je na Instagramu.
