Blednoucí vzpomínky jsou zatím nejdepresivnějším zaklínačským komiksem | Recenze

Když jsem zjistil, že vyjde další zaklínačský komiks, byl jsem lehce skeptický. Přeci jen ty dosavadní komiksy nemají kdovíjakou kvalitu. No a pak jsem zjistil synopsi Blednoucích vzpomínek a řekl jsem si, tak jestli tohle náhodou zvládnou, tak to bude neskutečná pecka, kterou si musím přečíst. A ono se to skutečně povedlo, jenom je to všechno daleko depresivnější, než jsem čekal. 

Kdo za komiksem stojí?

Dark Horse jako hlavní vydavatel komiksu najalo velice zajímavý tým. Scénář napsal polský autor Bartosz Sztybor, který se má za sebou práci například na komiksech jako Jeju nebo Maszin. O kresbu se postaral íránský kreslíř Amad Mir, který pracoval třeba na komiksovém příběhu Zarathrustra. Posledním důležitým členem týmu je íránský kolorista Hamidreza Sheykh. Velice nezvyklé složení týmu, říkáte si, ale co vám budu povídat, překvapivě si všechno naprosto sedlo. 

Příběh je naprosto skvostný

Dokážete si představit, že by Geralt najednou neměl co lovit? No a přesně o tom Blednoucí vzpomínky jsou. Geralt jezdící po světě a hledající svůj smysl života po tom, co už vlastně nemá ani pořádně co zabíjet. Dostane se tak k jednorukému rybáři, který mu vypráví příběh, a ten odstartuje celý sled událostí a přivede Geralta do severního Povissu, do vesničky jménem Badreine. A tam to vše teprve začne.

Postav je v komiksu pouze pár. S Geraltem nyní necestuje žádný přítel, který by ho stále dostával do maléru (ano, myslím Marigolda), ani jedna z jeho životních lásek Yennefer nebo Triss. Na všechno v celém komiksu je sám a na tom příběh skutečně stojí. Samozřejmě jsou tu nějaké postranní postavy, ale ty slavnému zaklínači jenom nahrávají a celkově to vlastně příběhu jenom prospívá.  

Oproti předchozím komiksům se tak setkáváme s úplně jiným pohledem na slavného zaklínače i svět kolem něj. Budoucnost Severních královstvích, ve které je už i magie na konečném ústupu, je poměrně zvláštná. Přeci jenom knihy i hry na ní doslova stojí. Její absence v komiksu přináší do už tak pochmurného světa zaklínače ještě více smutku, protože v něm prostě něco chybí.

Skvělá kresba a vyjadřování 

Kresba je příjemně minimalistická a dává vzpomenout na dílo styl Mikea Mignoly. Na jednu stranu všechno vypadá tak nějak lajdácky, ale to vlastně to úplně pravda. Je to příjemná a lehká malba, ve které vynikne úplně všechno, co má. Postavy jsou rozpoznatelné, souboje příjemné a dynamické a k příběhu naprosto sedí. Taková zvláštní skleslost a věčná nostalgie, která z kresby srší, je prostě úžasná. Ponurné barvy a opakující se paleta, to všechno už tak depresivní komiks ještě více „pozvedá“ do zvláštního mixu „pozitivní deprese“. To je tak, když se těšíte z dalšího Geraltova příběhu, ale zároveň jste smutní, protože na tomto příběhu vlastně není nic krásného.

Komiks je i perfektně napsán. Příběh je krásně plynulý, nikde se nezdržuje. Je v něm vidět určitý Geraltův vývoj i jeho skleslost z toho, že mu schází všechna ta dobrodružství, která po desetiletí zažíval. Co mě překvapilo, jsou dialogy. Jejich údernost je občas i neuvěřitelná. Nejsou to žádné nudné slohy, ale prostě jasné debaty, žádné okecávání kolem a to je pecka. 

Zaklínač Blednoucí vzpomínky je naprosto skvělý komiks, kterému kterému snad vůbec nic nechybí. Samozřejmě pár maličkostí by se našlo, mně tam například chyběla ještě jedna známá postava, ale to je doslova rýpání . Komiksu se dá vytknout pouze délka, na pouhých 108 stranách tak hrozně rychle uteče, že je to až škoda. Neskutečně jsem si ho užil, oddychl si u něj a vcítil se i do samotného Geralta. Ten zcela netypicky hledá nový smysl života, jelikož už nemá vůbec co zabíjet. Doufejme, že další komiks jménem Witch’s Lament, kterému nyní vyšla poslední část, bude stejně kvalitní, jako Blednoucí vzpomínky.