Metroidvania bývají zpravidla postavené na jednoduchém principu. Dostanete schopnost, která vám otevře dříve nepřístupnou část mapy, porazíte bosse, získáte další dovednost a celý cyklus se opakuje. Funguje to desítky let a stále jde o jeden z nejvděčnějších herních konceptů. Jenže právě jeho popularita způsobila, že mnoho novějších titulů působí zaměnitelně.
Fallen Tear: The Ascension se snaží vystoupit z davu už samotnou strukturou svého světa. Nejde jen o další spletitou síť chodeb a tajných průchodů. Winter Crew Studios budují rozsáhlý fantasy svět Raoah jako skutečné místo s vlastní historií, kulturou i obyvateli. Neprocházíte pouze jednotlivými lokacemi, ale postupně odhalujete civilizaci poznamenanou pádem dávných bohů a konflikty, které dalece přesahují osud hlavního hrdiny Hiry.
Právě zde je patrná inspirace klasickými JRPG. Vyprávění dostává výrazně větší prostor než bývá u metroidvanií zvykem a hra se nebojí delších dialogů ani budování vztahů mezi postavami. Někdy připomíná spíše dvourozměrné akční RPG než čistokrevnou plošinovku. Přesto nikdy nezapomíná, že základem žánru je především radost z objevování.
Svět, který neustále láká odbočit z cesty
To nejdůležitější na každé metroidvanii není soubojový systém ani příběh. Je to mapa. Právě ta rozhoduje o tom, jestli hráč bude mít chuť odbočit z hlavní cesty a vydat se hledat další tajemství. Fallen Tear v tomto směru odvádí velmi dobrou práci. Raoah působí jako organicky propojený svět plný zkratek, skrytých cest a oblastí, které si budete dlouhé hodiny ukládat do paměti s tím, že se sem jednou musíte vrátit. Nové schopnosti postupně mění způsob pohybu i průzkumu a každá další získaná dovednost otevírá nové možnosti. Právě tento pocit neustálého objevování patří k nejsilnějším stránkám celé hry.
Autoři navíc nepodlehli pokušení vytvořit svět jen kvůli jeho velikosti. Jednotlivé lokace mají vlastní charakter a výraznou vizuální identitu. Husté lesy střídají zapomenuté ruiny, podzemní komplexy nebo rozlehlé chrámy, přičemž každá oblast přináší nové nepřátele i odlišné překážky. Díky tomu průzkum nikdy nepůsobí stereotypně, přestože se do známých míst pravidelně vracíte.
Souboje, které odměňují trpělivost
Akční stránka hry stojí na rychlých soubojích, úhybech, parírování a postupném rozšiřování schopností hlavního hrdiny. Na první pohled může připomínat řadu jiných moderních metroidvanií, ale brzy se ukáže, že Fallen Tear klade větší důraz na načasování a čtení útoků protivníků než na bezhlavé mačkání tlačítek. Souboje jsou svižné a především velmi variabilní. Postupně získáváte nové schopnosti i možnosti přizpůsobení herního stylu, takže každý hráč může preferovat trochu jiný přístup. Výraznou roli zde hraje systém Fated Bonds, díky němuž navazujete vztahy s dalšími postavami a získáváte jejich schopnosti využitelné nejen v boji, ale i při průzkumu světa. Tento prvek představuje vítané osvěžení klasické metroidvania formule a dodává postupu hrou další motivační vrstvu.
Je pravda, že občas ještě narazíte na drobné nevyváženosti, což je vzhledem ke stavu Early Access pochopitelné. Některé souboje s bossy jsou výrazně náročnější než zbytek hry a občas je cítit, že vývojáři stále hledají ideální balanc obtížnosti. Na druhou stranu právě komunita patří mezi hlavní zdroje zpětné vazby, na které studio během předběžného přístupu aktivně reaguje.
