Existují hry, které vznikají podle osvědčených receptů, a pak existují hry, které vypadají, jako by je někdo sestavil o půlnoci v garáži z několika starých obvodových desek, rozbitého rádia a nevyčerpatelného nadšení pro elektronickou hudbu. Look Mum No Computer od studia The Bitfather patří do té druhé kategorie. Je to podivný, hlučný a neobyčejně osobitý mix akčního RPG, twin-stick střílečky a hudebního experimentu, který možná není dokonalý, ale rozhodně se nedá zaměnit za nic jiného.
Hra, která nezačíná u herních mechanik
V herním průmyslu existuje mnoho titulů, které se snaží být co největší. Nabízejí rozsáhlé otevřené světy, stovky úkolů, desítky systémů a obrovské množství obsahu. Look Mum No Computer jde přesně opačným směrem. Jeho největší předností není velikost, ale nápad. Už samotný název napovídá, že zde nepůjde o běžný projekt. Hra vychází z tvorby britského hudebníka Sama Battlea, který pod přezdívkou Look Mum No Computer vytváří neobvyklé elektronické nástroje, experimentální syntezátory a hudební zařízení ze starých technologií.
Vývojáři tento přístup nepřevzali pouze jako kosmetický motiv. Celá hra je postavená na myšlence, že elektronika, hudba a chaos mohou fungovat jako jeden celek. Hráč se ujímá postavy Sama, která se společně se svým syntezátorovým společníkem Kosmem vydává opravovat podivné stroje a zařízení zevnitř. Svět hry je plný porouchaných technologií, zvláštních protivníků a míst, která působí, jako kdyby někdo proměnil dílnu šíleného vynálezce v celé herní prostředí. Je to právě tento nápad, který drží celou hru pohromadě. Look Mum No Computer není titul, který by chtěl soutěžit s největšími akčními RPG. Nejde mu o realistický svět ani o epický příběh zachraňující galaxii. Jeho cílem je vytvořit zážitek, který bude stejně zvláštní jako hudební nástroje, jimiž se inspiruje. A v tomto směru funguje překvapivě dobře.
Střílení v rytmu elektrotechnického šílenství
Po stránce hratelnosti je Look Mum No Computer především twin-stick shooter. Pokud jste někdy hráli podobně zaměřené hry, základní princip vám bude okamžitě známý. Jedním analogem pohybujete postavou, druhým míříte, vyhýbáte se útokům nepřátel a snažíte se přežít stále chaotičtější střety. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že hra nepřináší nic převratného. A částečně je to pravda. Samotný boj není revolucí žánru. Nečekají vás souboje, které by změnily pohled na akční hry, ani systém, který by přinesl nový standard. Kouzlo však spočívá v tom, jakým způsobem jsou jednotlivé prvky propojené.
Zbraně zde nejsou pouze klasickým arzenálem. Jsou výsledkem experimentování a skládání různých modulů. Postupně získáváte nové součástky, upravujete vybavení a vytváříte kombinace, které ovlivňují nejen boj, ale také hudební stránku hry. Každá úprava totiž může přidat nový zvukový prvek nebo změnit výsledný soundtrack.Je to jednoduchý, ale velmi chytrý nápad. Hráč nemá pocit, že pouze odemyká lepší statistiky. Místo toho má dojem, že skutečně něco tvoří. Každá změna vybavení je malým experimentem a každý nový modul je další součástkou v obřím elektronickém stroji. Právě tady se Look Mum No Computer odlišuje od běžných akčních her. Nejde pouze o vítězství nad nepřáteli. Jde o objevování toho, co všechno lze vytvořit.
