Tales from the Borderlands je šílená jízda, která ani po letech neomrzí | Recenze

Tales from the Borderlands je šílená jízda, ve které se střídá místy až černý humor s ulítlou akcí. Adaptace střílečky Borderlands se Telltale opravdu podařila a v tomto článku vám řeknu, proč. Po krachu studia v roce 2018 byla hra stažena z oběhu, ale vydavateli 2K se povedlo koupit práva. Pokud jste tedy ještě tuhle pecičku z roku 2015 nehráli, je nejvyšší čas naskočit na řvoucí motorku, nasadit si masku šílence a vyrazit na polosebevražedný závod o deset milionů!

Zase další Telltale?

Formát her od Telltale je vždycky stejný. Sledujete jednu nebo více postav, které prochází příběhem, a rozhodujete, co řeknou a udělají. Ve stejném duchu fungovalo i opěvované The Walking Dead, noir drama Wolf Among Us i méně úspěšné Game of Thrones. Všechny zmíněné tituly ale byly hodně vážné, až temné. Tales from the Borderlands se v tomto liší. Ačkoliv si zachovává určitou vážnost, většinou jedete na šílené vlně neotřelého humoru. Využití akce, která vzdává hold původní střílečkové předloze, je opravdu super.

Tales from the Borderlands vycházelo v pěti kapitolách, přičemž rozhodnutí z jedné kapitoly se přenášela i do těch následujících. I tady do značné míry vaše rozhodnutí mění, jak se příběh bude dále vyvíjet. Takzvaný „motýlí efekt“ ale v Tales from the Borderlands neplní tak důležitou roli, jako je tomu třeba ve hře Detroit Become Human. Hra má neviditelné koleje, po kterých jede, a jen některé výsledky můžete ovlivnit interakcemi mezi postavami a s okolím. Vaše rozhodnutí se odrazí hlavně na konci samotné hry.

Korporátní otrok a podvodnice

Ve hře máte na starost dvě hlavní postavy, které podle mě do příběhu výborně seděly. První z nich je korporátní otrok Rhys, který se snaží za každou cenu vyšplhat nahoru po kariérním žebříčku. Druhou je pak podvodnice a dítě ulice, Fiona. Obě postavy měly rozdílný gameplay a rozdílnou povahu. Zatímco Rhys je občas tak trochu sociální negramot, Fiona je mistryně jazyka a okecávání. Obě postavy byly lidské, nebyly černobílé a fungovaly jako dynamická ústřední dvojka, na čemž měl velký podíl i jejich dialog. Trochu víc jsem si ale oblíbila Rhyse.

Velice důležité jsou pro hru i vedlejší postavy, za které sice nehrajete, ale interagujete s nimi. Některé z nich zřejmě budete znát už z her Borderlands. Jiné jsou neokoukané, ale skrze hru je poznáte a vytvoříte si k nim vztah. Díky kvalitním dialogům, které můžete rozvíjet (a o kterých budu mluvit ještě za chvilku), si některé postavy zamilujete (třeba Gortys!) a jiné budete ze srdce nenávidět (Vasquez, bleh.) Často se budete smát a potom vám zase zmrzne úsměv na rtech. To třeba když vás hra postaví do opravdu nepříjemné (a občas i nechutné) situace. (Ano, mluvím o scéně se “spork”!)

Vzhůru do boje proti korpotáru a příšerám

Na hře je vidět, že se na ní podíleli i autoři předlohy z Gearboxu, protože svět Borderlands je využit naplno. A za to jsem ráda. Příběh se odehrává hned v několika prostředích a každé je jiné. Šílený svět Pandory definují magoři v maskách, nekonečné přestřelky a krvežíznivá monstra. Korporát Hyperionu je zase plný magorů ve kvádrech, praštěných prstových přestřelek a krvežíznivých šéfů. Celý příběh se žene neustále dopředu a málokdy se objeví hluchá místa.

Především první kapitola je napálená akcí a humorem, který mě hned od začátku chytil. Některé plot twisty jsem očekávala, ale jiné mě poměrně zaskočily a vykouzlily mi na tváři úsměv. V dalších kapitolách už příběh trochu zvolnil, ale nikdy úplně nezpomalil. Do hry přicházely nové a nové postavy a každá příběh něčím oživila.

Tref ten quick-time-event!

