Onimusha: Way of the Sword – krvavý balet, který vrací kultovní značku na herní trůn

Onimusha: Way of the Sword nesmlouvavě rozráží brány herního světa a dokazuje, že Capcom umí s mistrovskou přesností oživit i značky, které ležely dlouhé roky u ledu. Zatímco trh praská ve švech pod náporem soulslike klonů a nekonečných otevřených světů, tento nejnovější přírůstek hrdě vrací do popředí koncentrovanou, brutální a čistokrevnou hack-and-slash akci. S vylepšenou perspektivou, dechberoucí grafikou a soubojovým systémem, který nekompromisně trestá chyby, ale štědře odměňuje preciznost, se jedná o titul, jenž dokáže přikovat k obrazovce jak nostalgické veterány, tak úplné nováčky. Připravte se na to, že podzimní Kjóto se tentokrát zbarví do ruda a vaše prsty budou po každém těžkém souboji prosit o zasloužený odpočinek.

Návrat legendy po dvaceti letech

Když v roce 2006 spatřila světlo světa Onimusha: Dawn of Dreams, jen málokdo si dokázal představit, že se s plnohodnotným dílem této oblíbené série setkáme až za dlouhých dvacet let. Ačkoliv jsme se dočkali remasterů prvních dvou dílů, čekání na nový díl bylo mrazivě tiché a občasné spekulace rychle mizely do ztracena. O to větší šok Capcom způsobil, když Onimusha: Way of the Sword nejen oficiálně oznámil, ale rovnou ji s nebývalým sebevědomím uvedl na moderní platformy v září 2026.

Vývojáři moc dobře věděli, že nostalgie sama o sobě v dnešní dravé konkurenci neobstojí, a proto se rozhodli od základu překopat samotný fundament hratelnosti. Odstranění archaických fixních kamer, které sérii definovaly v dobách PlayStation 2, je patrně tím nejzásadnějším a nejlepším krokem vpřed. Díky plnohodnotné third-person kameře se hráč ocitá přímo ve středu krvavé vřavy, což dodává každému máchnutí mečem, každému uskočení a každé useknuté hlavě naprosto novou úroveň dynamiky a vizuální dramatičnosti.

Zároveň však tvůrci pečlivě zachovali to, co dělalo Onimushu unikátní. Tedy onen podmanivý mix rychlé arkádové akce, průzkumu pečlivě navržených lokací a hutné temné atmosféry. Nejedná se o bezhlavé pobíhání obří prázdnou mapou, ale o soustředěný, zručně zrežírovaný zážitek. Hra vám nedá vydechnout a neustále vás zásobuje novými výzvami, typy nepřátel a děsivými scenériemi, které ukazují historické Japonsko v tom nejděsivějším možném světle.

Miyamoto Musashi s tváří ikony

Aby dodal příběhu dostatečnou hloubku, vážnost a epický filmový nádech, sáhl Capcom po naprosto geniálním obsazení. Hlavním hrdinou není nikdo menší než samotný Miyamoto Musashi, kterému propůjčila tvář legendární ikona japonského samurajského filmu: zesnulý Toširó Mifune. Tento krok dodává hře neuvěřitelné charisma. Mifuneho drsné, ostře řezané rysy a nesmírně expresivní mimika, kterou moderní technologie RE Enginu zvládá přenést na obrazovku do nejmenšího detailu, pasují k unavenému, zahořklému róninovi naprosto dokonale. Sledujeme válečníka, jenž prochází obdobím hluboké deziluze a který hledá svůj ztracený smysl existence v Kjótu zasaženém pekelnou katastrofou.

Město z období Edo je zde vyobrazeno jako depresivní, potemnělé místo zahalené do zlovolné mlhy zvané Malice, z níž se na povrch neustále derou noční můry známé jako Genma. Příběh umně balancuje na hraně temného fantasy hororu a téměř až lehce nadsazené, béčkové samurajské romance. Zatímco ústřední dějová linka je plná krve, brutálního násilí a zoufalství, interakce Musashiho s vedlejšími postavami jsou často prodchnuty odlehčeným šarmem a občasnými vtípky, což hráči umožňuje alespoň na chvíli se nadechnout před dalším kolem masakru. Antagonisté jsou pak zosobněním čirého, sadistického zla. Nemají žádné propracované morální zóny, jsou prostě a jednoduše špatní, což z nich dělá perfektní boxovací pytle pro váš hněv.

Tanec smrti a mechanika Issen

Tou nejzářivější hvězdou celého titulu je ovšem fenomenálně navržený soubojový systém. Capcom jasně ukazuje, že v žánru akčních her má jen minimum rovnocenných konkurentů. Základním kamenem veškerého střetu je zbraň a precizní načasování, obzvláště díky inovované mechanice Issen, tedy smrtícímu protiútoku. Zde se hra inspiruje těmi nejlepšími na trh. Pokud se vám podaří stisknout tlačítko pro odražení pouhý zlomek vteřiny předtím, než vás zasáhne čepel či drápy démona, Musashi ho okamžitě popraví s brutální grácií. Dlouhé a včasné podržení bloku navíc umožňuje fyzicky manipulovat s hybností nepřítele a nasměrovat ho tak, aby přepadl do propasti nebo do skupiny dalších monster.