Hudba není kulisa, ale součást hry
Nejzajímavějším prvkem celého projektu je bezpochyby práce se zvukem. Ve většině her funguje hudba jako doprovod. Vytváří atmosféru, podporuje emoce a pomáhá hráči ponořit se do světa. Look Mum No Computer ji však posouvá o krok dál. Hudba se stává herním systémem. Během hraní získáváte nové moduly, které lze zapojovat do vašeho hudebního zařízení. Postupně si tak vytváříte vlastní zvukovou stopu, která není pouze předem připravenou skladbou, ale výsledkem vašeho postupu. Tento koncept je možná největší ukázkou odvahy vývojářů. Mohli jednoduše vytvořit stylizovanou akční hru s retro grafikou a podivnými nepřáteli. Místo toho se rozhodli vložit do hry něco, co by mnoho studií považovalo za příliš riskantní. Udělali z hudby mechaniku. Výsledek není vždy dokonale vyvážený, ale právě nedokonalost k této hře zvláštním způsobem patří. Look Mum No Computer nepůsobí jako sterilně naprogramovaný produkt. Působí jako experiment. Jako něco, co vzniklo proto, že někoho opravdu bavilo zkoušet, co se stane, když spojí elektronickou hudbu s videohrami. A právě díky tomu má hra tak silnou osobnost.
Svět, který vypadá jako rozbitý sen elektronického nadšence
Jednou z největších předností Look Mum No Computer je bezpochyby její svět. Nejde o rozsáhlou krajinu plnou stovek lokací ani o detailně vykreslený vesmír s propracovanou historií. Místo toho dostáváme kompaktní, podivný a silně stylizovaný prostor, který působí jako výsledek nekontrolovaného experimentu. Je to místo, kde se běžná logika postupně rozpadá a kde není nijak zvláštní narazit na obří stroj, který má vlastní vědomí, nebo na zařízení, jehož účel je stejně nejasný jako fascinující. Právě tato bizarnost je jedním z hlavních důvodů, proč hra dokáže zaujmout. V době, kdy mnoho titulů sází na realistické světy a předvídatelné fantasy kulisy, působí Look Mum No Computer jako osvěžující návrat k době, kdy vývojáři nebáli experimentovat. Prostředí není navrženo tak, aby bylo uvěřitelné. Je navrženo tak, aby vyvolalo zvědavost.
Hráč nepostupuje klasickým světem rozděleným na města, lesy a dungeony. Místo toho prochází různými částmi obřího technologického organismu, kde se mísí elektronické součástky, průmyslové prvky a psychedelické motivy. Každá oblast má vlastní charakter a přestože herní prostor není obrovský, daří se mu působit různorodě. Velkou roli zde hraje i humor. Look Mum No Computer se nebere příliš vážně a často si dělá legraci samo ze sebe. Některé situace jsou záměrně absurdní a některé postavy působí, jako by unikly z kresleného seriálu o šílených vynálezcích. Tento přístup může někomu připadat příliš zvláštní, ale právě díky němu hra získává vlastní identitu.
Retro vzhled s moderním nápadem
Vizuální stránka hry se nesnaží ohromit technickou vyspělostí. Grafika je stylizovaná, barevná a záměrně jednoduchá. Na první pohled může působit nenápadně, ale čím déle člověk hraje, tím více oceňuje její konzistentní styl. Vývojáři pochopili, že u podobného projektu není důležitá realističnost, ale atmosféra. Každý objekt musí okamžitě působit jako součást stejného šíleného světa. A právě v tomto směru hra funguje velmi dobře. Stroje, nepřátelé i prostředí mají jasný vizuální rukopis a společně vytvářejí dojem, že celý svět vznikl podle jedné velmi zvláštní, ale promyšlené vize.
Barevnost zároveň pomáhá udržet přehled během akčních scén. Twin-stick shootery bývají často zahlcené efekty, střelami a nepřáteli, což může vést k nepřehlednosti. Look Mum No Computer se tomuto problému většinou vyhýbá. I během chaotických soubojů je možné rychle rozpoznat důležité objekty a reagovat na situaci. Zvuková stránka je samozřejmě nejsilnější částí celé prezentace. Není překvapivé, že právě zde hra předvádí nejvíce originality. Zvuky strojů, elektronické efekty a hudební prvky nejsou pouze doplňkem, ale tvoří samotnou podstatu zážitku. Hráč má skutečně pocit, že se pohybuje uvnitř podivného hudebního zařízení.
