DeskovkyDojmy z hraníNovinkyRecenze

Balada i přes dobrou myšlenku doplácí na minimalistické mechaniky

Ne všechno se odehrálo tak, jak se o tom vypráví. Však to dobře znáte. Většinou je potřeba něco ubrat, něco naopak přidat, a jinou událost zase trošku přibarvit, aby z toho vznikla ta správná historka. A co teprve když chcete o něčem napsat povídku, nebo složit báseň? Jasně, realita byla nejspíš jiná, ale takhle to přece jen zní mnohem lépe a logičtěji. A co rovnou taková Balada?

Trio českých autorů Vojtěch–Pavlásek–Muřín tuto myšlenku přetavilo do jednoduché a příjemné herní podoby. Čili: jste bard, který sleduje cestu hrdinného reka a snaží se její průběh vylíčit v co nejlepších barvách. Lovení ryb, získání kouzelného meče nebo záchrana princezny, všechno musí být vykresleno co nejhrdinštěji. A hlavně ve správném pořadí.

Otočit, promyslet, zakreslit

V krabici naleznete tři balíčky karet, tužky a blok oboustranných herních plánů – cest. Jeden balíček je plný prostředí, tedy lesů, pouští a hor, ve kterých se váš příběh bude odehrávat. Druhé dva skrývají množství událostí, nebo obecněji věcí, na které můžete během vaší cesty s hrdinnou natrefit. Pokud jste hráli například Kartografy, základní mechanika hry vám bude velmi povědomá. Otočí se jedna karta s prostředím a dvě karty s předměty/událostmi a je na každém hráči, jak je zakreslí do své cesty hrdiny. Tentokrát ale nemusíte vymýšlet, jak dané „dílky“ nacpat do čtverečkové sítě, v Baladě záleží na pořadí vámi zvolených událostí. Zakreslujete navíc pouze jednu z karet s událostmi. A tak ačkoliv mají hráči z počátku stejné možnosti, cesta každého z nich dopadne z pravidla úplně jinak.

Podstatou celé hry je dobře si pamatovat, co která karta dělá, a potom už během hry jenom v hlavě počítáte body a dumáte nad možnostmi, které by mohly nastat při příštím otočení karet. Na poražení potvor potřebujete meč, takže ten nejlépe umístit někde k začátku. Když pak stoupnete na potvoru, dostanete tolik bodů, kolik vám hrozí zranění a meč je v tahu. Na truhlu je třeba klíč a získáte tolik bodů, kolik je mezi nimi polí, takže hlavně klíč před truhlu. Za bosse dostanete pořádnou nálož jen pokud ho na své cestě zabijete co nejdříve. Takže bosse blíž ke startu, ale zase na něj musíte mít dva meče. A princezna vás odmění body jenom v případě, že jste si cestu k ní pořádně probojovali. Po zaplnění všech poli a odehrání karet svou cestu pole po poli ohodnotíte. A to je tak nějak… všechno.

Samozřejmě, že karet je víc, než jsem vyjmenoval. Ale vlastně jen o trochu. Přestože se můžete snažit ve hře zdokonalovat, plánovat dopředu a odhadovat, která karta tak může přijít (opravdu jich není tolik), je otázka, jestli si tím Baladu víc užijete. Nebo dokonce jestli skutečně dosáhnete lepšího výsledku, než když budete události házet na plán jen tak, na první dobrou. Hraje na dvě kola (dvě cesty), takže ve chvíli, kdy se vám nepovede první runda, otočíte plán a máte pořád šanci si trochu polepšit v té druhé. Mezi koly si totiž přenášíte nasyslené meče a ty se v Baladě vždycky hodí. O moc víc hloubky už ale Balada nemá. Nejstrategičtější kartou je nejspíš portál, který vám umožní si na konci kola prohodit pole, ale i tak narazíte na několik her, kdy si radši vyberete jinou kartu.

Spíš než Balada domácí úkol

Ještě větším problémem je ale nulová interakce hráčů. Přestože můžete hru hrát až v šesti hráčích, veškerá interakce během hry se omezí na: „Můžu otočit další? Máš? Dobrý?“ a „Tak to sečtem.“ Už zmínění Kartografové se pokusili tomuto předejít mechanikou, která umožní hráčům zákeřně si navzájem čmárat do hracího pole a tropit tam neplechu. A docela to funguje. Zde bohužel podobná mechanika chybí, a tak se vlastně až na konci dozvíte, jestli má váš soupeř více, nebo méně bodů a během hry nevíte nic. Klidně byste Baladu mohli hrát korespondenčně. Zrovna tak smutná je hra pro jednoho hráče. Žádné výzvy, žádné cíle, prostě hraj pořád dokola a snaž se vylepšit výsledek. A to zamrzí. Kde je zábava? Co můžu udělat víc, než že se naučím všechny karty? A nezní už spíš jak příprava na test?

Přestože Balada stojí na dobrém nápadu i osvědčené herní mechanice, připomíná spíše prototyp. Nějak se mi nechce věřit, že její tvůrci nehráli hru dost často na to, aby si nevšimli rozpačitého ticha, které během ní panuje. Stejně tak hře citelně chybí hloubka a pokud rádi hrajete hry, abyste mohli odhalovat nové strategie a nečekané postupy, po dvou hrách Balady pravděpodobně vyčerpáte její možnosti. Což je mrzuté, protože jednoduchá pravidla by šla jistě vyšperkovat. Přidat výzvy pro hru jednoho hráče, možná i nějaké ty úkoly pro běžnou hru, případně pár složitějších a nevyzpytatelnějších karet. Jistě by šlo tvořivěji pracovat i s prostředím, které by mohlo karty události různě ovlivňovat… To už ale z Balady dělám něco jiného a možná tvůrci skutečně chtěli co nejjednodušší hru, kterou mohou rodičové hrát se svými potomky. I v takovém případě ale musím namítnout, že na trhu už jsou za stejnou cenu zdařilejší kousky.

Děkujeme Albi za recenzní kus i za to, že podporuje domácí tvůrce. V tomhle případně ale zůstává jistější volbou Karak.

Grafika a zpracování - 75%
Přístupnost - 70%
Zábavnost a mechaniky - 40%
Znovuhratelnost - 20%

51%

Balada je hra s dobrým základem a zajímavým nápadem, který bohužel nikdo pořádně nerozvedl. Přestože systém postupného zakreslování událostí na plán se jeví zábavně, kvůli malé variabilitě karet a nulové hráčské interakci už po pár hrách nemá co nabídnout. Hra tak paradoxně doplácí na jednoduchost a nulovou hloubku.

User Rating: Be the first one !

Kristián Klein

Rád čtu českou tvorbu, ať už jde o fantastiku, nebo o komiksy. Hrabu se v médiích, fandomech a kyberkultuře. Když videohry, tak indie blbůstky, když deskovky, tak s nápadem, nejlíp s figurkama. Audioknížky a podcasty jsou fajn relax pro oči.

Podobné články

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Back to top button