V sekci fantasy tuzemských knihkupců jste nepochybně někde mezi Středozemí a Zeměplochou narazili i na Azeroth. Svět, v němž se odehrává převážná část událostí populárního MMORPG World of Warcraft (a nejen toho), můžete nyní prozkoumávat i s vypnutým počítačem a bez přístupu k internetu. Jak lahodné pro oči. Američanka Christie Golden, která má na svém kontě již několik titulů ze světa Warcraft (čtěte to jak chcete, ale ne várkrafty), nyní přichází s prvním dílem série Putování Azerothem – Východní království. Popravdě, přichází pouze český překlad prvního dílu, druhý díl – Kalimdor již existuje v angličtině.
Časově je kniha posazená za Battle for Azeroth, tedy poslední datadisk před nejnovějším Shadowlands. Hned na prvních stránkách bude fanoušek blizzardího světa potěšen – kniha je psána formou deníku, respektive poznámek dvou průzkumníků, kterým Anduin Llane Wrynn, král Stormwindu, uděluje volno, aby se mohli věnovat průzkumu Východních království – kontinentu hráčům známého jako Eastern Kingdoms.
Udělení volna s alianční pečetí 
Garance bezpečí na území Hordy
Vybranými průzkumníky jsou mistr špehů Mathias Shaw a kapitán Flynn Fairwind. Přestože jsou Shawovy popisky jednotlivých oblastí Východních království relativně krátké, obsahují mnoho detailních informací. Fairwind je doplňuje stručnými poznámkami a komentáři, které ale občas dokážou navést čtenáře k netušeným souvislostem. Mezi oběma průvodci je cítit přátelská a dobrodružná chemie. Vtipné, funkční.
Hlavním posláním obou hrdinů, a tedy i knihy, je vylíčit historii a formování jednotlivých oblastí, životopisy významných postav zde tedy očekávejte pouze v relativně marginálním zastoupení. Vše začíná ve Stormwindu, bijícím srdci Aliance, pokračuje na jih kontinentu do Stranglethorn Vale a končí v nejseverněji položené oblasti Eversong Woods. Těžko byste mezi jihem a severem hledali oblast, kterou nenavštívili a nepopsali. Shaw navíc intenzivně využívá svých služeb jeho špehů, kteří mu podávají informace o stavu v jednotlivých oblastech.
Za zmínku nepochybně stojí například návštěva Karazhanu, věže, která kdysi bývala domovem posledního strážce Tirisfalu – Maguse Medivha. Ten pod vlivem moci velitele Plamenné legie Sargerase otevřel Temný portál a vpustil do Azerothu jeho jednotky. Karazhanu je věnováno několik stran, dovíte se něco o původu Nightbane (pozn. red. jedná se o bosse, kterého si můžete po splnění série questů vyvolat) nebo o tom, co se vlastně stalo s Medivhovým učněm Khadgarem.
Blackrock Mountain 
Light’s Hope Chapel v Eastern Plaguelands 
Střední část Eastern Kingdoms
První díl Putování Azerothem je laděn do aliančních barev. Modro-zlatá obálka se stormwindskou katedrálou zahřeje u srdíčka nejednoho orkobijce. Kresby uvnitř jsou většinou hnědo-bílé, občas na hranici náčrtu, ale jinak poměrně detailní. Zvolené fonty mi občas nesedly a například povolení od A. Wrynna jsem musel číst hodně opatrně. Bud píše jako prase, nebo autorka zvolila písmo vskutku nešťastně. Příjemným zpestřením jsou doplňkové popisy vybraných zbraní a zbrojí, které buď hrály významnou roli v důležitých událostech nebo je též známe jako PvP/PvE sety.
Potěšil mě překlad Tomáše Kratochvíla. Sám jsem se nikdy nad českými verzemi názvů oblastí Azerothu nezamýšlel. Pravda, některé působí úsměvně, jiné jsou ale přeložené velmi výstižně a šikovně. Rozmanitost světa Warcraft se dá jen těžko vtěsnat do 120 stran, jedná se ale o velmi příjemný doplněk pro ty, kteří hru (hry) znají. Ti, kteří jsou lorem Warcraftu nepolíbení, mají možnost nenásilně nakouknout.
