Chains of Satinav a Memoria | Recenze

Od vydání Chains of Satinav uběhlo nějakých devět let. Osm od pokračování Memoria. A obě hry se vracejí v nezměněné podobě na konzolky. A jak může obstát point ‘n click adventura na konzoli v dnešním světě? To je otázka na celý večer, ale pokud se na to podíváme střízlivým okem, uvidíme, že to není ani katastrofa, ale ani hitparáda. Pojďte se se mnou podívat do světa Andergastu společně s Geronem a Nuri. Možná objevíte kouzlo adventur.

Kde je ksakru to “použít”

Adventury (zvlášť point ‘n click) jsou a vždycky byly výsadou PC. A z dobrého důvodu. V tomhle remaster/portu se totiž nejvíc natrápíte hledáním správné akce na věci ležící na stole. A každá adventura má takových věcí asi tisíc. Nejednou jsem chtěl prohodit ovladač televizí jen proto, že kurzor (byť ovládaný pomocí páčky na ovladači) by mi prodloužil život o několik let. Ale ovládání není jen špatné. Na druhou stranu chození pomocí páčky na ovladači je svým způsobem velmi příjemné. Ostatní ovládací prvky jsou mapovány na tlačítka. Nic co byste neznali.

Nicméně v čem obě hry excelují je příběh a jeho postavy. Andergast je krásné byť temné místo a Geron se svým sarkastickým smyslem pro humor se tam vyloženě hodí. V pokračování s názvem Memoria se k němu přidá i princezna Sadja, respektive postará se o druhou půlku hry. Oba jsou správní zástupci dobrodružství s tím pravým přístupem. Udrží vás v příběhu, i když ztratíte nit hlavní dějové linky. Dokonce i Bryda, jako podpůrná postava pro Gerona, je velmi dobře napsaná a jako nadějná čarodějka gildy, která jen nedávno začala přijímat ženy, se snaží najít své místo na slunci.

Příběh je to hlavní v Chains of Satinav a Memoria

Příběh Chains of Satinav je klasický: “něco se pokazilo, musíme to spravit”. Oba příběhy jsou zasazeny, jak už bylo řečeno, do high fantasy světa Andergastu, který je součástí loru The Dark Eye. Občas jsem se přistihl, že vlastně nevím co se dělo na začátku, ale nakonec jsem linku našel a dokončil. I z tohoto důvodu mám chuť zdůraznit, že Memoria je nejen příběhově vyzrálejší, ale lepší i po stránce hratelnosti. V příběhu se totiž linky Sadjy a Gerona prolínají skoro plynule, zatímco ona putuje aby se připojila k magické armádě, Geron se snaží zachránit Nuri –  svou kamarádku vílu.

V Chains of Satinav a v Memoria mi hádanky daly zabrat. Daedelic Entertainment jsou známí svou nestálou obtížností. A tady to nebyla výjimka. Zapotil jsem se, ale nemůžu říct, že bych se nebavil. Pokud máte dobré oko a logické myšlení, tak s pomocí inventáře a prostředí lze vyřešit prakticky cokoliv v řádu sekund. Hádanky jsou propracovanější a logičtější ve druhém ze zmíněných titulů.  Dokonce i malé pomůcky jako pomocník kombinací, který dává jasně najevo co lze zkombinovat s něčím jiným jsou výrazný posun k přístupnosti titulu.  

Starší ale krásná Memoria

Chains of Satinav i Memoria na konzolích působí dobře, občas se sekají některé animace, ale grafická práce scén i postav je dobrá. Není vynikající z jednoho prostého důvodu, hra tak či tak zestárla. A je to na ní znát v některých ohledech. Malinko směšně i dnes působí překlad z němčiny, kdy je v angličtině poznat, že došlo k menším škobrtnutím. Herecké výkony jsou dostačující a na tom se asi zub času podepsal nejvíce. Dnes i zdánlivě amatérští herci podávají skvostné výkony. Nicméně není to vůbec špatné i přes má kritická slova.

Pokud máte rádi klasické adventury z dob Sierry a dračí doupě zároveň, tak jim dejte šanci. Na konzole bych to nedoporučil, ale proti gustu… Pokud máte rádi adventury zkuste náš tip na víkend.

Děkujeme Daedelic Entertainment za zaslání recenzních kopií.