Série Total War čítá už přes 15 titulů a nejnovějším je očekávaný Warhammer III. Asi není lepší hra, která v sobě kombinuje strategii, stavbu, taktiku boje velkých armád a diplomacii. Hry od Creative Assembly stabilně získávají vysoká hodnocení. Tu a tam se objeví DLC, které je, lidově řečeno, velkej průser. Ale nejde dělat stabilně velmi dobré tituly, nebo ano?
Warhammer III a jeho svět
Frakce kam se podíváš
Na úvod musím říct, že o Warhammeru vím vesměs kulové. Vím, že existuje, vím, jak se to hraje, ale nikdy jsem stolní verzi nehrál a ani jsem nečetl některou z knih o jeho rozsáhlém světě. Poslední hra z fantasy Warhammeru, kterou jsem hrál, byla Warhammer: Dark Omen. Přirozeně jsem byl zvědavý, kam se posunuli Games Workshop se svým obsáhlým lorem. Hned v úvodu hry jsem se musel podívat na hratelné frakce a byl jsem mile překvapený. Je jich docela dost a každá má svou vlastní kampaň.
Prolog
Jelikož jsem nehrál předchozí díl, začínám prologem. V něm se pustím do putování krajem pod zástavou frakce Kislev. Což jsou ve finále ruské jednotky včetně husarů a jiných vychytávek, které se objevily v různých dobách historie východních zemí před Uralem. Cutscény jsou řešeny pomocí statických obrázků a pohybu kamery. Já to oceňuji. Obzvlášť proto, že vždy říkám, že nemá smysl plýtvat peníze a čas na animované video, které shlédnu jednou. Jde především o hru. Ta mě pak provází jednotlivými kroky, které jsou potřeba k vítězství na bitevních polích.
Krok za krokem, mechaniku za mechanikou. Dovídám se detailní informace o jednotkách, jak fungují, jak funguje tahový systém pohybu na mapě a jak se staví budovy ve městech. Jako velký hráč historických Total War her, musím přiznat, že došlo k jistému zjednodušení od předchozích her. Možná je to dáno tématem hry. Na druhou stranu tu je mnoho různých možností – ať už proto, že každá frakce má svůj styl boje a různá kouzla nebo proto, že se hrdinové a lordi dají vylepšovat. Odemykají se nová kouzla a schopnosti a je naprosto úžasné sledovat ten postup, jak se z obyčejného hrdiny stává bojem ostřílený generál s paletou útoků a kouzel.
Kampaň
Po dokončení prologu jsem se vrhnul vší silou na kampaň a vybíral jsem frakci. Jako fanoušek Hellraiseru mi padlo oko na Slaanesh. Zplozenci jako z pekla, fialové barvy mučící na co přijdou. Paráda. A hra se dost podstatně změnila. Kislev jednotky jsou víceméně jednoduché, ale Slaanesh to je jiná básnička. Po pár tazích se mi v hlavním městě začali bouřit obyvatelé, protože jsem jim nedával dostatek zábavy v podobě křičících panen. No dobře. Také mechanika Winds of Magic mi často zamávala na bojišti s mým plánem. A to i přesto, že jsme takticky drželi vyvýšené místo. Ale bitvy nejsou jiné než bývaly a pořád to skvěle funguje. Tu a tam můžete zakouzlit nějaké masivní kouzlo, ale pokud jste kovaní v Total War, nebudete se cítit na bojišti těžko. Oproti tomu strategicky je hra výrazně těžší a to i na obtížnost ,,normal”. Aspoň pro mě.
Nech mě, jenom procházím
Už v pátém kole mi nepřítel oblehl hlavní město a musel jsem spěchat s tisícovou armádou zpět, abych ho zachránil. Nepřátelé jsou nekompromisní a útočí, na co můžou. V pozdější fázi kampaně už to nebylo tak tragické, ale počátky byly perné. Chvílemi jsem měl chuť začít znovu a lépe. Podobně jako v ostatních hrách série i tady je diplomacie na vysoké úrovni. Dostala i několik moc pěkných vylepšení. Například Get Off My Land, kde překročí-li nějaká cizí armáda vaše hranice, objeví se nad ní tlačítko, jehož stisknutí ji vykáže bez diplomatických postihů.
O všech vylepšeních bych tu mohl psát dlouho, ale omezím to na pár dalších příkladů. Nejvíc se mi líbí možnost hrát kampaň v multiplayeru ve více než dvou hráčích. Ne že bych měl tolik kamarádů, ale více než jednoho mám. Survival battles jsou zajímavou novinkou. Příběhové víceúrovňové bitvy o přežití jsou skutečnou výzvou i pro ostřílené generály.
Ukuj mi duši
Samotná kampaň má umírajícího boha jako ústřední téma a Ursun, medvědí bůh Kislevu, občas zařve ve smrtelné agónii a otevře nějakou tu riftu (trhlinu pozn. red.). S ní se dá interagovat několika způsoby. Přenést se do Realm of Chaos, přenést se do jiné části říše smrtelníků nebo uzavřít riftu a tím zastavit bujení armád chaosu. Hráči musejí navštívit každou říši a získat duši Daemon Prince. Až mají všechny, pak se mohou postavit tváří v tvář umírajícímu bohovi Ursunovi a zpečetit jeho osud.
Pokud usilujete o světovou nadvládu, pak stačí zničit pár klíčových frakcí a držet kontrolu nad padesáti provinciemi, což se mi zatím nepodařilo. Počítám, že nějakou stovku hodin to zabere. Bitvy lze samozřejmě řešit i automaticky, jak tomu bylo i v ostatních dílech Total War série, ale i přesto je to hra na dlouhé zimní večery. Nejen, že je hluboká do detailů, ve kterých se vyžijí i ti nejzarputilejší theorycrafteři, ale umí být i náročná.
Přemýšlej, sleduj, jednej
Není dobré se na hru dívat nekritickým okem, ale musím říct, že jsem nenašel nic co by mi vadilo. Souboje jsou úžasné i na pohled, grafika je parádní, zvuky jsou poctivé a hudba dunící. Co musím ale závěrem vypíchnout, jsou bitvy armád. Vlastně mechanika, na které stojí celá série. Ta se hned tak neomrzí. A je i důvodem proč jsou hráči schopní ve hře strávit i více než pět tisíc hodin. Pokud se vám líbil aspoň jeden díl Total Waru, tak neváhejte a kupujte. I když nejste fanoušky Warhammeru, tenhle díl vám má co nabídnout.
Musím moc poděkovat společnosti Cenega, že nás poctila touhle kopií v tak skvělém termínu. Moc se těším na další spolupráci.
Verdikt
Hratelnost - 100%
Grafika - 100%
Design - 100%
Zvuk - 100%
100%
Naše Skóre
Total War: Warhammer 3 je radost hrát. Bitvy jsou úžasné, jednotky propracované a strategie široká. Nečekám, že se bude líbit každému, ale pokud jste aspoň trochu gaučovým generálem, tak tahle hra vám nesmí na disku chybět.
