WandaVision je skvělým otvírákem seriálového Marvelu

Marvel Cinematic Universe (MCU) se rozšířil o seriálovou tvorbu. V roce 2021 jsme tak měli možnost vidět hned pět nových seriálů, které oficiálně zahájili MCU fázi čtyři. Ostatně o tom, jak tato nejnovější fáze probíhá, se můžete dočíst v naší recenzi na Black Widow, Spider-Mana a nebo si prostě jenom prohlédnout  všechny ty filmy, které nás ještě čekají. Nic to ale nemění na tom, že WandaVision byl takovým tím seriálovým otvírákem, který otestoval, jak moc lze z franšízy MCU dostat peněz.

WandaVision je už od začátku naprostým unikátem

Wanda Maximof (Elizabeth Olsen) a Vision (Paul Bettany) se po událostech filmu Avengers: End Game odstěhují na venkov. Tam Vision pracuje a Wanda se stává příkladnou ženou v domácnosti. Občas se ale stane něco, co je trošku vyvede z onoho „ráje“. Objevují se totiž vzpomínky, které se staly před jejich příjezdem. Pro diváka tak přichází jedna jasná otázka – co se to vlastně děje?

Narativ a vizuál jdou spolu po celý seriál ruku v ruce. Příběh totiž vsadil na velice netradiční přístup a to na dějiny amerického sitcomu, kdy se z padesátých let posouváme do současnosti. Raritou tak je v prvních epizodách černobílý vizuál, který se skutečně snaží co nejvíce přiblížit „dávným“ dobám televizní zábavy. Což ne každý divák ocení, nicméně do onoho tragikomického příběhu to naprosto skvěle zapadá a nedá se mu skoro vůbec nic vyčíst. Tedy až na jednu podstatnou věc.

WandaVision má celých devět epizod, z nichž každá trvá jinou dobu (jsou v rozmezí cca 25 – 45 minut). I přesto, že se v každé epizodě stane něco nového, tak nejpodstatnější je vždycky ta poslední pětiminutovka, což seriál skutečně sráží dolů. Příběh je nadprůměrný a to včetně záporáků, kteří velice mile překvapili. Hrozně příjemné je také sledovat chemii Wandy, Visiona a jejich dvou dětí, kde i v krizových situacích působí jako skutečně semknutá rodina, nikoliv jako nějaká banda herců, kteří spolu mají prostě koexistovat na pár epizod.

Objevují se i staří známí

V příběhu hlavní linky se nám představí i důvěrně známé postavy. Jejich přítomnost ale samotný děj upozaďuje. Vidíme tak Agenta Woo (Randalla Parka) z Ant-Mana, Darcy (Kat Dennings) z Thora nebo Monicu Rambeau (Teyonnah Parris) z Captain Marvel. Toto jsou ale pouze ony tři nejdůležitější vedlejší postavy, které ač jsou skvěle zahrané a přínosné, ukrajují až příliš velký kus z onoho sitcomového podání seriálu. Najednou totiž přináší do seriálu vážnost a toto lítání z komedie do vyhrocených situací místy spíše škodí, než aby posouvalo děj.

K tomu je ještě nutno připočítat jeden fakt – Vision je obklopen tajemstvími ohledně jeho vlastní existence. Přeci jenom – zemřel Thanosovou rukou na konci Avengers: Infinity War a jeho role, ač postupně narůstá, je stále upozaděna Wandou. O to ale více vyniká Elizabeth Olsen, která roli zlomené, zničené a doslova nestabilní postavy, hraje naprosto bravurně.

Tragická hrdinka, která ztratila všechno

Ono se vlastně není čemu divit. Wandě zemřeli rodiče, ještě když byla dítě. O bratra přišla během filmu Avengers: Age of Ultron a nakonec přišla i o Visiona. Všichni, které milovala, jí doslova prošli životem, jako by to byla pouhá návštěva. Snaží se tak tuto ideu rodiny nahradit po celou dobu seriálu, což bohužel není dobrá zpráva pro ostatní obyvatele malého městečka, kam se přestěhovala. Jejich životy jsou totiž nyní podřízené jejím schopnostem. Sama tak balancuje na hranici hrdinky a hrozby. Ten vývoj je úžasné sledovat.

Hudba v celém seriálu je další podstatný faktor, který podtrhává nadprůměrnou kvalitu. Skoro v každé části seriálu doslova hraje přesně to, co má. Hudba tvoří napětí v místech, kde je potřeba a baví diváky v oněch komediálních situacích. Má ale také občas tendence přebývat. V některých scénách by spíše hrát neměla a v některých chvílích je najednou puštěna rychlá veselá hudba, což diváka vytrhne z kontextu a prožitek je pryč. Příjemné pak je poslouchat různé písničky jak se mění spolu se seriálem, kdy si můžeme užít mix od starších až po ty nejnovější kousky.

Seriál je také protkán velice kvalitními efekty. Bojové scény jsou v celém seriálu třešničkou na dortu. Divák si může naplno užít onu plejádu těchto zvláštních magických schopností, kterými Wanda s Visionem disponují. Bohužel, co Disney někde přidá, musí také někde vzít. Efekty šedesátých a sedmdesátých let vás chvílemi až oslepují a tu smršť sytých barev si divák zkrátka musí protrpět. Což po černobílých padesátkách je obrovská škoda.

Solidní otvírák pro další seriály

WandaVision tak naplnil skoro všechna očekávání a to i ta nejbláznivější, která do něj diváci dávali. Kvalitní a ne moc složitý příběh, dobrá vizuální stránka, příjemné herecké výkony a nadprůměrné hudební podbarvení. Jestli nějaký seriál měl být pro MCU startovací, tak máme štěstí, že to byla zrovna Wanda, protože o té už nyní víme, že ji budeme ještě chvíli v celém MCU potkávat.