Saber Interactive přivádí na scénu zběsilou jízdu plnou krve, humoru a nekonečných hord nemrtvých. Toxic Commando není klasický horor, který vás bude držet v napětí pomocí ticha a strachu. Je to hlučný, přehnaný a chaotický akční film, ve kterém se místo útěku před monstrem rozhodnete nastartovat obrněné vozidlo, popadnout těžkou zbraň a projet skrz armádu zmutovaných mrtvol. Výsledkem je hra, která dokonale chápe kouzlo béčkové kinematografie, ale zároveň ukazuje, že samotná atmosféra ještě nemusí stačit k vytvoření nesmrtelné klasiky.
Návrat do doby, kdy horor znamenal hlavně chaos
Existují hry, které se snaží hráče vyděsit. Existují hry, které chtějí vyprávět hluboký příběh. A potom existují hry, které si jednoduše řeknou: „Co kdybychom vzali armádu zombíků, přidali šílené vědce, obří monstra, humor ve stylu osmdesátých let a dali hráči obrovský arzenál zbraní?“ John Carpenter’s Toxic Commando patří přesně do té poslední kategorie.
Už samotný název jasně ukazuje, že zde nepůjde o realistický survival horor. Hra se inspiruje filmovým stylem režiséra Johna Carpentera, jehož tvorba proslula kombinací napětí, černého humoru, výrazné atmosféry a nezaměnitelné estetiky. Vývojáři však nechtěli vytvořit klasickou hororovou adaptaci. Místo toho vzali Carpenterovu DNA a spojili ji s moderním kooperativním střílečkovým zážitkem.
Příběh je přesně tak přehnaný, jak by fanoušci podobného stylu očekávali. Experiment s energií zemského jádra skončí katastrofou a na svět se dostane tajemná bytost známá jako Sludge God. Tato entita začne měnit okolní prostředí a živé organismy v agresivní nemrtvé tvory. Když běžná armáda selže, přichází skupina žoldáků, která má jediný úkol zachránit svět a při tom zlikvidovat co největší počet nepřátel. Je to příběh, který se nesnaží být chytrý nebo překvapivý. A vlastně ani nemusí. Toxic Commando funguje podobně jako staré akční filmy, kde byl příběh pouze záminkou pro další explozi, další hlášku a další velkolepou scénu. A právě v tomto směru hra překvapivě dobře rozumí tomu, čím chce být.
Horda za hordou když obrazovku zaplní smrt
Největší zbraní John Carpenter’s Toxic Commando je samozřejmě samotná akce. Hra patří do žánru kooperativních horde shooterů, tedy her, kde skupina hráčů společně čelí obrovským vlnám nepřátel. Podobný princip známe z titulů jako Left 4 Dead, World War Z nebo Back 4 Blood.
Toxic Commando však přidává vlastní výrazný styl. Zatímco některé podobné hry staví na čistém přežití v uzavřených lokacích, zde se vývojáři snaží nabídnout větší prostor pro pohyb a průzkum. Hráči se pohybují v rozsáhlejších oblastech, plní různé úkoly a mezi jednotlivými střety musí reagovat na prostředí kolem sebe. Největší radost přichází ve chvílích, kdy se obrazovka začne plnit nepřáteli. Hordy nemrtvých nejsou jen několik protivníků běžících proti hráči. Jsou to desítky a stovky nepřátel, kteří vytvářejí pocit naprostého chaosu. Právě technologie studia Saber Interactive zde odvádí velmi dobrou práci. Masivní množství nepřátel dokáže vytvořit situace, které působí téměř filmově. Najednou stojíte na poslední obranné pozici, dochází vám munice, tým se snaží udržet linii a kolem vás se valí armáda mutantů. Přesně v těchto momentech Toxic Commando ukazuje svou nejsilnější stránku. Nejde o pomalý horor. Jde o adrenalinovou atrakci.
Kooperace jako hlavní hvězda
Stejně jako u většiny her tohoto typu platí, že nejlepší zážitek přichází ve společnosti dalších hráčů. Toxic Commando je vytvořeno především jako týmová hra pro čtyři hráče a právě spolupráce dokáže z obyčejné mise udělat nezapomenutelný zážitek. Každý člen týmu si vybírá jednu z několika tříd, které mají vlastní schopnosti a herní styl. Někdo se zaměřuje na přímý útok, jiný na podporu nebo kontrolu bojiště. Rozdělení rolí není extrémně komplikované, ale poskytuje dostatek prostoru pro koordinaci.
Ve chvíli, kdy každý hráč plní svou úlohu, hra funguje nejlépe. Jeden drží pozici, druhý likviduje silnější nepřátele, třetí pomáhá spoluhráčům a čtvrtý se snaží dokončit úkol pod tlakem hordy. Toxic Commando přesně chápe, proč jsou kooperativní hry zábavné. Nejde pouze o to porazit nepřátele. Jde o společné momenty, které vzniknou během boje. Smích při chaotické situaci, záchrana spoluhráče v poslední sekundě nebo zoufalý úprk k vozidlu, zatímco se za vámi valí stovky nepřátel. Právě tyto okamžiky mají největší hodnotu.
