Jupiter’s Legacy – drama s tou nejotravnější postavou

Superhrdinský seriál z dílny Netflixu Jupiter’s Legacy měl rozvířit vody podobně jako The Boys. Bohužel pro něj se k tomu ani zdaleka nepřiblížil a to ani se špičkovým castingem a perfektními hereckými výkony. Proč ne? Jednoduchá odpověď: protože špičkový casting a skvělé herecké výkony platí především pro starší herce. Ti mladší se dají shrnout jako naivita, zklamání a nervy. Možná jsem zbytečně přísný hned od začátku a nepoznám, že herci jsou ve skutečnosti vážně dobří, jenom hrají špatné postavy, ale to si ve výsledku vážně nemyslím.

O čem je Jupiter’s Legacy?

Příběh je vcelku prostý. Stará garnitura hrdinů (konkrétně hlavnímu hrdinovi je 130)usoudila, že je načase přepustit své role ochránců lidstva dětem. Můžeme tak sledovat „rodinku“ Utopiana (Josh Duhamel), jeho manželky Lady Liberty (Leslie Bibb) a bratra Brainwava (Bena Danielse). Tito tři hrdinové jsou něco jako univerzální trojice a vzor všech hrdinů.

Samozřejmě je tu další hromada vedlejších hrdinů, ale ti nás zase tak moc nezajímají, protože po celou dobu seriálu skutečně pouze sekundují hlavní trojici. Ta podává celou dobu skvělé výkony, Josh Duhamel je doslova to nejlepší obsazení Utopiana, jaké mohlo být. Vážný superhrdina, který si váží svých schopností a je ochoten udělat cokoliv, aby lidstvo ochránil. Lady Liberty jako jeho milující žena, která stojí v každé situaci za ním a je mu oddaná ve všech ohledech. No a pak tu je Brainwave v podání Bena Danielse a tomu chlapovi bych věřil doslova cokoliv.

Ale jak čas plyne, tak i tito hrdinové se museli rozmnožit, především tedy Utopian a Lady Liberty. Narodili se jim tak Paragon (Andrew Horton) a Chloe (Elena Kampouris). Paragon dělá všechno pro to, aby si získal otcův respekt a snaží se následovat jeho hrdinský kodex za každou cenu. Ublížený kluk, který udělá cokoliv, aby se zavděčil. Pak je tu Chloe. Nevím, jestli je to herečkou, nebo její rolí, ale doslova každá její scéna mě tak hrozně moc obtěžovala, že jsem jí chtěl jenom a jenom přetočit. Nemyslím to tak, že by svou roli feťačky a ublížené, nevděčné holky hrála špatně, to vůbec. Jenom prostě mi do té role nejspíš vůbec nesedla a vážně mi seriál spíše znechucovala.

Flashbacky jsou lepší než samotný seriál

Celý seriál provází flashbacky. Setkáme se tak se všemi staršími hrdiny v jejich mládí. Objevíme se například v Americe před velkým krachem burzy v roce 1929. Průmyslová Amerika je něco nádherného a je perfektně zpracována. Navíc onen příběh, jak vlastně hrdinové získali své schopnosti, je poutavý, zajímavý. Celou dobu vás příběh láká na „origin“ postav a nutí vás vymýšlet vlastní teorie. Ale když už konečně přijde nějaký posun vpřed, objevíte se opět v současnosti a je před vámi ubrečená feťačka, která se zlobí na tatínka, že zachraňoval svět a nemohl si s ní hrát s panenkami.

To, čím seriál ještě hodně trpí, je nedostatek soubojů. Skutečně jsem očekával, že když máme lidi se superschopnostmi, tak uvidíme nějakou pořádnou řežbu. Bohužel, v tom jsem byl trošku zklamán, čekal jsem víc. Možná jsem trošku moc namlsaný od The Boys, ale Jupiter’s Legacy v první řadě skutečně vsadilo spíše na rodinné drama a to je (pro mě) škoda.

Na druhou stranu, vzhledem k omezenému počtu bojových scén ohromně stoupla kvalita efektů. Nevím, jestli to byl nějaký úmysl Netflixu jak ušetřit, ale rozhodně se mu povedlo, že všechny efekty mají hlavu a patu, nevypadají nedostatkově a nedodělaně. Za to mu patří velký dík.

Závěr

Seriál by nebyl ani tak špatný, kdyby nebyl tak hrozně vážný a nepůsobil tak hrozně nekonzistentně. Na jednu stranu tu je vážně skvělá linka jak hrdinové získali své schopnosti a na tu druhou je tu nová generace hrdinů, kteří jsou celkově naivní, hloupí, otravní a hlavně nejspíš úplně neschopní. Celkový dojem z Jupiter’s Legacy se dá shrnout pouhými pár slovy. Nuda, jé minulost, nuda, nervy, jé minulost a konečně vím, jak to bylo, a druhou sérii už asi nepotřebuji. Což je škoda, protože kdyby se tvůrci věnovali více hrdinům a ne dramatu kolem nich, byli by možná úspěšnější.