KnihyNovinkyRecenze

Death Note: Další zápisky. Měly opravdu spatřit světlo světa? | Recenze

Věřím tomu, že Death Note je srdcovou záležitostí nejednoho fanouška anime. Včetně mě. Tahle smrtonošská záležitost je však patnáct let starým skvostem. Takže když jsem v Krakatitu* objevila vystavenou černo bílou knihu s nostalgicky známým nápisem, vzbudilo to ve mně, přirozeně, velkou zvědavost.

Pro začátek si řekněme na rovinu, že ke čtení kvalitní beletrie je potřeba připravit si víno. Po první kapitole jsem měla chuť, vypít celou lahev. Na žal. Ne, že bych byla kdovíjaký kritik, ale okamžitě jsem pochopila, že tady udělali soudruzi chybu.

Nevím, zda to bylo překladem nebo se Nisioisin opravdu pokoušel napodobit styl vyprávění britského detektivního příběhu. Ono, když už se na začátku knihy vyjadřuju k tomu, že detektivky jsou vlastně za zenitem, tak předpokládám, že se vypravěč stáhne do ústraní. Nakonec však dostávám příběh vyprávěný z čalouněného křesla, pod oranžovým světlem lampy a zahalený do smradlavého dýmu z fajfky.

Příběh se časově odehrává před válkou mezi Kirou a L. Mladá a hlavně aktuálně suspendovaná detektivka FBI Naomi Misora (ano, čtete správně, je to TA Naomi Misora) jeden večer otevřela email a tam, nečekaně, zpráva od samotného L. Žádost o pomoc, pár ošívacích klišé, zničení nového notebooku a dohoda s nejznámějším detektivem světa k vyšetřování záhadných vražd v Los Angeles je zpečetěna. Nebudu vás zatěžovat tím, že na začátku ,,vypravěč” desetkrát řekl, že název Vraždy v zamčeném pokoji nebo Případ slaměných panenek je zbytečné klišé a pak ty názvy stejně během příběhu neustále používal.

Tak už jsem vás zatížila.

Naomi vyšetřuje tři vraždy, které spojuje zevnitř zamčený pokoj a slaměné panenky, jejichž počet se snižuje s počtem vražd. Na začátku byli čtyři. Logicky si tak můžeme odvodit, že čtvrtá vražda bude ta, které chce detektivní duo zabránit, a u které musí zjistit její místo ,,konání”. Už v prvním pokoji se k Naomi připojí prapodivně vyhlížející chlapík v bílém tričku a modrých džínách s obrovskými kruhy pod očima. Představí se jako Rue Rjúzaki. Fujky. Já vím, že to bude asi česky správně, ale Ryuzaki je prostě Ryuzaki. Tečka. Ač se Naomi snaží sebevíce, L ji vždy nenápadně podstrčí to správné vodítko k vyšetření další stopy. Nebo je to Rjúzaki, kdo Naomi nahrává?

Příběh je tedy jasný. Tak moc jasný, že nás nedonutí nad kličkami vraha jménem Beyond Birthday moc přemýšlet. Po dvou řádcích jsou nám totiž velmi ,,polopatě” vysvětleny. A to jsem se tak těšila na L a jeho pochody myšlenek. Spojitosti, které vám dojdou až časem nebo detaily, které vidí jen on.

Ono to tam všechno vlastně je. Jenže než stačím zapnout hlavu a přemýšlet nad tím, proč je Rjúzaki rozplácnutý na zemi a hraje si na hodiny, všechno je mi vysvětleno a já tu hlavu můžu zase vypnout.

Tady se dostávám k samotnému překladu knihy, na kterém si překladatelka musela slušně vylámat zuby. Chápu, že anglická jména jsou v příběhu natolik důležitá, že se je nedá příliš elegantně přeložit do češtiny. Takže šílenosti jako Backyard Bottomlash, Believe Bridesmaid nebo Bluesharp Babysplit nám budou malinko narušovat překladatelskou strategii “přeložím do češtiny to co jde a co nevím, nechám být”.

Já vím, že se mi v článcích občas objeví překlepy. Jsem idiot a občas si to po sobě nepřečtu. Ale co dělá ta hora překlepů v knize, která prošla korekturou?

No nic. Ať nejsem jen zlá a krutá. Osobně na příběhu shledávám skvělou jednu jedinou věc. A tou je historie. Podíváme se zpět do sirotčince plného kopií střapatého L a dostaneme krásný inside mezi geniální děti označené písmenky…

Kniha je natolik předvídatelná, že jsem byla velmi mile překvapena závěrem a rozuzlením. Nechci vás o tenhle krásný a hřejivý okamžik okrást, takže vám jej neprozradím. Nicméně, není Rjúzaki jako Rjúzaki.

Závěrem filozofická otázka. Je tenhle počin výkřikem do tmy nebo pokusem o znovu rozběhnutí slávy Death Note mezi novými (mladými) čtenáři?

Opět zdravím naši oblíbenou sebrankou CREW a děkuji za zaslaný výtisk.

*Krakatit- pokud nechcete utratit polovinu měsíční výplaty, doporučuju toto pražské knihkupectví nenavštěvovat 🙂

Verdikt

Příběh - 50%
Postavy - 100%
Styl psaní - 50%
Ilustrace - 100%

75%

Naše skóre

Osobně si myslím, že nejsem cílovou skupinou lidí, pro které je kniha určena. Kdyby měl příběh animovanou podobu, byl by super. Takto bych jej zařadila do oddílu Young Adult. Je škoda, že se tak historie kopií L možná nedostane k lidem, kteří příběh Kiry a L velmi dobře znají...

User Rating: Be the first one !
Zobrazit více

Gabriela “Inie“ Hudec

Znáte to. Alter ego žijící vlastním životem ve virtuálním světě. A je mu tam moc dobře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button