NovinkyPS4Recenze

The Last of Us: Part II – důstojné zakončení PS4 éry?

Je to 7 let. 7 let od doby kdy jsme poprvé na svých konzolích Playstation 3 spustili dobrodružství z dílny Naughty Dog s názvem The Last Of Us. Příběh sledoval drsnou cestu Joela Millera a puberťačky Ellie k nalezení léku na nemoc, která skoro vyhladila lidskou populaci a získal si tak srdce nejednoho fanouška. Po 7 letech se v pokračování tohoto mega hitu z mladé dívky stala silná žena. Ale je to skutečně pokračování na které jsme se tak moc těšili? Nebo je to jenom nálepka a skutečnost je úplně jiná? Spoiler Alert! Jestli nechcete přijít o některé momenty z příběhu nečtěte dále.

Hyyyyype!

Druhý díl vyšel v pátek 19.06.2020 exkluzivně pro systém Playstation 4 a PS4 Pro. Námi recenzovaná verze pak byla kompletně odehrána na základní verzi PS4. The Last of Us Part 2 obsahuje kompletní českou lokalizaci celého menu, interface, dialogů i veškerých předmětů ve hře. Hře předcházel masivní marketing, který navnadil nejednoho fanouška předchozího dílu. O kontroverzi kterou nakonec vydání hry způsobilo a jak to nakonec dopadlo jsme psali tu.

Kódy nejsou, fuck it. Koupíme to sami.

Než se začnem bavit o tom jaká hra je, musíme uvést fakt, že my jsme si hru koupili, nedostali jsme klíč na recenzi dřív jako ostatní. Ale nám to nevadí. O to víc jsme rádi, že můžeme napsat o téhle hře.

Insert Disc…

Ihned po spuštění vás hra vyzve ke kompletnímu nastavení, ještě než vůbec začnete hrát. Tohle se nám moc líbí, nemáme rádi, když zapneme hru a pak půl hoďky ladíme obraz a zvuk. Obtížnost jsme zvolili defaultní – průměrnou jak nám devs nabídli. Ready? Set! GO!

V první řadě je dobré si ujasnit, že pokud jste první díl nehráli, asi vás dvojka moc nechytí. Teda možná chytí, ale nebudete mít šajna o čem se točí. Po spuštění hry nám, již značně zestárlý, Joel zhruba zrekapituluje, co se stalo na konci prvního dílu. Děj této hry se odehrává 4 roky po událostech první hry. Připomene nám jak velký sobec vlastně byl a jak na konci prvního dílu vlastně odsoudil miliony či statisíce (čert ví) lidí k životu bez naděje na nalezení léku tím, že Ellie nenechal umřít. Otázkou samozřejmě je, jestli je správné se řídit názorem že jeden život neznamená nic ve srovnání s miliony, protože když se tím řídit začneme co to z nás vlastně dělá? Hra se pak naštěstí plynule přesune do “gameplay” části, ale stačí pouze držet trigger vpřed a budete se posouvat předem nascriptovanou scénou. Ve městě si můžete zahrát koulovanou s místními dětmi. Ale pozor na to, protože po vás hází naváděné koule, které mění dráhu letu podle toho kam se pohnete. Chápeme, proč to tak je, ale je to naprosto zbytečné a totálně to ničí immerzi hned ze startu.

Zápletka jak z Games of Thrones

Příběhová linka je rozdělena do 2 hratelných částí. Jedna je za 19-ti letou Ellie, která prošla asi extrémně těžkou pubertou a nyní je z ní silná nezávislá žena. Druhá hratelná postava se jmenuje Abby. Slečna, která nešetřila časem stráveným v posilce. Je členkou tzv. “WLF”. Konkrétně Abby je to, co zbylo ze světlonošů a prahne po spravedlnosti. Respektive po odplatě. Po úvodní části hry, kdy se seznámíte s postavami, se strhne první akce a napadne vás horda zombiehoubiček. Tady se Abby setkává s Joelem, který jí zachrání život. Po této akční scéně se dostanete do prvního zlomového bodu hry. Abby odkryje karty a ukáže se, že hledá právě Joela. Mezitím již Ellie zjistila, že se Joel nehlásí a vydává se ho hledat. Dorazí na místo právě v momentě kdy Abby rozbíjí Joelovu lebku jako vlašský ořech. Zápletka je na světě, máme zde revenge story! (Again!)

