Potata: Fairy Flower – recenze plošinovky, kterou netřeba přehlížet.

Řekněme si to na rovinu. Plošinovky jsou stále oblíbené a stále vznikají nové. Není to sice žánr, který by v poslední době exceloval a sbíral ocenění. Nicméně nikam neodešel a Potata je toho důkazem. Potata zaujme na první pohled. Přivítá vás super tematická hudba a moc pěkně vyvedená malovaná grafika.

– Copak se to třepe v mlází? Tu si wizzna, hůlkou hází. –

Ve hře jste Potata (v zasádě Brambůrka), malá holka, co běhá po lese a vyvádí všelijaké neplechy. Její oblíbený lišáček je zraněný a je potřeba ho healnout. Na tom by nebylo nic divného, ale cesta k jeho uzdravení je dlouhá a trnitá. Jednoduše řečeno máma vás pošle do lesa sbírat ostružiny, protože prej peče koláč. A potřebuje lístky kdovíčeho k uzdravení lišáka. OK, není problém jde se do lesa. Tady se dostáváme k míchání žánrů, protože Potata se tváří jako plošinovka skrz naskrz, ale není to úplně tak přímočaré.

Potata má totiž v sobě nejeden puzzle a objevuje se i nějaké to objevování. Potata spoléhá na spolehlivost hráče. Již zmíněná explorace se může lehce zvrhnout v bloudění. Pokud nesledujete příběh a nečtete dialogy, můžete se docela snadno ztratit. Naštěstí na to vývojáři mysleli a všechny informace se dají znovu projít v rozhovorech s obyvateli lesa, kterých není málo. Potkáte tu dost zajímavých postaviček, které mají svoje trable a svoje manýry. Ale nejen postavy. I bossové mají svoje manýry. Hmm, nenechám tě projít, protože se mi prostě nechce. Na to jsem fakt připravený nebyl.

– Levely jsou promyšlené a dobře odstupňované. –

Potata je excelentně nakreslená a zní parádně. Barvy jsou pestré a má to svůj osobitý styl. I přesto všechno jsou místa, kde budete chtít prohodit ovladač monitorem, oknem nebo zaútočit na první kytku, kterou uvidíte. Je to dáno hlavně jedním typem hádanek, které jsou prostě spíš frustrující než zabavné. Asi nejhorší na tom je, že jedna taková je hned po několika málo minutách hraní. Hra sice myslí i na hráče, kteří nemají trpělivost (třeba já), ale i tak se tenhle typ hodil o několik levelů dál. Musel jsem si potupně cestu dál koupit od prohnané Luny, se kterou zkřížíte cestu mnohokrát.

Hádanek je několik druhů a většinou vás budou bavit. Levely jsou promyšlené a dobře odstupňované. Překvapivě dobře fungovali i bossové. Mechanicky dobře zvládnuté ovládání i meč kterým rozbíjím krabice, mě jenom utvrdilo v tom, že tuhle plošinovku není dobré podceňovat. Připravili byste se o krásný kus, dnes poněkud upozaděného žánru, který vás vrátí do doby, kdy hry byly o mechanikách a ovládání a ne o filmovém zážitku. Určitě vyzkoušejte a prozraďte nám, která hádanka vás nejvíc naštvala.

Hru pro recenzi nám poskytli sami vývojáři Potata Company a za to jim patří velký dík.