Existují hry, které vás chytnou za límec hned od první minuty a nepustí, dokud si nevzpomenete, že jste dnes ještě nejedli. CloverPit je přesně takový případ. Italské studio Panik Arcade stvořilo něco, co na papíře zní absurdně: roguelite horor zasazený do špinavé cely, kde jediným nástrojem přežití je hrací automat. A přesto, nebo možná právě proto, to funguje lépe, než by kdokoli čekal.
Dluh, automat a propast pod nohama
Jste uvězněni v rezavé cele s automatem, bankomatem a prodejním automatem. Vaším úkolem je splatit narůstající dluh, jinak vás čeká pád do doslova bezedné propasti. Koncept je brutálně jednoduchý, ale právě v té jednoduchosti tkví geniálnost hry. CloverPit vás neohromuje složitými mechanikami hned od začátku, nechá vás nejprve pocítit bezmoc a teprve pak postupně odhaluje, jak hluboká králičí nora ve skutečnosti je.
Každé kolo začíná volbou: točit třikrát a získat dva lístky na nákup předmětů, nebo točit sedmkrát a získat jen jeden lístek. Hráč musí neustále vyvažovat, zda si nechá dostatek mincí na splnění termínu, nebo je investuje do předmětů, které výdělek dlouhodobě zvýší. Tato neustálá kalkulace rizika je srdcem celé hry. Nejde o slepé spoléhání na štěstí, jde o správné čtení situace, o pochopení synergií mezi předměty a o odvahu vsadit vše na jednu kartu ve správný moment.
K dispozici je přes 150 předmětů a synergií, díky nimž lze sestavit kombinace, které automat doslova rozbijí ve váš prospěch. Okamžik, kdy poprvé zjistíte, že správně poskládané kouzlo dokáže proměnit zdánlivě prohranou partii v lavinu mincí, je jedním z nejuspokojivějších herních zážitků letošního roku.
Atmosféra, která vás pohltí
CloverPit disponuje temným, hranatým low-poly vizuálním stylem, který skutečně navozuje pocit uvěznění bez úniku. Grafika možná nevypadá na první pohled ohromivě, ale po několika minutách pochopíte, že estetika je záměrná a dokonale funkční. Špinavé zdi, tlumené světlo, rezavé detaily, vše dohromady vytváří klaustrofobní svět, ze kterého chcete utéct, ale zároveň se od automatu nemůžete odtrhnout.
Každá sada točení je doprovázena chraptivým elektronickým hlasatelem s hláškou „Let’s go gambling!“ a uspokojivými zvuky při výhře nebo frustrujícími při prohře. Zvukový design není pouhou kulisou, ale aktivně manipuluje s vaší náladou. Výhra zní jako triumf, prohra jako facka. A to je přesně to, co od takové hry chcete.
Hra čerpá inspiraci z titulů jako Inscryption nebo Pony Island a podobně jako ony nabízí víc, než se zdá na první pohled. Pod povrchem gamblerského nočního můry se skrývá záhadný příběh, tajemství a různá zakončení. Cesta k pravému konci je záměrně tajemná a hra vás k ní nenavede za ruku, musíte si ji doslova vydedukovat ze stop roztroušených po cele.
Kde hra pokulhává
CloverPit není dokonalý. Po méně než deseti hodinách lze mít pocit, že jste viděli vše podstatné a zvládli klíčové strategie, a nutkání k „ještě jednomu běhu“, typické pro nejlepší rogueliky, se nedostavuje tak silně. Hloubka herní smyčky je zkrátka trochu mělčí než u přímých vzorů jako Balatro, kde může jeden run vypadat pokaždé zcela jinak.
Navíc není zpočátku vůbec zřejmé, jak vlastně celou hru „vyhrát“. To může být pro někoho příjemným tajemstvím k rozluštění, pro jiného frustrující překážkou. Hra vám záměrně nedá návod a spoléhá na to, že si cestu ke svobodě vydedukujete sami, což ne každý hráč ocení.
Závěr
CloverPit prodal přes milion kopií během prvních dvou měsíců od vydání a není to náhoda. Jde o hru, která přesně ví, co chce být: tísnivý, návykový a originální zážitek, který spojuje to nejlepší z roguelitu s horrorovou atmosférou a jemně vyprávěným příběhem. Není to hra na stovky hodin a po čase vás může přestat překvapovat, ale těch prvních deset až patnáct hodin strávených v pekelné cele stojí za to.
Pokud máte rádi hry, které vás vtáhnou do svého světa a nenechají vás jen tak odejít, CloverPit je jasná volba. Vsaďte se, nic jiného vám stejně nezbývá.
