téMAG #4 | Herní konzole

Pojďme si chvíli povídat o herních konzolích. Pro mě, sběratele konzolí, je to samozřejmě oblíbené téma. Ale ne vždy to tak bylo, s hraním jsem začínala jako zarytý PCčkář. Nic nebylo lepšího než klávesnice a myš, ale paradoxně jsme doma měli dřív konzoli než počítač. Ach, stará dobrá Sega Saturn, kterou samozřejmě vlastním až do dneška.

Malý exkurz do historie

Co vás jako první napadne, když se řekne konzole? Xbox? PlayStation? Někoho jistě napadne Nintendo a někoho dokonce topení. Ahoj, tati, dík, že čteš moje články. Ale teď vážně. Většinu lidí napadnou tři výše zmíněné značky, ti starší z nás (a šílení sběratelé jako já) si vzpomenou na Segu či Atari. Ale která je ta nejstarší?

První konzole

Nejstarší oficiálně vydávanou konzolí byl Magnavox Odyssey. Prototyp herní konzole vznikl již kolem roku 1966, ale do prodeje šla až v roce 1972. Magnavox byl americký výrobce televizí, a tak byla konzole kompatibilní jen s touto značkou. Z důvodu snížení nákladů nebyl grafický výstup barevný a chybělo audio. Nedostatek barev výrobci zákazníkům vynahradil pomocí barevných plastových obdélníků, které se přikládaly na televizní obrazovku. Grafiku tenkrát tvořily světelné body, které se ovládaly pomocí ovladačů pevně spojenými s konzolí. Nejznámější hrou byl Pong, dodnes často považovaný za první hru. Byl velmi jednoduchý a šlo v podstatě o tenis. Po úspěchu Magnavoxu netrvalo dlouho a začaly se objevovat další herní konzole – celou tuto skupinu označujeme jako první generaci. Nevýhodou této generace bylo, že ve většině případů podporovala konzole jen jednu hru či sérii velmi podobných her. A tak se trh pomalu přesytil.

Už zvládají i grafiku

Druhou generaci ovládla firma Atari, tedy hlavně její konzole Atari 2600. Na scéně se objevují cartridge, většinou jedna cartridge odpovídá jedné hře. Odpadá tak nutnost koupě nové konzole, pokud zatoužíte po jiné hře. To velmi přispělo k celkovému rozšíření konzolí do obyčejných domácností. Hry jsou nyní barevné a mají zvuk, dokonce se pokoušejí o nějakou tu hudbu, i když se střídavými úspěchy. Objevují se první hry, které se zapisují do historie. Ať už ikonicky jako Space Invaders nebo Pac Man, nebo nechvalně jako E. T. Na úspěch 2600 se Atari samozřejmě pokusila navázat novou konzolí pod číslem 5200, zopakovat úspěch se ovšem nepovedlo.

Počátek konzolových válek

Opravdový boom domácích herních konzolí přichází s třetí generací. Celé to odstartoval Famicom, který se začal v Japonsku prodávat v roce 1983. Stálo za ním Nintendo, o kterém jste už možná slyšeli. O dva roky později přišlo s upravenou konzolí pod názvem Nintendo Entertainment System (NES) i na americký trh a od té doby ho neopustilo. Ve stejnou dobu přichází i Sega s novou konzolí Sega Master System, která je přímým konkurentem NES. A tak začaly tzv. konzolové války, během kterých se obě firmy předháněly v tom, kdo přinese lepší hry a získá tak pro sebe větší část trhu. V této době vznikají první díly sérií jako Mario, Zelda či Final Fantasy, které jsou populární až do dneška. Příštích pár let se budou Nintendo se Segou přetahovat o prvenství a bude to chvíli trvat, než přijde nová konkurence.