Čas se posune vpřed. Ellie překypující touhou po pomstě se rozhodne, že se sebere a půjde si to rozdat ručně a stručně s Abby. Dostaneme se tedy do první alespoň maličko free-roam části hry. K dispozici máte koně. Pokud na něm zrovna nejedete, ale spíše zkoumáte každý růžek hry, tak vás následuje a nemusíte se pak trmácet kilometry daleko, abyste někam popojeli. V této úvodní části máte k dispozici i mapu. Do této mapy Ellie zakresluje vše, co prozkoumáte, vše co byste možná měli navštívit a dále. Je to příjemný herní prvek, který vám ulehčí celý looting. Jak je již nějakým zvykem nic není úplně snadné a proto, abyste udělali určitý progres, budete muset složitě projít půl části města, abyste se dostali do další části hry. Dostanete se do útočiště skupiny “WLF”, kde už před vámi ale někdo taky byl a pěkně to vyčistil.

Herní zážitek nebo film na celý víkend?

The Last Of Us Part 2 je hra, která má všechny technické kvality. Je to kus sakra dobře odvedené práce. Hra běží plynule, bez jediných záseků nebo propadů snímků. Během celé hry jsme se nesetkali s tím, že by hra spadla nebo se cokoli zaseklo. Snad pouze jedinkrát se stalo, že se textury dočítaly teprve v momentě, když jsem se na ně zaměřil. Ale to je minoritní věc. Můžeme tedy asi s čistým srdcem říct, že optimalizace zde vyšla na výbornou. Další věcí, u které můžeme druhému dílu “TLoU” přičíst plusové bodíky je ozvučení, hudba a dabing. Vše je zde na filmařské úrovni včetně motion-capture, jak je u Naughty Dog standardem. Ale řekněme si upřímně, celá hra je spíše takový interaktivní film, který občas prosekne nějaký ten gameplay. Což je sice záměr vývojářů, ale rozbíjí to zážitek z hraní častěji, než byste si mysleli.

Wtf naugthy?! Nechte mě hrát!

Během hry totiž nedostanete možnost hrát v kuse delší dobu. Pořád se přehrávají cutscény, filmečky a to včetně toho, když dojde otevření dveří. Nehráči to asi ocení, ale pro zkušenější hráče je to vytržení z jinak propracovaného gameplaye na který se i dobře dívá.

Komplexní soubojový systém nebo klikačka?

Hra přináší všem známé clickery, runnery a stalkery. Dostalo se také na nový typ enemáků a to bloater a shambler ti jsou ve hře samozřejmě později. Způsob boje je čistě na vás. Můžete je vyčistit hezky smooth a stealth nebo vzít revolver a rozstřílet vše co se ještě hýbe. Což je příjemné zpestření oproti prvnímu dílu, kde bylo jasně nadefinované o jakou část hry se jedná. Dost vám v “rambo” stylu pomohou i molotovy nebo nástražné miny. Pěstní souboj, ale za gunplayem pokulhává se zlomenou nohou. Není nám přesně jasné, jak to funguje, ale v meelee souboji s lidským protivníkem je nastaven předem daný moveset, takže je schopen vám uhnout a udělat i protiútok. Jak je ale možné, že stejný moveset má i zombiehouba, která nevidí?! Not cool.

Celý meelee kombat můžete projít kombinací dvou tlačítek. Čtvereček pro úskok a R1 pro útok. Tyto dvě tlačítka vám ve správné kombinaci naprosto dostačují proto, abyste nad protivníkem zvítězili. To je dobrý tak pro rok 2013 … Chyběl nám lock protivníka v momentě, kdy jich vyběhlo víc než jeden. Kamera se taky v soubojích chová podivně. Pokud se nechcete trápit ručně máte i příruční zbraň. Může to být deska, kladivo, krumpáč… cokoli najdete na zemi. Asi, takhle příruční zbraň je něco jako insta kill. Je jedno, jestli proti vám bude stát brokovnice nebo samopal. Jedním zmáčknutím tlačítka se dostanete do rage módu a hotovo. Protivníka rozsekáte na cucky. Jednou ranou, ženská postava, o dvacet až třicet kilo těžšího vojáka. Why not?!

