Reigns: The Witcher aneb Marigold vypráví a Geralt umírá znovu a znovu

Zapomeňte na meče, na Gwent, na Novigrad a třicet hodin prohledávání Skellige. Reigns: The Witcher, nová spolupráce studia Nerial, vývojáře původní série Reigns, s vydavatelem Devolver Digital a samotným CD Projekt RED, je něco docela jiného. Technicky hrajete za barda Marigolda, který sedí v hospodě, má za sebou jeden nebo dva džbány medoviny a předvádí publiku epické balady o Geraltovi z Rivie. Jenže Marigold je trochu nespolehlivý vypravěč. A tak jeho Geralt střídavě loví příšery, urovnává konflikty mezi lidmi a nelidmi, debatuje se čaroději, navštěvuje lázně a čas od času zemře tím nejbizarnějším způsobem, jaký si dokážete představit. Přepracovaný, utonutý v medu nebo zkrátka vyšlý z módy jako Zaklínač.

Fantasy Tinder: pravidla hry

Základ mechaniky série Reigns je záměrně primitivní. Dostanete kartu s postavou nebo situací, přečtete krátký text a přejedete ji doleva nebo doprava. Tím se rozhodnete. Každé rozhodnutí ovlivní čtyři ukazatele: reputaci u lidí, u nelidí, u čarodějů a takzvanou Cestu Zaklínače, tedy to, jak moc Geralt plní svůj skutečný úkol. Pokud některý ukazatel vyšplhá příliš vysoko nebo klesne příliš nízko, run končí zpravidla smrtí, i když někdy také předčasným odchodem do důchodu nebo přeškolením na pekaře. Hra eviduje více než čtyřicet různých způsobů, jak Geraltovo dobrodružství může skončit, a sbírat je je stejně legitimním cílem jako plnit Marigoldovy Inspirace, tedy volné ekvivalenty questů, které rámují každý run a určují, jaké situace budete hledat.

Co funguje skvěle, je napojení na Witcher lore. Nerial odvedlo pečlivou práci při přenášení morální ambiguity, temného humoru a světa plného šedých zón do tohoto zdánlivě jednoduchého formátu. Potkáte Triss, Yennefer i Ciri, narazíte na příběhy z knih i her, a scénáře mají přesně tu míru absurdity, která charakterizuje Marigoldovy balady v originálních hrách. Geralt, který se po neshodách s magistrátem v Novigradu přeorientuje na posuzování pivních soutěží, dává naprostý smysl, pokud ho vyprávíte jako lehce opilý bard. Hudba přímo ze Zaklínač 3 pak celý zážitek zahaluje do nádherné nostalgie.

Soubojový systém: odvážný pokus, nepříliš šťastný výsledek

Novinka oproti předchozím Reigns hrám je soubojový systém. Jakmile Geraltova oddanost Cestě Zaklínače dostatečně vzroste, spustí se boj, který se odehrává na mřížce pět krát šest políček. Shora padají bloky nepřátelských útoků, Geraltovy znaky a předměty. Pohybujete Geraltem doleva a doprava, sbíráte útočné prvky, aktivujete Igni nebo Quen a vyhýbáte se zásahům. Na papíře je to osvěžující přestávka od přejíždění karet. V praxi jde o systém, který se nikdy nenalije do opravdu zábavné formy. Geralt je neustále v pohybu, nelze hru pozastavit, a úroveň obtížnosti kolísá dost nepříjemně. Některé příšery jsou trivialita, jiné vás překvapí speciálními schopnostmi, jako třeba Bruxa zpomalující pohyb nebo Mantikory šířící jed po hracím poli. Vývojáři naštěstí přidali možnost souboje vypnout úplně, i když to omezuje odemykání určitého obsahu.

Marigoldovy estrády a opakování jako záměr

Jedním z nejzajímavějších momentů hry jsou Marigoldova vystoupení pro místní šlechtu. Poté, co bardova pověst dostatečně poroste, ho různé hospody a dvory pozvou na speciální sólo. Tam musíte z odemčených Inspirací sestavit příběh odpovídající vkusu publika. Je to chytře navržená vrstva nad základní smyčkou a nejlepší způsob, jak naplno pocítit, že nehrajete za Geralta, ale za Marigolda, který Geraltův příběh teprve tvoří. Problémem celého konceptu Reigns her obecně je, a Reigns: The Witcher není výjimkou, že opakování je součástí designu, ale může se snadno přehoupt do pocitu stagnace. Po delších sezeních začínají situace přicházet znovu a hra ztrácí dech.

Pro koho to je

Reigns: The Witcher je bezpochyby hra určená primárně fanouškům Zaklínačovy ságy. Logika rozhodnutí, humor situací a celá atmosféra jsou laděny pro hráče, kteří vědí, proč je Marigold nespolehlivým narátorem a proč je přeorientování Geralta na pekaře vtipné. Nováčkům ve světě Sapkowského universa hra žádný dostatečný úvod neposkytuje a část odkazů bude nevyhnutelně mimo. Na druhou stranu kohokoliv, kdo má Reigns sérii rád a zároveň zná byť jen Zaklínač 3, tato kombinace potěší.

Závěrečné shrnutí

Reigns: The Witcher je malá, chytrá a nezřídka velmi vtipná hra, která dělá přesně to, co slibuje. Osvědčená mechanika série Reigns se přirozeně snubuje s morální ambiguitou Zaklínačova světa a výsledek je příjemně originální způsob, jak strávit čas s Geraltem jinak, než přes meč. Soubojový systém zklamává, opakování se postupem času projeví, ale za svou cenu jde o poctivě zvládnutý produkt, který fanoušci universa ocení.