Idle hry si většina hráčů spojuje s jednoduchými klikacími mechanikami a nekonečným hromaděním čísel. Horripilant od Alexandre Declose, vydaný společností Black Lantern Collective, se ale snaží tento zažitý koncept výrazně obohatit. Kombinuje idle progresi, dungeon crawler, logické hádanky a automatické souboje do překvapivě kompaktního celku, který staví především na atmosféře. Výsledkem je netradiční směsice žánrů, která sice není bez chyby, ale rozhodně dokáže zaujmout. Hra byla vydána 20. února 2026 a od svého vydání si na Steamu drží velmi pozitivní uživatelské hodnocení.
Zapomenuté podzemí volá
Příběh začíná probuzením bezejmenného rytíře hluboko v opuštěném podzemním komplexu. Nepamatujete si, kdo jste ani proč jste zde skončili. Jediné, co vás žene kupředu, je podivný hlas a záhadný strom, který jako jediný vzdoruje všudypřítomnému rozkladu. Postupně sestupujete stále hlouběji do podzemí, potkáváte bizarní postavy, odhalujete střípky historie a snažíte se pochopit význam jediného cíle: „Zabij svého boha. Staň se hodným.“ Právě tato jednoduchá premisa vytváří znepokojivou atmosféru, která vás žene dál i ve chvíli, kdy samotná hratelnost přechází do automatického režimu.
Idle hra, která chce víc
Na první pohled se Horripilant tváří jako klasický incremental titul. Těžíte suroviny, vyrábíte vybavení, zlepšujete statistiky a postupně odemykáte další možnosti. Brzy ale zjistíte, že jde jen o část celé skládačky. Výpravy do podzemí připomínají lehčí dungeon crawler. Souboje probíhají automaticky, ale jejich výsledek výrazně ovlivňuje příprava postavy. Výběr vybavení, správné investování zdrojů i rozhodnutí, kdy pokračovat hlouběji a kdy se raději vrátit do tábora, tvoří podstatnou část strategie. Vedle toho hra nabízí také jednoduché logické hádanky a průzkum základny, která se postupně rozrůstá o nové možnosti výroby, automatizace i tajemství čekající na odhalení. Díky tomu nepůsobí jako obyčejný klikací titul, ale jako překvapivě komplexní systém několika vzájemně propojených mechanik.
Odměna za trpělivost
Stejně jako většina idle her stojí i Horripilant na dlouhodobém postupu. Materiály přibývají postupně, nové schopnosti se odemykají pomalu a každá další výprava znamená další drobný krok vpřed. Na rozdíl od mnoha konkurentů však hra dokáže hráče pravidelně překvapovat novými mechanikami. Během prvních hodin neustále přibývají nové systémy, které rozšiřují původně jednoduchou smyčku sběru surovin a automatických soubojů. Právě pocit neustálého objevování patří mezi největší přednosti hry.
Pixelart plný nočních můr
Audiovizuální stránka je překvapivě výrazná. Ručně kreslený pixelart připomíná temné fantasy ilustrace převedené do minimalistické podoby. Každá místnost působí znepokojivě a nepřátelé jsou dostatečně bizarní, aby vyvolávali pocit neustálého neklidu. Velkou zásluhu na atmosféře má i zvukový doprovod. Hudba je úsporná, často ustupuje ambientním zvukům a nechává vyniknout ticho opuštěného podzemí. Výsledkem je prostředí, které nepůsobí lacině hororově, ale spíše nepříjemně a tíživě.
Když rutina začne vítězit
Právě hlavní přednost hry se po delší době stává její největší slabinou. Jakmile odhalíte většinu mechanik, začne se základní smyčka stále více opakovat. Další postup je založen hlavně na čekání, optimalizaci statistik a opakovaném sestupování do stále hlubších pater. Také rozmanitost nepřátel mohla být větší. Přestože hra nabízí více než tisíc pater podzemí, jejich struktura se časem stává předvídatelnou. Některé odborné recenze upozorňují i na pomalejší tempo a menší množství nových překvapení v pozdějších fázích hry, přesto ale oceňují silnou atmosféru a kvalitní základní herní smyčku.
Horripilant rozhodně stojí za pozornost
Horripilant je důkazem, že i zdánlivě jednoduchý idle žánr může nabídnout překvapivě silný zážitek. Alexandre Declos vytvořil hru, která spojuje automatickou progresi, dungeon crawler, logické hádanky i psychologický horor do fungujícího celku. Ne všechny mechaniky mají stejnou hloubku a po delší době se nevyhnete určité repetitivnosti, přesto jde o titul, který si díky své atmosféře a chytrému propojení žánrů získává vlastní identitu. Pokud vás baví incremental hry, ale hledáte něco temnějšího a propracovanějšího než běžné klikací tituly, Horripilant rozhodně stojí za pozornost. Není to revoluce, ale je to velmi originální interpretace žánru, která ukazuje, že i pomalý růst statistik může být napínavý.