Ale popojedem. Gunplay je solidní. Kluci a holky z Naughty Dog ho prakticky převzali z první hry. Pokud se vám líbil, budete opět spokojení. Jelikož se jedná o konzolovou hru, nastavení nabízí aim-assist. Místo klasického on/off je zde slider, který vám umožní nastavení přesné pomoci při míření. Můžete si dokonce zapnout automatický lock na protivníka. Pěkný ústupek pro nehráče, ale možná až trochu moc. Kde je ta zábava a výzva? Na výběr máte širokou plejádu zbraní. Pistole, revolvery, brokovnice, útočné pušky, samopaly, kuše a luky. Není toho málo na příběhovou hru.

Je libo upgrade?

Všechny dostupné zbraně můžete navíc vylepšovat u ponků po celém světě. Můžete jim rozšířit zásobník, můžete přimontovat scope na kuši, můžete snížit zpětný ráz zbraně. Všechny tyto možnosti stojí scrap, který nacházíte během lootingu. Doporučujeme tedy lootit a to hodně. Další možností upgradu je samotná postava. K dispozici je minimalistický skill tree, který rozšiřujete nacházením časopisů po světě. Pokaždé když nějaký časák najdete, otevře se nový strom skillů. Všechny atributy pak rozšiřujete pomocí pilulek, které nacházíte ve světě. Což je způsob, který fungoval už v jedničce, ale ve výsledku nenabízí žádnou různorodost. Vývojáři slibovali pokročilou “RPG” mechaniku rozvoje postavy, ale strom je lineární a vede vás striktně za ručičku a nedává vám vůbec žádnou možnost výběru. Každý “strom schopností” je totiž přímočará linka …

Mezilidské vztahy jsou základ

Už před vydáním hry nám bylo opravdu hodně prezentováno, jak budou nepřátelé lidští. Jak budou oplakávat padlé, reagovat na smrt svých kamarádů nebo psích doprovodů. Během opravdového gameplaye to funguje možná první hodinu. Později už vám ani nepřijde, že něco takového ve hře je. Jasně, občas se ozve náhodně generované jméno nějaké postavy nebo výkřik zoufalého NE! Ale osobně jsme neměli pocit, že to nějak přidává na atmosféře světa. Nota bene, když po srdceryvném zaúpění přijde ledové: “Támhle je, sundejte ji!” Možná, kdybychom měli vztah k nepřátelům bylo by to jinak.

Zombie, to je oč tu běží

Možná je to zvláštní, ale během hry se častěji potkáte s lidmi, než se “zombie”, jak bychom všichni čekali. Nejdříve jdete proti armádní skupině “WLF”, následně jdete proti sektě “scars” a v jedné části, jdete dokonce proti oběma skupinám najednou! Jen vy sama, nasvalená slečna s pár zbraněmi a touhou po pomstě. Když už tedy nějakou zombie lokaci navštívíte, tak je to zážitek. Když proti vám útočí runner s clickerem za zády a ještě to vše zakončuje bloater, občas se i zapotíte. Což je rozhodně fajn. Škoda jen, že pokaždé když oblast vyčistíte tak postava pronese “Byli to všichni, jo byli”. V ten moment to kompletně ruinuje celkový pocit z nějakého napětí nebo momentu překvapení. Proč nás proboha musí postava ujistit, že už tam nikdo není? A jak to vůbec ví? To má zombie spočítány ještě než tam vleze? Opět se jedná o herní prvek a ústupek pro hráče, ale pokud to rozbíjí zážitek, tak tohle rozhodnutí považujeme za nešťastné.

Mozek pane, chce to mozek!