Onimusha: Way of the Sword aktivně odměňuje trpělivost, soustředěnost a pozornost. Každý úspěšný úhyb a parírování poskytují dočasné bojové buffy, díky nimž můžete následně řetězit útoky do ohromujících komb. Jakmile trpělivou obranou a protiútoky rozbijete protivníkovu staminu, otevře se prostor pro masivní „Break Issen“, jenž rozseká démony na malé kousky. U tuhých bossů tento tah samozřejmě neznamená okamžitou smrt celého monstra, ale garantuje obří úbytek zdraví, nebo volbu získat bonusové prostředky.

Systém není jen o mačkání tlačítek, nechybí ani interaktivita prostředí, kdy v těžkých chvílích můžete zvrhnout stůl a využít ho jako dočasný kryt před deštěm nepřátelských projektilů. I když vás první hodiny ukolébají pocitem mírné převahy a lehčí přístupnosti, nedělejte si iluze. Jakmile se dostanete do druhé poloviny hry, křivka obtížnosti začne velmi strmě stoupat a neodpustí vám jediné zaváhání.

Lineární cesta plná krve a vylepšení

V době, kdy se hry snaží hráče zahltit otevřenými světy obřích rozměrů, působí lineární struktura Onimusha: Way of the Sword jako svěží vánek. Vyhnete se zdlouhavému cestování přes prázdné planiny a místo toho jste udržováni v neustálém tempu plném napětí. To ovšem neznamená, že je hra pouhým úzkým koridorem. Kjóto nabízí širší, propletené oblasti plné tajných uliček, opuštěných svatyní a plnohodnotných vedlejších úkolů. Vše je ale striktně podřízeno gradaci příběhu a plynulému toku nekončící akce.

Absolutně klíčovým nástrojem propojujícím samotný průzkum světa s brutálním bojem je rukavice Oni. Tento magický vnímající artefakt připevněný na levé paži hrdiny funguje jako vysavač životní energie. Po každém zmasakrovaném monstru z něj rukavice vysaje poletující duše. Systém je geniálně prostý, avšak hluboký: žluté duše doplňují vaše zdecimované zdraví, červené slouží coby hlavní měna pro nakupování statistik a vylepšování zbraní a nejcennější modré duše nabíjejí destruktivní arzenál.

Použití těchto mocných magických zbraní sice sežere vaši zásobu modrých duší, ale na oplátku srovná se zemí obrovské houfy nepřátel a vygeneruje masivní množství žlutých duší k vyléčení. Magická rukavice zároveň nabízí speciální mód „Oni Vision“, který dočasně promění vaše vidění, odhalí v temnotě schované démony a pomůže vám najít cestu dál. Koloběh zabíjení, absorpce a následného zbrojení je natolik návykový, že u hry bez problému strávíte celou noc.

Technický stav a audiovizuální orgie

Po technické stránce doručuje Onimusha: Way of the Sword absolutní špičku. Grafický engine vyčaroval nádherně depresivní Kjóto s bezprecedentním citem pro historický detail i nadpřirozenou hrozbu. Efekty počasí, odlesky ohně na zakrvácených čepelích, bahno zvedající se pod nohami bojovníků a všudypřítomná mlha navozují fantastickou, dusnou atmosféru. Kdykoliv Musashi použije schopnosti rukavice a začne nasávat duše, potemnělá scéna se rozzáří explozí neonových barev.

Optimalizace na PC je v prvních fázích hry skvělá. Na moderním hardwaru s využitím upscalingu běží hra sametově plynule v stabilních 60 snímcích za vteřinu, což je pro žánr, kde záleží na každé milisekundě, naprostou nutností. K celkovému vtažení do děje pomáhá i bravurně zvládnutý orchestrální soundtrack, který kombinuje tradiční japonské bubny a flétny se zlověstnými chorály podsvětí. Hra navíc obsahuje pestrou škálu přizpůsobení díky kosmetickým předmětům a talismanům ukrytým po světě.

Bohužel, ani takto vybroušenému klenotu se nevyhnulo pár šrámů, jež mírně srážejí hodnocení v pozdějších fázích průchodu. Zatímco první polovina je vybalancovaná dokonale, v závěrečných kapitolách se Onimusha: Way of the Sword potýká se značně nevyváženým škálováním obtížnosti. Nepřátelé získávají masivní zdraví a jejich útoky vás i přes veškerá vylepšení srazí na kolena jedinou ranou. Zatímco požadavky na počet červených duší k dalším vylepšením raketově rostou, odměny za zabíjení těchto extrémně tuhých protivníků zůstávají frustrujícím způsobem stejné. Následný pocit mírného grindu v samotném závěru a frustrace z nevyvážených nepřátel tak představuje největší kaňku na jinak prémiovém titulu, který nepochybně bude potřebovat zásah formou několika patchů.