Přichází disky

Revoluce přišla s pátou generací konzolí, během které většina z nich přechází na novinku v podobě CD. Ty mají větší paměťovou kapacitu než dosud používané cartridge a umožňuje tak lepší vývoj 3D her. Výjimkou je nová konzole od Nintenda, která i nadále setrvala u starší varianty cartridgí. A to i přesto, že firma nějakou dobu pracovala se Sony na nové konzoli, která měla obsahovat CD-ROM mechaniku. Nakonec Sony projekt dokončilo samo a dočkali jsme se tak prvního PlayStationu. V další, šesté, generaci doplnil sestavu Xbox od Microsoftu a Sega vydala svou labutí píseň v podobě Dreamcastu. Skvělá konzole, která ale bohužel firmu nedokázala zachránit po neúspěchu předchozí Segy Saturn. Poté už se firma věnovala jen vývoji her. V sedmé generaci jsme se dočkali menší revoluce, když Nintendo přišlo s konzolí Wii. Jeho pohybové ovládání bylo ve své době přelomové a pravděpodobně zachránilo Nintendo před krachem na trzích mimo Japonsko.

A skočíme do přítomnosti

V současné době jsme na přelomu 8. a 9. generace. Kvůli nedostatku nejnovějších konzolí PlayStation 5 a Xbox Series X jsme se totiž do nové generace ještě nepřesunuli zcela. Velká část hráčů na svou novou konzoli stále čeká a kvůli celosvětovému nedostatku čipů si ještě nějakou dobu počká. I přesto nové hry stále vycházejí. A tak nám tedy nezbývá nic jiného, než hrát na našich PlayStationech 4 či Xboxech One. Nintendo stále vylepšuje svou nejnovější konzoli Switch a zdá se, že zatím jinou konzoli neplánuje, mluví se pouze o upravené „Pro“ verzi.

Tak která je ta nejlepší a jediná konzole?

Zaměřím se při srovnání na herní konzole 8. generace, protože ty nejnovější jsem zatím bohužel neměla možnost vyzkoušet. Při rozhodování, která konzole je ta nejlepší, nejvíc asi záleží jaký je váš herní styl a záměr. Xbox a PlayStation se ve výkonu až tak neliší, Switch je o něco slabší, ale Nintendo se nikdy nezaměřovalo na výkon. Jeho poslední konzole zaujme hlavně svou hybridností, konzoli můžete mít připojenou ke své TV, ale můžete si ji i vzít s sebou jako přenosnou konzoli. Pokud je ale pro vás důležitější výkon a nejlepší grafika, není to konzole pro vás. Mezi Xboxem a PlayStationem je souboj těsnější, obě konzole mají většinou podobný výkon i grafiku, a tak nakonec rozhodují exkluzivní hry. A v tom případě dle mého názoru jednoznačně vyhrává PlayStation, který má hromadu her, které si jinde nezahrajete, zatímco hry Xboxácké hry se často objevují i na PC. U mě to vyhrává i díky trofejím, jistě, Xbox má achievementy, ale jen u PlayStationu dostanete trofej, která na první pohled ukazuje, že jste hru dokončili na 100 %. Kdo z vás někdy netoužil po tom, vlastnit nějakou tu platinovou.

A co se na nich teda dá hrát?

Hodnocení her je vždy subjektivní a každý hledá něco jiného, ale většinou časem vykrystalizuje seznam her, které jsou veřejností všeobecně chápány jako to nejlepší a jako ten hlavní důvod, proč na dané konzoly hrát. Teď se pobavíme o exkluzivitách pro jednotlivé konzole, tzn. o hrách které jsou vydány výhradně pro tu kterou z nich.

Zelení

Xbox posledních pár let vydává hry hratelné jak na konzoli tak i na počítačích s Windows 10. Tento sdílený prostor jde u některých her tak daleko, že můžete začít hrát na jedné platformě a hru dohrát na té druhé. Ale i přesto si některé série stále udržují svou exkluzivitu pro Xbox, i když ani u nich to vždy není stoprocentní. Historicky jsou s konzolí od Microsoftu spojené série Gears of Wars (poprvé se objevila na Xbox 360) a Halo, která je s Xbox konzolemi již od jejích počátků.