Dalším aspektem hry jsou puzzle lokace. Občas hledáte nějaký průlez, tam někde je šachta, kterou prolezete. Nově je zde mechanika lana, které musíte správně hodit a vytvořit si tak cestu dále. Mimochodem na animacích a fyzice lana musel zaplakat nejeden vývojář. To vše je uděláno poměrně hezky, ale někdy až příliš okatě. Nejednou se stalo, že jsme vešli do lokace a místo vchodu jsme viděli místo, kudy budeme utíkat. Opravdu? A proč tam nejde vlézt z druhé strany? Místo bylo dostupné po vyskočení na auto, které tam stojí, ale ne. Postava prostě neskáče jak chceme my. I když je to perfektně postaveno tak, aby to bylo proveditelné, ale pouze cestou zpět. Jindy, když už jdete správnou cestou tak je Ellie nebo Abby schopna udělat tak neuvěřitelný mega jump, že nad tím jen kývete hlavou. Pokud se vám povede nějakým způsobem ztratit, stačí se zeptat společníka a můžete vesele pokračovat!

Dvě sokyně na jednom poli

Celá story stojí na souboji mezi Ellie a Abby. Jedna hledá druhou. Přibližně v půlce hry se obě postavy konečně střetnou. Vede k tomu řada událostí, které doporučujeme sami projít (spíš než Last of Us to je ale jako kniha od G.R.R. Martina). A najednou proti sobě stojí Ellie a Abby. Nějakým záhadným způsobem se stane, že hrajete za Abby, abyste porazili tu všemi oblíbenou Ellie. Proč jsme si teda celou první hru pěstovali vztah k postavě, kterou bychom měli ve druhém díle zabít? Souboj dopadne jak dopadne a vypadá to, že je na chvíli klid. Jenže Ellie začne mít flashbacky na to jak Joel umírá. Do deníčku si zapisuje, že nemůže spát ani jíst a proto se vydá na svou cestu za odplatou ještě jednou! Revenge!

Epilog by vydal na samotnou hru

A vydáte se opět na cestu. Jdete hledat Abby, abyste to pro jednou ukončili. Po martyriu událostí a prosbách, kdy už to konečně skončí se stane neskutečné. Ellie nechá Abby odejít. A my se ptáme proč? Jaký význam to mělo? Dvakrát se utkaly tváří v tvář a dvakrát najednou obě projevily milost? Závěrem tedy je asi poučení, že násilí není řešení. Jinak si to nedovedeme vysvětlit.

Tahle hra je rozhodně na vrcholu technického zpracování her, včetně filmové kamery, střihu a dialogů. Škoda, že to kazí opravdu zkažený příběh, kdy si nevypěstujete žádný vztah k postavám tak jako u dílu prvního. Z všemi milované Ellie je víceméně bezcitný vraždící stroj a z Abby, kterou by měl každý nesnášet se dělá vlastně světice. Survival se také vytratil a zůstal hybrid, který jistě nadchne hodně lidí, ale my mezi ně nepatříme. Neříkáme to jako fandové prvního dílu, kteří nejsou spokojení. Říkáme to jako hráči, kteří si chtěli hru užít a čekali posun někam dál, bohužel ne jen ten technický. Ovšem podobně jako v prvním díle se objevilo dost nedomyšleností a do očí bijící chybějící motivace hlavní hrdinky. Které? To už posuďte sami.

Verdikt

Grafika - 90%
Audio - 90%
Příběh - 40%
Hratelnost - 70%

73%

Naše skóre

Pokračování The Last of Us už není hrou jakou byla jednička. Kompletně se zapomíná, na vývoje charakteru z první hry a pouze se honíme za dramatem z překvapivého story momentu. Jako survival-akce možná bude fungovat, ale do universa The Last of Us podle nás nepatří.

User Rating: 3.29 ( 4 votes)
Tagy
Zobrazit více

Jacob

Hry jsou jediným místem kde člověk dokáže vypnout a nepřemýšlet nad smrtí brouka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Také by vás mohlo zajímat
Close
Back to top button
Close
Close