0 Tu – obsáhlá kronika zatím neprozkoumaného světa | Recenze

Pokud jste se posledního půl roku pohybovali po českém internetu a mezi vaše zájmy patři sci-fi nebo fantastika obecně, pravděpodobně jste díky algoritmům nemohli kampaň na novou knihu nakladatelství Argo přehlédnout. Monumentální prvotina Jakuba Hussara 0 Tu (nakonec rozdělená do dvou svazků) svou reklamní kampaní i grafickou úpravou vzbuzovala hromady otázek i nadějí. Když se tedy před měsícem konečně podíval na naše pulty i druhý svazek, pojďme se vrátit k tomu prvnímu a společně prozkoumat, zda si Hussarův příběh o vesmírných těžařských lodích všechnu tu pozornost zasloužil.

Roky práce na vesmírných plavidlech

Hussar se v rozhovorech netají tím, že vesmírné dění kolem planety Coraab (o kterou se mimochodem postavy v této knize pouze občas otřou slovy) se rozrůstá už přes dvacet let. Filmař a producent v jedné osobě už v pubertálním věku začal rozpracovávat první myšlenky, které by mu pomohly lépe ukotvit své rané filmové sci-fi povídky. Kolem několika filmečků a následně počítačové karetní hry tak autor postupně spřádal informace o vesmírných rasách, kulturách, technologiích a náboženstvích. Příběh vznešené rodiny Talů, retrospektivně sepisovaný ve stáří dědičkou rodu Tal Kusa-Gammah, by pak měl být jakousi všeobjímající kronikou drobného, ale důležitého výseku časové osy coraabského univerza.

Zmíněných dvacet let promýšlení a konstruování látky je na díle skutečně znát. Na rozdíl od jiných debutujících autorů, kteří se kolikrát topí ve své vlastní terminologii, jejíž používání je navíc neintuitivní a tlačí na pilu, Hussarova talština skutečně dává smysl, a dokonce i čtenáři usnadňuje orientaci v ději. Přestože se z počátku názvosloví může zdát zmatečné, a hlavně na hraně zbytečnosti (jak to někdy u fantastické literatury bývá), Hussar moudře používá „původní“ jazyk pro slova označující věci, které jsou pro těžařskou kulturu nezbytné, ale zároveň běžné. Užití talštiny v těchto případech pomáhá zabránit zdlouhavým opisům a čtenář si tak skutečně připadá, jako by se mu dostal do ruky překlad coraabského originálu, jak tvrdí tiráž. Autorova snaha přiblížit 0 Tu spíše historické fikci ve stylu Egypťana Sinuheta než klasické sci-fi byla minimálně v tomto ohledu úspěšná.

Cizí kultury optikou kronikáře

Po překonání prvotního šoku z odlišného fungování života na vesmírných plavidlech, makarech, a přivyknutí neznámé řeči, se rod Kusa stává pro čtenáře výchozím bodem normality a mladičká Gama, neznalá cizích poměrů, je tak dokonalým průvodcem po odlišných kulturách. Jako šlechtična, která málokdy vystrčila nos ze svého bivaku, je čtenáři ideálním partnerem, neboť na rozdíl od něj o kulturách něco málo ví, spoléhá ale na jeho přirozenou inteligenci a nesnaží se mu vše vysvětlit od provopočátku. To bývá jedním z dalších nezmarů prvopisatelů fantastiky, kterému se Hussar dlouholetou přípravou dokázal vyhnout.

Tal Kusa-Gammah sledujeme v prvním svazku od jejího bezstarostného, naivního dětství, přes pubertu plnou přešlapů a experimentů, až po její ranou dospělost, během které se nejsilněji projevuje její největší slabina coby postavy – je především politickým nástrojem okolí, a hlavně svého otce. Přestože v knize najdeme několik větších skoků v čase, mladičkou princeznu provázíme prakticky na každém kroku a poměrně brzy se tak bohužel může stát, že se nám její osobnost začne zajídat. To logický vyplývá z její pozice coby zapisovatelky událostí, zůstává ale otázka, zda je skutečně ona tou nejlepší postavou, z jejíhož pohledu bychom měli stěžejní události Talské kultury pozorovat. Její život, jako život kohokoliv jiného, jednoduše nemůže být postupně gradujícím příběhem, drobné a uzavřené příběhy se v něm mohou objevit pouze právě při zpětném přezkoumání. A přestože Hussar si toto zřejmě uvědomuje a předvídavě rozdělil svazek do několika menších, časově ohraničených celků (knih), ani tak se mu nepodařilo vyhnout několika místům, která jsou důležitá spíše pro čtenáře a jeho pochopení zvyklostí či událostí, než pro samotnou Gamu, která v nich mnohdy nemá moc co na práci.

