V posledních letech zažívají kooperativní hororové hry nebývalou popularitu. Úspěchy titulů jako Lethal Company, R.E.P.O. nebo Phasmophobia ukázaly, že hráči mají chuť na hry, které kombinují napětí, spolupráci a pořádnou dávku nepředvídatelných situací. Studio FuzzyBot se však rozhodlo zajít ještě o krok dál. Ve hře We Gotta Go, vydané společností Mad Mushroom, totiž nejde jen o útěk před příšerami. Největším nepřítelem jsou tentokrát vlastní střeva.
Na první pohled může celý koncept působit jako laciný internetový vtip. Parta přátel po konzumaci podezřelého burrita zoufale hledá jedinou funkční toaletu v prokletém sídle plném duchů. Jenže právě absurdní premisa se stává největší devizou hry. We Gotta Go totiž není pouhou sbírkou fekálních vtípků, ale překvapivě propracovanou kooperativní hrou, která staví na komunikaci, improvizaci a neustálém balancování mezi panikou a smíchem.
Originální nápad, který funguje
Největší předností hry je bezpochyby její originalita. Zatímco většina hororových titulů spoléhá na temnou atmosféru, lekačky a psychologické napětí, We Gotta Go si z celého žánru dělá legraci. Každý hráč sleduje nejen své zdraví, ale také takzvaný „colon meter“, ukazatel střevního tlaku. Strach, zranění i některé potraviny postupně zvyšují riziko katastrofy. Pokud tlak neuhlídáte, následují velmi nepříjemné následky, které jsou stejně komické jako herně nebezpečné. Tvůrci se nebáli postavit celou hru na toaletním humoru. Duchové připomínající role toaletního papíru, záchodové zvony, zbraně ve tvaru zvonů na WC či granáty plné plynů dávají jasně najevo, že zde se nic nebere úplně vážně. Přesto hra nepůsobí jako prvoplánová parodie humor je pevně propojený s herními mechanikami a většinou funguje překvapivě dobře.
Kooperace na prvním místě
Stejně jako u nejlepších kooperačních titulů je i zde největší zábava ve společnosti přátel. Čtyři hráči společně procházejí procedurálně generované lokace, hledají klíče, řeší jednoduché hádanky, sbírají vybavení a snaží se přežít útoky nejrůznějších nadpřirozených nepřátel. Velkou roli hraje komunikace. Jeden hráč může nést důležitý předmět, druhý bránit skupinu před duchy a třetí zoufale hledat léky nebo jídlo. Situace se navíc neustále mění a často přerostou v naprostý chaos. Právě v těchto okamžicích hra září nejvíce. Když se jeden člen týmu promění v hromádku exkrementů, další utíká před mumií z toaletního papíru a zbytek skupiny hystericky hledá cestu k záchodu, vznikají přesně ty momenty, kvůli nimž podobné hry vznikají.
Procedurálně generovaný chaos
Velkým plusem je náhodně generované prostředí. Každá výprava nabízí jinak rozložené místnosti, nové typy překážek, odlišné rozmístění předmětů i jiné kombinace nepřátel. Díky tomu nepůsobí jednotlivé partie stereotypně a hra si udržuje solidní znovuhratelnost. Vedle strašidel hráče čekají pasti, zamčené dveře, tajné chodby i různé vedlejší úkoly. Nejde sice o extrémně komplexní roguelike, ale variabilita je dostatečná na to, aby každá partie nabízela trochu jiný průběh.
Stylová prezentace
Graficky We Gotta Go nesází na fotorealismus. Zvolené stylizované zpracování připomíná animované filmy nebo kreslené horory z přelomu tisíciletí.
Modely postav jsou jednoduché, ale velmi expresivní. Animace často slouží spíše komediálnímu efektu než realistickému zobrazení a přesně to odpovídá celkové atmosféře hry. Zvuková stránka rovněž podporuje odlehčený tón. Strašidelné zvuky se střídají s groteskními efekty, praskáním, funěním i hlasitými výbuchy střevních plynů. Přestože humor stojí na hranici trapnosti, většinou nepůsobí nuceně.
Když humor nestačí
Bohužel právě zde se začínají objevovat největší slabiny hry. Přestože základní koncept funguje výborně, samotná hratelnost není vždy stejně dotažená. Ovládání občas působí těžkopádně, fyzikální systém není úplně spolehlivý a některé kolize dokážou být frustrující. Stejně tak boj s nepřáteli není příliš hluboký. Po několika hodinách začnou jednotlivé střety splývat a hra se stále více spoléhá na komické situace než na propracované mechaniky. Určitou nevýhodou je také fakt, že titul výrazně ztrácí při hraní o samotě. Umělá inteligence nenahradí lidské spoluhráče a velká část humoru vzniká právě díky spontánní komunikaci mezi hráči.
Obsahu mohlo být více
FuzzyBot připravilo několik různých prostředí, nepřátel i zbraní, přesto však po několika desítkách odehraných partií začíná být patrné opakování. Některé hádanky se vracejí příliš často a nepřátelé nenabízejí dostatek různorodých útoků. Hra má velmi dobrý základ, ale bylo by příjemné vidět větší množství lokací, nepřátel nebo dlouhodobých postupových systémů.Vývojáři sice avizovali podporu po vydání a rozšiřování obsahu prostřednictvím aktualizací, v současné podobě však působí nabídka o něco skromněji než u zavedené konkurence.
Absurdní humor, groteskní situace
We Gotta Go je jednou z nejoriginálnějších kooperativních her posledních let. Tam, kde jiné horory staví na děsu, sází FuzzyBot na absurdní humor, groteskní situace a týmovou spolupráci. Výsledkem je titul, který dokáže během jediného večera vyvolat více smíchu než většina čistě komediálních her. Na druhou stranu se ukazuje, že výborný nápad sám o sobě nestačí. Ovládání, fyzika i celková hloubka hratelnosti občas zaostávají za konkurencí a po delším hraní začne být patrné určité opakování. Přesto jde o hru, která si zaslouží pozornost všech fanoušků kooperačních večírků. Pokud máte partu přátel, kteří se nebojí černého humoru a absurdních situací, We Gotta Go dokáže nabídnout řadu nezapomenutelných okamžiků. Jen nečekejte revoluci v žánru, spíše velmi povedenou komediální jednohubku s potenciálem do budoucna.
