Shin Megami Tensei III Nocturne HD Remaster – Hra o konci světa | Recenze

Dostala jsem na recenzi Shin Megami Tensei III Nocturne a byl to rozhodně zajímavý zážitek. Tahle klasika, která původně vyšla na PlayStation 2 se po letech dočkala své HD verze. A než se pustím do nějakého toho hodnocení, musím říct, že to bylo mé první setkání s hrou a se sérii vůbec. Ale abych tento handicap trochu zmírnila udělala jsem si výzkum. Takže jaký to byl zážitek?

Všechno jednou skončí i svět

Příběh je v celku jednoduchý. Hlavní postava příběhu je mladý student žijící v Tokiu, který se jednoho dne má setkat se svými spolužáky v parku, s cílem navštívit svou nemocnou učitelku. Park je však uzavřený díky střetu dvou zvláštních kultů, při kterém zemřelo několik lidí. Své spolužáky tak najdete až v uzavřené nemocnici, o níž se tvrdí, že tam řádí okultní síly. Pro jednou se šuškanda nemýlila. Zatímco hlavní postava a jeho spolužáci hledají svou učitelku, svět skončí a ona má v celé události klíčovou roli.

Tedy svět jak ho známe skončí, aby se nový svět mohl zrodit, ale než se tak stane vznikne tzv. Vortex svět. Jsou to zbytky světa zamořené démony a dušemi lidí, kteří přerod zvaný The Conception nepřežili. Náš protagonista samozřejmě celou událost přežije, ale ne bez následku. Během ničení světa ho neznámá osoba (démon) promění v hybrida mezi člověkem a démonem. A tak se probudí v novém světě, s novými schopnostmi a s cílem to celé přežít.

Tedy aspoň takový cíl jsem měla já, snad jsme se na tom s protagonistou shodli. Nejsem si totiž zcela jistá, informace jsou nám poskytovány dosti střídmě. Většinu z nich se dozvídáme prostřednictvím duší a démonů rozesetých po světě. Celé je to velmi záhadné, ale postupně začne krystalizovat směr, kterým bychom se jako hlavní postava měli ubírat. Poté co je starý svět zničen, začínají se různé frakce prát o to, kdo stvoří ten nový. Každý má samozřejmě na to jak by měl vypadat jiný názor a my jsme přímo v středu toho všeho.

Pravidla ve světě po konci

Poté co proběhne The Conception probudíme se sami v opuštěné nemocnici. Rychle ale pochopíme, že svět je nyní velmi nebezpečné místo a sami v něm nepřežijeme. Většina lidstva ale nepřežila. Musíme se tedy spojit s některými démony proti jiným démonům. Přece jen buďme k sobě upřímní i kdyby lidí přežilo víc, jakou šanci mají proti démonům. Ty povětšinou máme možnost nabrat během soubojů, které jsou jak už to u japonských her často bývá, na tahy. Během svého tahu máme vždy možnost promluvit si s démonem a přetáhnout ho na svou stranu. Ne vždycky se to podaří a někteří démoni na sebe ani nenechají promluvit. V aktivní partě můžeme mít až 4 různé společníky, zbytek si poneseme v inventáři. Démony je také možné různě kombinovat a vytvářet tak nové druhy se zajímavými schopnostmi.

Je to RPG tak se musí levelovat

Shin Megami Tensei III Nocturne je RPG, a tak se očekává nějaké to levelování. Při dosažení nové úrovně dostaneme jeden bod, který investujeme do jedné z klasických vlastností jako je síla, magie či vitalita. Nic světoborného se tedy nekoná. Zajímavější je jak se získávají speciální schopnosti magického rázu. Jaká konkrétní získáme se totiž odvíjí od toho jaká Magatama pozřeme. Ano čtete správně a tuším, že vás napadají nějaké ty otázky. Jako například co to ksakru je Magatama. To je živoucí parazit podobný velkému, tlustému červu. Právě pozření toho prvního může za to, že náš hlavní hrdina je teď napůl démon. Některé z nich získáme díky příběhu, ale větší část získáme poražením bossů. I Magatamy je navíc možné levelovat a to může ovlivnit i případné konverzace s démony a jejich případné spojenectví. Celkem můžeme mít osm schopností ve výběru najednou, takže pokud máte již plno a získáte další schopnost, čeká vás rozhodování, kterou z nich si ponechat.