Modří

PlayStation byl na exklusivity vždy mnohem bohatší a dá se říct, že si na tom i zakládá. A tak v jeho historii najdeme docela slušné množství her unikátních pro tuto konzoli. Dlouhá léta byl jedinou možností, jak si zahrát Metal Gear Solid, tedy když nepočítáme ten tak trochu pozapomenutý díl vydaný na NES. Poté co Final Fantasy dalo vale Nintendu, zakotvilo na PlayStationu do nedávna také téměř exkluzivně. A seznam je poměrně dlouhý, patří sem série God of War, která nyní zažívá renezanci, série Uncharted a když už jsme u ní, nesmíme zapomenout na Crashe Bandicoota. A výčet pokračuje: je tu Ratchet a Clank, Spyro nebo Last of Us. Exkluzivita se samozřejmě netýká jen sérií, a tak si na seznam můžeme připsat i Bloodborne, Demon’s Souls či Horizon Zero Dawn. Je jasné, že Sony se snaží lidi nalákat ke svým konzolím skrze exkluzivní obsah. No, u mě se jim to podařilo, protože já si svůj první PlayStation koupila jen proto, abych si mohla zahrát God of War a Uncharted.

A ti úplně jiní

Nintendo šlo vždycky jiným směrem než ostatní vydavatelé konzolí. Je to vidět hlavně od doby, kdy se na prvních příčkách scény usadil Xbox a PlayStation. Zatímco modří a zelení se hodně zabývají výkonem a co nejlepší grafikou, konzole a hry on Nintenda se zaměřovaly hlavně na na zábavnou a inovativní hratelnost a párty hry. Což mělo za následek to, že by bylo jednodušší v tuto chvíli vypsat hry, které pro nintenďácké konzole exkluzivní nejsou. Článek pomalu ale jistě bobtná, tak si tu zmiňme jen ty nejznámější hry spojené s Nintendem a hlavně tedy se Switchem. Většinu budete znát přinejmenším podle jména jako třeba Super Mario, Mario Kart a Paper Mario, vlastně cokoliv, co má v názvu Mario. Další známou sérií na Nintendu je samozřejmě The Legend of Zelda. Pokud jste stratégem, tak vám určitě něco říká i série Fire Emblem. A nesmíme zapomenout také na velmi populární Animal Crossing či na Luigi’s Mansion, ano i Mariův bratr se dočkal své vlastní hry. Kromě toho se Switch v posledních letech tváří jako ultimátní mašina na remastery a indie hry.

Mám počítač, proč bych se měl zabývat nějakou konzolí?

Všichni víme, že co se týče výkonu a grafiky, je PC konzolím nadřazený. I přesto mají konzole oproti počítačům své výhody. Předně je to fakt, že vždy víte, že vám hra bude na vaší konzoli fungovat, že nejste závislí na konfiguraci. Jak často se vám stává, že si hru nemůžete zahrát nebo jí musíte hrát v omezené podobě, kvůli tomu, že váš počítač nesplňuje nejnovější nároky? Mně se to stávalo často, dokud jsem si nekoupila nový herní počítač, a za nějakou dobu mě to čeká znovu. Výhodou konzole je i její nižší pořizovací cena a to, že pokud se o ní budete dobře starat, vydrží vám pravděpodobně déle než počítač, ať už se o něj staráte jakkoli hezky. A lokální co-op se rozhodně lépe provozuje na gauči u konzole než u jednoho počítače. Ovšem ne každému sedne ovladač, klávesnice a myš jsou pro některé to jediné pravé. Pravdou je, že každý by měl hrát na tom, co mu nejvíc vyhovuje. A nikdo vám nebrání mít vícero zařízení, tedy až na stav vašeho konta. To by mohla být překážka.

Tak to ukončíme, ne?

Takže: jak nejlépe zakončit toto poměrně dlouhé slohové cvičení na téma herní konzole? Obávám se, že jsme jen lehce škrábli po povrchu obsáhlého tématu. Je mnoho konzolí, které jsem vůbec nezmínila, například všechny přenosné konzole typu Gameboy, PlayStation Portable či DSi. Nezabrousili jsme do vod bizarnějších konzolí jako Virtual Boy a ani jsem se nezmínila o miniretro konzolích. To si radši necháme na nějaký další článek. Já konzole sbírám, respektive se o to snažím, a tak vlastním většinu konzolí, o kterých jsem tu psala. Poslední dobou ale upřednostňuji hlavně PlayStation 4, a to z toho důvodu, že jsem propadla kouzlu lovu platinových trofejí. A to jinde než na PlayStationu nezažijete. A co vy, jaká konzole je vaše nejoblíbenější?