Když polské nezávislé studio OhNoo v roce 2015 vydalo první Tormentum: Dark Sorrow, způsobilo v komunitě příznivců tradičních point-and-click adventur menší zjevení. Hra si podmanila hráče především svou nekompromisní, mrazivou vizuální estetikou, která skládala otevřenou poctu dílům H. R. Gigera a Zdzisława Beksińského. Trvalo to dlouhé roky plné trpělivého čekání, vývojářských odkladů a pečlivého ručního kreslení, než jsme se dočkali plnohodnotného pokračování. Tormentum II konečně dorazilo, aby nás znovu stáhlo do temného univerza, kde se lidské tělo prolíná se studeným kovem, kostmi a nočními můrami.
Pokračování staví na pevných základech svého předchůdce, ale ve všech myslitelných ohledech se snaží jít dál. Nejde o pouhé mechanické zopakování osvědčeného receptu, nýbrž o ambicióznější, výpravnější a v mnoha ohledech mnohem dospělejší cestu do hlubin lidské duše, viny a šílenství.
Příběh a svět: Když se tvůrce stane vězněm vlastního díla
Dějové zasazení druhého dílu volí překvapivou, meta-narativní perspektivu. Hlavním protagonistou je tentokrát geniální programátor a tvůrce, který zasvětil život vývoji revolučních technologií a virtuálních světů. V touze překročit hranice reality však vytvořil algoritmus, který se mu vymkl z rukou, a hrdina se probouzí uvězněn uvnitř vlastního digitálního, zvráceného stvoření v pustém, industriálně-organickém očistci, kde čas i prostor ztrácejí svůj původní smysl.
Zatímco první díl sledoval poměrně přímočarou pouť za ztracenou identitou, Tormentum II servíruje mnohem komplexnější vyprávění. Svět zde není jen pasivní kulisou, ale živoucím (a zároveň hnijícím) organismem, který reaguje na vaši přítomnost. V ruinách gigantických biomechanických měst, v zapomenutých chrámech a podivných laboratořích potkáváte bytosti balancující na hraně mezi člověkem, strojem a démonem. Dialogy mají patřičnou hloubku a celkový tón hry se vyhýbá lacinému lekání – sází spíše na existenciální tíseň, pocit bezmoci a filozofické otázky o povaze vědomí, vině a stvořitelském komplexu.
Znovu se vrací i klíčový prvek morálních voleb, které tentokrát působí mnohem méně černobíle než minule. Zřídka narazíte na očividně „dobré“ nebo „zlé“ řešení; každé rozhodnutí s sebou nese hořké následky pro obyvatele tohoto podivného světa a jednotlivé volby postupně formují finální vyústění celého příběhu.
Audiovizuální klenot: Živé obrazy z nejtemnějších snů
Pokud je něco, co Tormentum II okamžitě odlišuje od zbytku herní produkce, je to její dechberoucí umělecký směr. Každá jednotlivá obrazovka je doslova malířským plátnem hodným zarámování. Vliv Beksińského gotického surrealismu a Gigerova chladného biomechanického fetišismu je patrný v každém pixelu, přesto OhNoo Studio disponuje vlastním, snadno rozpoznatelným rukopisem. Rezavé konstrukce prorostlé šlachami, monumentální lebky tvořící vstupní brány, groteskní sochy a nebe zbarvené do toxických odstínů žluti a purpuru vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru.
Oproti prvnímu dílu je pokračování znatelně dynamičtější. Pozadí již nepůsobí staticky v dálce pulzují obří kabely připomínající tepny, z průduchů uniká pára, po zdech lezou bizarní parazité a postavy disponují jemnějšími, plynulejšími animacemi. Vizuální prezentace tak působí uceleně a vtáhne vás do své tísnivé nálady od prvních minut.
Stejně mistrnou práci odvedli tvůrci na poli zvuku. Ambientní hudební doprovod kombinuje těžké industriální ruchy, melancholické smyčce, chorály a hluboké syntezátory, které spolehlivě navozují pocit osamění. Praskání kovu, syčení parních pístů a znepokojivé šepoty na pozadí dotvářejí hutnou zvukovou kulisu, která se vám zavrtá hluboko pod kůži, zvláště pokud hrajete se sluchátky za tmy.
Hratelnost a hádanky: Tradiční žánr bez zbytečné frustrace
Po herní stránce zůstává Tormentum II věrné klasické point-and-click škole, což je přístup, který skalní příznivci žánru ocení, ale nemusí sednout každému. Základní herní smyčka se točí kolem prozkoumávání detailních obrazovek, sbírání předmětů, jejich kombinování v inventáři a řešení nejrůznějších logických rébusů.
Vývojáři si však zaslouží uznání za to, že se vyvarovali nechvalně známé „adventurní logiky“, kdy hráč musí nesmyslně kombinovat náhodné předměty, aby dosáhl bizarního výsledku. Většina úkolů dává v rámci zákonitostí tohoto surrealistického světa dokonalý smysl. Narazíte na opravy podivných mechanismů, dešifrování starodávných symbolů, nastavování ozubených soukolí i logické minihry založené na barvách či tónech. Obtížnost je nastavena velmi citlivě – rébusy vás donutí zapojit mozkové závity a občas si vzít k ruce papír a tužku na poznámky, ale málokdy vedou k naprostému záseku a bezradnému bloudění.
Díky propracovanému deníku, kam si hlavní postava automaticky zaznamenává důležité náčrty, symboly a indicie, hra elegantně eliminuje nutnost frustrujícího pixel-huntingu. Pohyb mezi jednotlivými lokacemi je svižný a inventář zůstává přehledný i v pozdějších fázích hry, kdy se svět rozroste do několika rozsáhlých uzlů.
Drobné vady na kráse
Přestože jde o výjimečně atmosferický počin, Tormentum II se nevyhnulo několika drobným škobrtnutím. Některé z logických miniher se v mírných obměnách opakují o něco častěji, než by bylo záhodno. Pokud nepatříte mezi fanoušky posuvných rébusů nebo skládání rozbitých desek, občas můžete mít pocit, že tyto pasáže slouží spíše k umělému natahování herní doby než k obohacení zážitku.
Tempo vyprávění má rovněž tendenci v prostřední části hry mírně polevit. V momentě, kdy se před vámi otevře několik větších oblastí naráz, se vytrácí bezprostřední narativní tah na branku a hraní se na určitou dobu smrskne na rutinní plnění série úkolů pro místní postavy, aby vám uvolnily cestu dál. Jde však o neduh, kterým trpí drtivá většina tradičních adventur, a Tormentum z něj díky své výtvarné síle vyvázne se ctí.
OhNoo Studio doručilo pokračování
Tormentum II je triumfem temné představivosti a důkazem, že klasický žánr point-and-click adventur má v rukou talentovaných autorů stále obrovskou sílu. OhNoo Studio doručilo pokračování, které nejen naplnilo vysoká očekávání po letech vývoje, ale v mnoha ohledech překonalo kultovní první díl. Vizuální ztvárnění inspirované velikány temného surrealismu, podmanivá hudba, dospělý příběh a férově navržené hádanky dělají z této hry povinnost pro každého, kdo hledá hluboký, umělecký a mrazivý zážitek.
Pokud máte rádi hry, které vás donutí přemýšlet, kochat se každým detailem a zároveň z nich běhá mráz po zádech, návštěva tohoto noční můrou prosyceného světa vás spolehlivě pohltí na dlouhé hodiny.