Blast from the past …

Původní hra vyšla v roce 2003 a je to na ní pořádně znát i když je recenzovaný kousek jejím remasterem. Když to člověk srovná s hrami, které vycházejí dnes je prostě vidět rozdíly. Předně tahle hra vás nepovede za ručičku, zapomeňte na nějaký questlog nebo jasně danou zápletku. Většinou je vám jen naznačeno, kam se máte vydat příště a často se to dozvíte jen pokud mluvíte s dušemi lidí či démony, co na vás hned nezaútočí. Takže pokud se někdy zaseknete mluvte s každým modrým obláčkem, který potkáte, případně s podivnými postavami klidně stojícími na ulici. Narazíme tu i na častý nešvar starších her a to příšernou kameru. Ta sice není fixní úplně všude, ale ani když se hýbat může, není to žádná sláva. V kombinaci s trochu tužším ovládáním se vám tak často může stát, že se do určitých míst budete trefovat natřikrát.

Souboje jsou dost repetitivní, ale to není u hry tohoto typu nic překvapivého. V dnešní době se s tím můžeme setkat také. Bohužel se tu neopakují jen souboje, ale i hudba, která jede na několik smyček. Máme tu jednu smyčku pro overworld, jednu pro souboj a další smyčky pro ostatní místa. Melodie jsou příjemné a během soubojů i lehce metalového rázu. Po čase se vám ale songy ohrají a přestanete je raději vnímat.

… a co se teda změnilo?

Tak už jsme si řekli, co se nezměnilo, tak co je tam nového? No předně jsou to samozřejmě lepší textury a vyšší rozlišení. Nečekejte ale 4K ultra grafiku. Hra nevypadá špatně, ale pořád je na ní znát že vznikla skoro před 20 lety. Byl doplněn anglický i japonský voiceover k hlavním cutscenám. Přidali novou lehkou obtížnost a můžete ji teď kdykoli změnit během hraní. Další novinkou je něco jako quicksave na jedno použití. Hru normálně ukládáte na předem určených místech pomocí terminálů. V remasterované verzi máte teď navíc možnost hru suspendovat a vypnout. Takže ji tak můžete uložit a odejít i když zrovna není poblíž žádný terminál. Což se samozřejmě hodí.

Tak jaké je konečné hodnocení?

Hodnocení je vždy subjektivní a já hru hodnotím z pozice úplně nového hráče, který s původní verzí Shin Megami Tensei III: Nocturne nemá zkušenosti. Hra je rozhodně zajímavá a byla zábava ji hrát, ale trpí bohužel mnoha neduhy her ze začátku století. Příběh si udrží vaši pozornost, ale pro někoho může být na překážku to, že vám toho hra moc neřekne a nechá vás tápat. Dočkala se jistého vylepšení, ale spíše jen z grafického hlediska a několika málo mechanik navíc.

Myslím, že remaster si užijí hlavně fanoušci originálu, kteří si ho teď mohou zahrát na novějších strojích. Noví hráči budou pravděpodobně ze hry lehce zmatení, já rozhodně byla. Pak záleží na tom jak moc jste obeznámeni se starším stylem japonských RPG. Hráčům, kteří jsou zvyklejší na novější styl RPG, hra pravděpodobně nesedne. Obzvlášť pokud nemají zkušenosti s JRPG. Takže bych to shrnula takto, hra je dobrá, ale není pro každého a remaster plní svůj účel, ale možná by bylo lepší udělat remake. Final Fantasy VII to sedlo.

Za dodání hry na recenzi mnohokráte děkujeme společnosti Cenega. Hru jsem hrála na konzoli PlayStation 4 a všechny screenshoty jsem pořídila během hraní.