Nejenom tyto momenty pak mohou leckdy čtenáře nechat na pochybách, proč vlastně 0 Tu čte. Aby prožil život mladé Gamy? Aby se dozvěděl o pohnutém osudu talské rasy? Aby jej svazek uvedl do coraabského světa? Ideální odpověď by byla: vše najednou. Vždyť Gama má být naší vstupní branou do „nové“ kultury a její vzpomínky pak odhalením velké a bohaté historie Hussarova Coraabu. Stejně jako osobní rovina Sinuhetova života nenásilně noří čtenáře do tajů pradávné egyptské civilizace. A stejně tak by problémy a trable urozených Talů měly představovat paralelu k neduhům současného světa. Zatímco se ale Waltariho čtenáři v rozvleklejších, nudnějších či nedějových pasážích podpírají svým zájmem o starověky Egypt, Hussarův čtenář musí pouze zatnout zuby.

Odměna pro milovníky Coraabu?

Přestože autor prohlásil, že knihu považuje za vhodnou i pro ty, kterým je sci-fi žánr cizí, dovolím si s ním nesouhlasit. Pokud při čtení odložíte stranou svůj zájem o technické vymoženosti jiných světů, rozvinutost mimozemských kultur, nebo o ekonomické a diplomatické vazby, nepřenese vás už přes zmíněné pasáže nic. Kolik diváků reálně vidělo Hussarovy filmečky? Kolik z hráčů karetního Coraabu bylo světem zaujato natolik, že nemohlo vydání 0 Tu dospat? Běžný čtenář přichází k první knize ze světa Coraabu s nulovým povědomím o jeho existenci. Kniha tak demonstruje, jaké by to bylo, kdybyste člověku, který v životě neslyšel o Pánovi prstenů, vrazili do rukou Silmarillion. Nebo jak se musí cítit babička, které její vnuk nadšeně předčítá z konečně zkompletovaných warcraftích Kronik. Ten svět je úžasný, ohromující, svěží, propracovaný, postavy jsou živé, ale přesto… Je tohle opravdu ten nejlepší způsob, jak se o všem dozvědět?

0 Tu je velkolepým vyvrcholením dvaceti let obsahu, který bohužel ne všichni měli možnost konzumovat, nebo se s ním jenom setkat. Čtenář je tak sice na jednu stranu ohromen tím, jak precizně může vypadat debut (a že se mu ze strany Arga dostalo takové péče), zároveň se však nemůže zbavit všudypřítomného pocitu, že mu něco uniká. V několika momentech jako by si měl říct: „Aha, tak takhle to bylo!“, což by ale mohl udělat pouze v případě, že by o té události věděl i odjinud. A přitom lásku, kterou Hussar ke svému světu cítí, lze jen těžko ignorovat. Jako by filmy a karetní hra byly málo, obdařil autor své hvězdné Taly ještě vlastním soundtrackem, který knihu (podobně jako nedávní Králové Wyldu) posouvá k multimediálnímu zážitku. Bohužel, zatím je zřejmě jediným, kdo o Coraabu ví tolik, aby mohl být ze zkompletování kroniky dostatečně nadšený.

Přestože princezna projde v průběhu knihy množstvím život ohrožujících peripetií, těžko se o ni můžeme skutečně strachovat, když víme, že nám svůj příběh vypráví z pozice staré (a pravděpodobně i velmi mocné) ženy. Spíše než co, tedy čtenáře může zajímat jak, a zatím není důvod myslet si, že by na tomto druhý svazek 0 Tu cokoliv změnil. Stále však lze doufat, že se v během druhého dílu z Gamy stane skutečná protagonistka svých pamětí, protože i přes zdlouhavé tempo se povedlo Hussarovi zakončit první díl v jednom z nejvypjatějších momentů a Gamě alespoň částečně svěřit opratě svého osudu. Nezbývá, než si přát, aby se autor do svého světa vrátil i v budoucnu a přinesl z něj i několik „příběhovějších příběhů“ pro ty, kteří by sice rádi ocenili jeho obrazotvornost, ale nejsou zarytými čtenáři kronik a historických spisů. Nebo bychom si vlastně mohli přát, aby co nejvíce prvotin domácích autorů fantastiky dopadlo alespoň z poloviny tak dobře, jako kroniky těžařských lodí.