Ručně kreslená podívaná, která bere dech
Kdyby měl člověk vybrat jediný aspekt, kterým Fallen Tear okamžitě zaujme, byla by to bez debat jeho výtvarná stránka. Ručně kreslené animace patří k tomu nejhezčímu, co lze v současných nezávislých hrách vidět. Každá lokace působí jako oživená ilustrace a jednotlivé postavy se pohybují s neobyčejnou lehkostí.
Winter Crew Studios se nesnaží kopírovat Hollow Knight ani Ori. Místo tlumených barev nebo minimalistické stylizace staví na pestré fantasy estetice připomínající klasické anime a japonské RPG z přelomu tisíciletí. Výsledkem je svět, který působí živě, barevně a zároveň dostatečně osobitě, aby si jej bylo možné okamžitě zapamatovat. Profesionální dabing navíc pomáhá dodat jednotlivým postavám charakter a posouvá prezentaci na úroveň, která není u nezávislých projektů samozřejmostí.
Stejnou péči je cítit i z hudebního doprovodu. Soundtrack citlivě reaguje na tempo hry a dokáže podpořit jak poklidný průzkum, tak dramatické souboje s bossy. Právě audiovizuální zpracování vytváří atmosféru, díky níž je radost se do Raoahu vracet.
Ambice jsou obrovské a občas je to znát
Velké ambice ale s sebou přinášejí i určitá úskalí. Fallen Tear se nesnaží být jen metroidvanií. Přidává prvky JRPG, budování vztahů, propracovaný příběh, správu základny i rozsáhlý systém vylepšování postavy. Místy tak působí dojmem, že chce nabídnout úplně všechno najednou. To nemusí být nutně problém, ale některé systémy zatím nepůsobí stejně dotaženě jako jiné. Občas člověk získá pocit, že hra představuje nové mechaniky rychleji, než je stihne naplno rozvinout. Právě zde se nejvíce projevuje skutečnost, že titul stále vzniká v režimu Early Access a vývojáři mají prostor jednotlivé prvky dále ladit.
Někteří hráči také upozorňují na kolísající tempo úvodu nebo drobné nedostatky v plynulosti soubojů, které se však s postupem hry výrazně zlepšují. Komunita naopak velmi chválí rozsah světa, audiovizuální zpracování i množství obsahu, které hra nabízí už ve své současné podobě.
Projekt, který stojí za pozornost
Nezávislá scéna dnes produkuje obrovské množství metroidvanií a není snadné mezi nimi vyčnívat. Fallen Tear: The Ascension to dokáže především díky vlastní identitě. Neopírá se pouze o obtížné souboje ani o nostalgii. Místo toho spojuje několik různých inspirací do překvapivě soudržného celku, který působí jako pocta klasickým japonským RPG i moderním akčním plošinovkám zároveň. Právě z tohoto důvodu je snadné přehlédnout jeho technické nedostatky. Je z něj cítit obrovské množství práce, jasná autorská vize i chuť vytvořit svět, který bude žít vlastním životem. To je kvalita, kterou nelze nahradit vysokým rozpočtem ani nejmodernější technologií.
Fallen Tear: The Ascension je přesně tím typem hry, který připomíná, proč je nezávislá scéna pro dnešní herní průmysl tak důležitá. Winter Crew Studios nesází na osvědčené šablony, ale snaží se propojit klasickou metroidvanii s vyprávěním a systémy známými z japonských RPG. Výsledek je ambiciózní, místy možná až příliš, ale zároveň nesmírně sympatický.
Přestože je na některých mechanikách stále patrné, že vývoj pokračuje, už nyní nabízí Fallen Tear desítky hodin kvalitního obsahu, nádherně zpracovaný svět a jeden z nejpůsobivějších výtvarných stylů, jaké lze v žánru najít. Pokud se vývojářům podaří během Early Access doladit tempo, vyváženost soubojů a některé vedlejší systémy, může z tohoto projektu vyrůst jedna z nejvýraznějších metroidvanií posledních let.
