Volám všechny hráče a hráčky, všechny milovníky agrese, všechny, kteří alespoň jedenkrát pocítili jaké to je hodit ovladačem o zem. Všichni, kteří si užíváte roztahování jistých částí těla do nezměrných rozměrů, všichni, kteří praisujete Slunce a všechny, kteří už dneska věříte, že se za pár dnů dočkáme dalšího mistrovského díla. Elden Ring je skutečně tady. A říkal jsem si, že by nebylo vůbec na škodu si připomenout, proč je tahle hra tak očekávaná, kdo za ní vlastně stojí a jestli to za vaše peníze bude stát. Takže… YOU DIED.
Když soulovky neexistovaly
V roce 2009 se studio FromSoftware rozhodlo vypustit do světa svůj úplně první díl, tehdy ještě neznámého žánru souls. V době, když i obyčejné hry dokázaly občas prověřit schopnosti a trpělivost hráčů, se na scéně objevila hra, která to vynesla na úplně jinou úroveň. Demo’s Souls u Sony zpočátku úplně nebodovalo. Prvotní verzi hry tehdy vydalo pouze pro asijský trh. Jenomže ihned jak Sony vidělo úspěch, které Demon’s Souls sbírá, změnili svůj přehnaně negativní přístup a rozhodli se, že dají šanci i západnímu trhu a dočkali jsme se verze pro Evropu. Ta byla v některých věcech dost odlišná a přinesla s sebou také psaný walkthrough.
Hned z úvodu se hra tvářila jinak. Enormní level obtížnosti, respawn systém enemáku, příběh vyprávěný skrze itemy a ne v klasických cutscénách nebo dialozích. To všechno tak trošku způsobilo poprask na tehdy vládnoucí konzoli PlayStation 3. Miyazakiho výtvor byl ale natolik oblíbený, že celé studio FromSoftware čekala zářná budoucnost a své schopnosti nám začalo předvádět hned vzápětí.
Dark Souls definovalo žánr
Píše se rok 2011 a vychází nám první díl (dneska už legendární) série Dark Souls. Na tehdejší dobu epicky vypadající, úžasně napsané RPG, které si bralo ze svého, už vyspělého předchůdce, to nejlepší. Bossové, jeden lepší a výraznější než druhý, široká paleta zbraní, zbrojí a class, které ze hry dělají prakticky nekonečnou hru. Fakt, že můžete hru hrát stále dokola a při každém průchodu zažijete, objevíte nebo poznáte něco nového, je exkluzivita, se kterou Dark Souls 1 přišlo na scénu a ihned si získalo srdce prvních zvrácených fanatiků.
Pokračujeme v letech 2014 kdy se dostáváme k Dark Souls 2. Když řeknu, že ze všech tří dílů asi ten nejslabší, pravděpodobně tolik lidí neurazím. Druhý díl, teď už čím dál víc oblíbené a populárnější soulovky, přinesl i pár, dnes už ikonických scenérií nebo soubojů (všichni zde hezky pozdravíme Darklurkera). Nicméně, bez diskuzí, se zde absence Miyazakiho podepsala. Pak ale přišel rok 2016. Z dnešního pohledu rok, kdy nám vyšly ty největší hry, které dodnes hrajeme a milujeme. Dark Souls 3 patřilo do první řady tohoto line-upu. Od Gundyra až po dancerku, zakončenou Soul of Cinder. Od grafického zpracování, přes vyváženost lokací, nádherný soundtrack, až po sestavu bossů, kteří jsou přehlídkou toho nejlepšího, co jsme zatím mohli vidět. Dark Souls série svým zatím posledním dílem ukázala, že mistr v tomto žánru je jen jeden.
Bloodborne a Sekiro jako pokračovatelé odkazu
Přestože si Dark Souls série žila vlastním životem a sbírala postupně další a další hráče, ve FromSoftware nezaháleli. Rok před vydáním královského třetího dílu Dark Souls došlo k vydání PlayStation exkluzivity Bloodborne. Do dnešního dne, za mě osobně, jedna z těch nejlepších soulovek vůbec. Bloodborne se odlišoval od zbytků souls-like titulů hned od začátku. Ten hlavní core tam byl, ale to Lovecraftovské zasazení a tím inspirovaný celý herní lore, mechaniky souboje, které odměňovaly hráče za to, že se nebáli jít full attack a ta komplexnost celého světa mě uchvátily a snad už nikdy nepustí. V roce 2019 jsme dostali that one and only: Sekiro: Shadows Die Twice rozrazilo dveře scény stejně tvrdě jako Artorias naše tělní otvory a instantně si získalo pověst zatím nejtěžší souls-like hry, jakou jsme poznali.
