Ano, je to tak. Zaklínač 2 vyšel 17. května roku 2011. Druhý díl herní ságy o Geraltovi z Rivie, s podtiutlem “Vrahové Králů” byl bezesporu jeden z nejambicióznějších titulů, té doby. A to hlavně díky výpravě, která je i dneska jednou z nejlepších. Na rozdíl od prvního dílu, bohužel, neexistuje český dabing, naštěstí ale pořád máme špičkový dabing od Poláků.
Přestože Zaklínač: Vrahové králů nesklidil tolik úspěchů jako mnohem populárnější 3. díl a hodně z těch, kdo hráli celou trilogii, preferují prvního Zaklínače, byl tento díl stále velice populární. A to hlavně díky kontrastu s Dragon Age: Origin, který do teď hodně fanoušků nemůže vystát. CD Projekt Red, který v té době ještě nebyl zdaleka takovým kolosem, jakým je teďka, se už tehdy chlubili i lepší grafikou než jakou mohlo cokoliv od BioWare nabídnout. A to díky svému novému Red enginu, což byla tehdy oproti prvnímu Zaklínači vítaná změna. Na druhou stranu to ale byla jedna z těch her, kterou obyčejný smrtelník prostě nerozjel na ty nejvyšší detaily. Jen se sami podívejte, jak vypadá obléhání hradu La Valettů. Na tom si dali vývojáři opravdu záležet, a to tam strávíte doslova jen pár minut.

Pro vývojáře byl Zaklínač 2 takový velký experiment, do té doby nikdo neudělal hru s tak složitým a spletitým příběhem, ke které můžete jedním rozhodnutím změnit skoro dvě třetiny vaší hry. Kvůli tomu je samotná hra celkem krátká, protože nemůžete na jedno zahrání dokončit všechny mise. Proto je dle mého potřeba zahrát druhého Zaklínače aspoň dvakrát.
Nic není bezchybné
Existuje ale důvod, proč je Vrah Králů pro hodně hráčů ten nejméně oblíbený, i když jen málokdo vám řekne, že se jedná o špatnou hru. Největším problémem byl rozhodně soubojový systém. Ten byl totiž plný bugů a animací, které neodpovídaly tomu, co se dělo ve hře. To ani nemluvím o systému inventáře, ten byl totiž nepřehledný a především jste toho mohli nést tak málo, že každého už po pár hodinách hraní začal třídění inventáře štvát.