O projektu Slované jsme vás poprvé informovali na sklonku loňského roku. Prvotní nápad na seriál však vznikl už před pěti lety a první informace se o něm na internetu začaly objevovat ke konci roku 2018. Už tehdy působil neuvěřitelně, až přízračně. Mluvilo se o historické fantasy s rozpočtem 3,6 milionu eur, o ukrajinské koprodukci a podpoře TV JOJ. V kontextu české kinematografie by takové informace zapříčinily nejedno pozdvižené obočí. Dost pravděpodobně by se o něm dopředu psalo jako o fiasku, nebo rovnou o vytunelovaném filmu. Své známe s Posledním z Aproveru a od Žižky už se toho také mnoho nečeká. Filmová fantasy bohužel z našich končin většinou zcela vymizela (vzpomeňme na Deváté srdce a Pannu a netvora), nebo se až příliš překrývá s pohádkou (Princezna zakletá v čase). Buďme proto rádi, že alespoň naši sousedi se o ni pokoušejí, i když jsme si na ni museli chvíli počkat.
První díl dvanáctidílné série se poprvé objevil na TV JOJ minulou středu. Přilákal k obrazovkám přes 639 tisíc diváků, a stal se tak nejsledovanějším pořadem týdne. O co tedy běží a vyplatí se zapnout Slovany i tuto středu?
Na přelomu 6. a 7. století, tedy ještě pár set let předtím, než se u nás objevili dva frajeři s Biblí, se na území střední Evropy pohybovali Slované. Roztroušenost jejich osídlení a časté vzájemné rozepře nahrávaly Avarům, kteří díky nim pronikali čím dál víc na západ. S jednotlivými vesnicemi a kmeny Avaři nejenom bojovali, ale často se i mísili. Útlak Avarů alespoň na části území utnul až pověstný kupec Sámo, který by se snad v seriálu mohl časem objevit alespoň ve formě zmínky. V této nelehké době se v oblasti Karpatské kotliny nachází dvě vesnice, Veľký stôl a Furnau, jejichž obyvatelé budou, zdá se, hlavními aktéry seriálu.
Slovanská doba slovenskou výpravou
Nejprve ujištění, které chce pravděpodobně slyšet každý Čech: není to vytunelované. Dvě kompletně vystavená slovanská hradiště svědčí o vážně míněné velkolepé výpravě. Stejně tak kostýmy nepůsobí levným, a většinou ani „larpáckým“ dojmem. Co by naopak možná ještě trochu péče sneslo, jsou speciální efekty. Zatím jsme ale viděli pouze jeden rituál, takže snad netřeba hned házet meč do žita.
Bojovník Radúz s obličejem Tomáše Maštalíra je zajímavým oříškem. Pro hráče videoher bude nejspíš navždy vypadat jako Kratos z Wishe, herci samotnému však lze vytknout máloco. Postava jedná přímočaře, bez rozmýšlení, mnohdy až trochu „na sílu“, přesto nepůsobí křečovitě. Myšlenka nesympatického protagonisty zní jako zajímavý nápad, a doufám, že ji scénáristi s dalšími díly rozpracují. Mladá bylinkářka Draha (Polina Nosikhyna) nám toho zatím naopak o sobě svým herectvím moc neřekla. Kameo Marka Vašuta, mluvícího slovenštinou téměř bez přízvuku, potěší a překvapí.
Dnešní slovenštinou bez zbytečného současného výraziva mluví všechny postavy (ukrajinští herci předabováni). To samozřejmě ničemu nevadí, i v zahraničí je „současná“ mluva v historických dílech většinou standard. Stejně mě ale po Marhoulově Nabarveném ptáčeti (hraném v novoslověnštině) mrzí, že scénáristi neudělali ještě nějaký krůček navíc.
Technické provedení není špatné, ale v rámci pseudohistorických a fantasy seriálů jsme bohužel od Amíků rozmazlení, a tedy zvyklí na něco jiného. Kamera občas pracuje s dlouhými, „rotujícími“ záběry, které působí lehce nepatřičně, jako z hudebního videoklipu nebo z muzikálu. Série Vikingové nebo Hra o trůny také stanovily jako standart temnější a kontrastnější barvy. Ty jasnější a přirozenější nám tak často mohou evokovat spíše české televizní telenovely.
Titulní píseň od Jany Kirschner je příjemná, ale jak zmíněno v komentářích, tematicky krapet mimo. Hudba v seriálu má jiný problém – době snad i odpovídá, ale často nerespektuje scény. Jako by ji někdo složil předtím, než viděl natočený materiál. Ve vypjatých momentech tak sice v pozadí zlověstně zaznívá, nerespektuje však gradaci děje, což je zážitek nezvyklý a podivný.
Příběh?
Všechny tyto problémy lze však zamést pod koberec, pokud se filmařům podaří vytvořit dostatečně spletitý, nebo alespoň zábavný děj, který donutí diváky zapnout Jojku i příští středu. A z toho jsem nejvíc rozpačitý – první díl příliš nenavnadil. Neleží před námi nespočet tajemství k odhalení, nejsme zmateni životními osudy postav ani překvapeni neobvyklými zvyky našich předků či ohroženi mytologickými hrozbami. Jednoduše proběhl jeden den ve dvou staroslovanských hradištích. Často zmiňovaný obřad postřižin měl potenciál zasvětit nás do tehdejších zvyklostí a kultury, zůstal však trestuhodně nevyužit. To bohužel platí i pro většinu načrtnutých dějových linií – zatím jsme vlastně neviděli nic.
Slované o sobě dali vědět, ukázali se v pěkném světle, ale mnoho toho neodvyprávěli. Vypadá to, že režisér Peter Bebjak má poměrně koherentní vizi, které se hodlá držet. Zda však bude zábavná, už záleží na scénáristech, a těm se zatím povedlo promrhat 45 minut. Jelikož ale ani my, ani Slováci nedisponujeme čímkoliv, co by se Slovanům jen zdánlivě podobalo, budeme je bohužel muset vždy srovnávat s velkými jmény (většinou americké) fantastické kinematografie. To je bohužel víc než mrzuté, protože z takového srovnání mohou prozatím Slované vyjít pouze jen jako dobrý průměr. A je samozřejmě otázka, zda to vám, jako fanouškům, bude stačit.