Elden Ring není obyčejné open world RPG
25. února letošního roku se pravděpodobně opět změní definice souls-like žánru. Ze zveřejněných záběrů, z gameplayů nebo pouhých screenshotů víme, že Elden Ring bude zase něco trošku jiného. Když odhlédneme od faktu, že hru vyvíjí studio FromSoftware, nesmíme opomínat fakt, že celý příběh hry nepsal nikdo jiný než George R.R. Martin. Jestli byl tohle důvod jeho nedokončení Vichrů Zimy, pak Martinovi odpouštíme. Ale to není všechno. Aby tohle combo bylo kompletní, na vývoji hry se nepodílí nikdo jiný než král souls her – Hidetaka Miyazaki. Člověk, který dle mého nemůže v noci spát, protože věci, které z jeho hlavy vychází, jsou z úplně jiného světa.
Víte, recenzi na Elden Ring bychom dokázali odbýt už dneska. Je to vlastně Dark Souls, ale open world. No… ne. Scenérie a svět, který se před vámi otevírá, je epický, ale reaguje a mění se v závislosti na tom, jak budete hrát. Customizace postav, možnosti gearů a především zkoušení zbraní a cestiček, které nám zaručí ten nejmenší počet smrtí, které musíme absolvovat, pořád zůstává. Jenomže celá hra nabízí něco víc, než generické open worldy, které známe. Ať už jste kdekoliv, neustále objevujete nová, skrytá místa. Občas se zničehonic objeví obrovský drak (ne, není to wyverna), občas pronásledujete nějaké NPC a dostanete se do zbrusu nové lokace. A v momentě, kdy si myslíte, že jste objevili vše, co hra nabízí, dozvíte se, že jste kompletně missnuli jednoho bosse, nechali tam vzácný meč, nebo prsten, který boostuje staminu.
Elden Ring spojuje to nejlepší, čeho jsme dosáhli a co jsme se naučili během vývoje Dark Souls a dalších našich her. Jedná se o naší největší dosavadní hru. Hidetaka Miyazaki
Stealth mechanika v soulovce?
Do tohohle bodu to zatím zní jako obyčejné pokračování Dark Souls, ale proč by to mělo zajímat normálního hráče her, který na kouzlo souls-like titulů zatím nepřišel? Elden Ring pokračuje v nastoleném pravidlu, které si studio určilo při vývoji Sekiro: Shadows Die Twice. Opět se nám do hry dostane mechanika stealthu. Mechanika, kterou si fanoušci nikdy dobře nedokázali spojit s tak propracovaným soubojovým systémem, jaký prezentovaly původní souls hry. Jenže Elden Ring si staví za úkol posunout celý žánr o kousek dál a dá vám tak příležitost přefarmit se pomocí stealthu, a pak killnout toho šmejda, se kterým se trápíte už 3 týdny, na jeden jediný hit.
Posune Elden Ring žánr zase o kousek dál?
No a co si z toho všeho zatím odnášíme? Elden Ring nám vyvíjí studio, které se právoplatně může nazývat Mistrem souls her. FromSoftware ví jak na to. Moc dobře vědí, jak hru udělat obtížnou, zábavnou a krásnou. V kombinaci s příběhem z pera Martina tady máme zaděláno na herní počin, o kterém (snad) budeme vyprávět i vnoučátkům. Elden Ring útočí na hru roku. Jakým způsobem ale svoje postavení obhájí, si musíme ještě chvíli počkat. Hra vychází už 25. února pro PC, PlayStation 4 i 5 a Xbox One i Xbox Series S/X. Ovladače připraveny, nervy namasírovány, křehké předměty odloženy. Tak se ukaž, FromSoftware!