Co se týká hratelnosti, občas jsem měla mírné problémy navigovat postavu při chůzi a šplhání. Částečně to bylo měnícím se úhlem kamery a tím, že hra nenapovídá, jakou klávesu máte použít. Ale aspoň vás pořád nevodí za ručičku. Quick-time-eventy byly celou dobu poměrně lehce zvládnutelné, což se změnilo až při konečném souboji. Tam jsem se docela zapotila! I tak ale nejsou zas tak velkou výzvou. A pokud něco opravdu pokazíte, hra vás vrátí kousek zpátky.

Další součástí gameplaye jsou schopnosti postav a jejich zbraně. Část hry se také věnuje pátrání. K tomu se využívá i skenování okolí Rhysovým elektronickým okem. Pokud se věci začnou kazit, přijde na řadu Fionino vykecávání se z problémů, kde musíte být hodně kreativní. Tento formát her určitě není pro každého. Pokud radši ve hře běháte, střílíte a příběh vás tolik nezajímá, Tales From the Borderlands pro vás budou zklamáním.

Ačkoliv hra není pouhý interaktivní film a quick-time-eventy vám dávají pocit, že se opravdu zapojujete, pořád je založená hlavně na dialozích a vašich rozhodnutích. Akce, ačkoliv jí je v Tales From the Borderlands dost, je až druhotná.

Hra, co má dobrej hudební a grafickej styl

Grafika hry mě zaujala a líbila se mi. Celá hra je stylizovaná do cel shade, který byl výraznou dominantou už původní střílečky. Tematicky všemu vládne postapo a skiny postav můžete v průběhu hraní měnit. Jelikož se jedná o hru z roku 2015, můj počítač si s grafikou naprosto vyhrál a hra běžela bez problémů na krásných několik set FPS. Jak už jsem zmiňovala, design herních lokací je proměnlivý, a ačkoliv lokace nejsou příliš rozsáhlé, jsou plné drobných detailů. Nejvíce mě bavilo ono skenování Rhysovým okem, díky kterému jsem si mohla přečíst popisky plakátů plné různých narážek a vtipů.

Ve hře musím jednoznačně vyzdvihnout dabing, ten je naprosto spot-on a přišel mi super. Každá postava má svůj jedinečný hlas, podle kterého ji lze jednoznačně poznat. Dabéři vystihli podstatu postav a vdechli jim život. Vše dokreslovala dobře zvolená hudba, která především v openingu epizod působila naprosto epicky. Spojení pohodové hudby a černého humoru mi trochu připomnělo film Strážci Galaxie, který se klidně mohl Tales from the Borderlands inspirovat. Hudební složka prostě v TBH sedí jak zadel na hrnec.

Připravovaný film Borderlands

Kolem stříleček Borderlands propukl poprask poté, co studio Lionsgate oznámilo, že pracuje na filmové adaptaci. Od té doby nám hází drobečky, mezi které patří i obsazování jednotlivých rolí. Třeba na konci ledna jsme psali o obsazení Rolanda, zatímco před pár dny jsme se dozvěděli, kdo bude hrát Kriega. Natáčení filmu má proběhnout v Maďarsku, také proto, že zvládlo koronakrizi docela obstojně.

Tales from the Borderlands je prostě jízda

Abych to nějak uzavřela, hra je neskutečně zábavná, zajímavá a má velké srdce. Bavilo mě ji hrát a když skončila, mrzelo mě, že toho není víc. Ačkoliv se dočkáte nějakého toho střílení (například v nejepičtější herní scéně vůbec – v prstové přestřelce!), hra se nejvíc soustředí na příběhy a na jejich rozvíjení. Postavy si zamilujete i je budete nenávidět. Budete naříkat, když se Rhys vypraví sehnat „masku“. A možná vám i ukápne nějaká ta slzička, když se některá z vašich oblíbených postav odebere do nebytí.

Docela praštěná, občas nechutná, trochu akční a hlavně neskutečně zábavná – taková je příběhová hra Tales from the Borderlands.

Kvůli krachu studia Telltale byla hra od roku 2018 nedostupná, nyní se ale opět vrátila na Steam a další platformy. Pokud jste tuhle pecku ještě nehráli, tak si ji určitě zahrajte! Stojí za to.

Jako poznámku doplňuji, že všechny obrázky v články jsou ze Steamu, bohužel se mi nepodařilo nastavit hru tak, abych mohla dělat screenshoty