Když experiment narazí na limity
Přestože má Look Mum No Computer obrovské množství osobnosti, není možné přehlédnout několik slabších míst. Největším problémem je skutečnost, že samotná akční část nedosahuje stejné úrovně originality jako hudební systém. Boj je zábavný, ale po delší době může začít působit poněkud jednotvárně. Základní principy se příliš nemění a přestože nové zbraně a modifikace přidávají určitou rozmanitost, hra nedokáže nabídnout takovou hloubku jako nejlepší zástupci žánru. Po několika hodinách už hráč přesně ví, jakým způsobem přistupovat k většině situací.
Podobný problém se objevuje i u nepřátel. Design protivníků je nápaditý a dobře zapadá do celkového stylu hry, ale jejich chování není vždy dostatečně variabilní. Některé souboje tak postupně přecházejí spíše v rutinu než ve skutečnou výzvu. Dalším limitem je délka hry a celkový rozsah obsahu. Look Mum No Computer působí spíše jako koncentrovaný experiment než jako obrovské dobrodružství. To samo o sobě není problém, ale hráči očekávající desítky hodin postupného vylepšování mohou být zklamáni. Hra má jasný začátek, střed i konec a její hlavní myšlenky ukáže poměrně rychle. Na druhou stranu je možná právě tato stručnost jednou z jejích výhod. Titul se nesnaží uměle natahovat herní dobu a raději nabídne několik hodin velmi specifického zážitku než desítky hodin opakující se činnosti.
Hra, která nebude pro každého – a přesně tak to má být
Největší otázkou u Look Mum No Computer není, zda jde o kvalitní hru. Tou bezpochyby je. Důležitější otázka zní: pro koho je vlastně určena? Pokud hráč hledá propracovaný akční systém, rozsáhlé RPG mechaniky nebo dokonale vyváženou roguelike výzvu, pravděpodobně nebude zcela spokojen. Některé části hry jsou jednodušší a několik systémů by si zasloužilo větší rozpracování. Pokud však někdo hledá titul s osobností, nápadem a odvahou zkusit něco jiného, bude jen těžko hledat podobně zvláštní projekt. Look Mum No Computer není hra, kterou si člověk zapamatuje kvůli počtu nepřátel nebo množství obsahu. Zapamatuje si ji proto, že během hraní měl pocit, že vidí něco, co by v běžné produkci nikdy nevzniklo. V tomto ohledu připomíná starší éru nezávislých her, kdy hlavní otázkou nebylo „jak vytvořit produkt pro co nejvíce hráčů“, ale spíše „co všechno můžeme udělat s nápadem, který nás baví“. A právě tato upřímnost je možná největší předností celého projektu.
Look Mum No Computer je podivná, odvážná a nesmírně osobitá hra
Look Mum No Computer je podivná, odvážná a nesmírně osobitá hra. Není to titul, který by se snažil být nejlepší ve všech oblastech. Nechce konkurovat velkým akčním hrám ani nabídnout stovky hodin obsahu. Je to spíše interaktivní experiment, který bere hudbu, elektroniku a videoherní mechaniky a míchá je do směsi, která překvapivě dobře funguje. Největší síla hry spočívá v originalitě. Hudební systém není pouze zajímavý nápad na papíře, ale skutečně ovlivňuje způsob hraní. Svět je plný absurdního kouzla, vizuální styl má vlastní charakter a celkový dojem připomíná spíše návštěvu dílny šíleného vynálezce než klasické dobrodružství.
Slabší stránkou zůstává jednodušší boj, omezenější obsah a skutečnost, že po odeznění prvního nadšení začne být vidět menší hloubka některých herních systémů. Look Mum No Computer není hra, která by vás držela stovky hodin. Je to hra, která vás na několik večerů vezme do svého podivného světa a nechá vás objevovat, co všechno může vzniknout, když se někdo nebojí experimentovat.
A možná právě proto funguje. V době plné bezpečných pokračování a předvídatelných konceptů je příjemné narazit na titul, který působí, jako kdyby ho někdo vytvořil jednoduše proto, že chtěl zjistit, co se stane.