Vozidla, která mění tempo hry
Jedním z nejzajímavějších prvků Toxic Commando jsou vozidla. Ta nejsou pouze prostředkem rychlejšího přesunu, ale aktivní součástí hratelnosti. Hráči mohou využívat automobily a další stroje nejen k cestování, ale také k boji a překonávání problémů v prostředí. Tento prvek dává hře odlišnou dynamiku. Najednou nejde jen o postup pěšky od jednoho bodu k druhému. Vozidlo se stává nástrojem přežití. Musíte řešit, kdy ho použít, jak se dostat přes nebezpečný terén a jak efektivně spolupracovat během jízdy.
Je to jeden z těch nápadů, které mohou na papíře působit zvláštně, ale během hraní dávají smysl. Přináší chvíle, kdy se hra odlišuje od běžných zombie stříleček. Současně ale není tento systém vždy dokonale vyvážený. Ovládání vozidel může působit trochu neohrabaně a některé situace nevytěží jejich potenciál naplno. Přesto jde o vítaný prvek, který pomáhá hře najít vlastní identitu.
Carpenterova atmosféra mezi humorem a krví
Největším překvapením Toxic Commando je možná to, jak dobře dokáže zachytit atmosféru starých akčních hororů. Hra se nesnaží být temná za každou cenu. Naopak si užívá vlastní absurdnost. Postavy pronášejí přehnané hlášky, situace jsou často záměrně přehnané a celkový tón připomíná dobu, kdy akční filmy nebyly posedlé realismem. Je to svět, kde je naprosto normální řešit konec civilizace pomocí obrovského arzenálu a ironického komentáře. Audiovizuální stránka tento styl podporuje. Výrazná hudba, syntetické tóny připomínající starší filmovou tvorbu a výrazné efekty pomáhají vytvořit atmosféru, která je jednou z největších předností hry. Není to čistý Carpenterův film ve videoherní podobě, ale rozhodně jde o titul, který rozumí jeho náladě.
Arzenál, který přesně ví, co chce nabídnout
Každá správná akční hra stojí na pocitu ze střelby. Sebelepší atmosféra a zajímavé prostředí nedokážou zachránit titul, ve kterém zbraně působí beze smyslu. John Carpenter’s Toxic Commando si naštěstí uvědomuje, že právě zbraně jsou tím, co bude hráč během většiny času vnímat nejvíce. Arzenál je postaven především na klasických akčních zbraních, ale hra se nebojí přidat i několik přehnanějších možností, které odpovídají jejímu béčkovému stylu. Pistole, brokovnice, kulomety a výbušniny tvoří základ, ale postupně se objevují i vybavení, které dokáže změnit způsob, jakým se hráč vypořádává s hordami.
Největší radost přichází ve chvíli, kdy se podaří spojit správnou zbraň se správnou situací. Brokovnice je ideální ve chvíli, kdy se nepřátelé dostanou příliš blízko, zatímco těžké zbraně dokážou zastavit velkou skupinu protivníků. Každý nástroj má své místo a hra podporuje experimentování. Pocit ze střelby je příjemně arkádový. Zbraně mají dostatečnou sílu, zásahy působí uspokojivě a likvidace velkého množství nepřátel vytváří přesně ten druh chaotické zábavy, který od podobného titulu očekáváte.
Toxic Commando se nesnaží být realistickým vojenským simulátorem. Neřeší přesnost každého výstřelu ani taktické postupy jako skutečná jednotka. Je to hra, kde je hlavním cílem vytvořit co největší explozi, největší chaos a nejpůsobivější moment. A právě v tom je nejvíce autentická.
Mise mezi chaosem a opakováním
Struktura misí je založena na kombinaci průzkumu, plnění úkolů a obrany proti hordám nepřátel. Hráči se pohybují prostředím, hledají potřebné objekty, aktivují zařízení nebo chrání důležité body před útoky. Zpočátku tento systém funguje velmi dobře. Každá mise působí jako nová akční kapitola, kde nikdy přesně nevíte, jaká situace vás čeká. Hra dokáže vytvořit napětí zejména v okamžicích, kdy se zdánlivě jednoduchý úkol změní v boj o přežití.
Problém nastává až po delší době hraní. Základní struktura se začne opakovat a hráč si postupně uvědomí, že mnoho situací funguje podle podobného vzorce. Přesun na místo, aktivace cíle, obrana proti vlnám nepřátel a pokračování dál. To samo o sobě nemusí být špatně. Mnoho úspěšných kooperativních her stojí na opakovatelném principu. Rozdíl je však v tom, jak dobře dokážou tento princip dlouhodobě obohacovat. Toxic Commando má dostatek zábavných momentů, ale zatím mu chybí větší variabilita, která by udržela pozornost hráčů po desítky hodin. Některé mise by potřebovaly více překvapení, více unikátních situací a větší důraz na strategické rozhodování.
Nepřátelé, kteří zaplaví obrazovku
Velkou součástí každého zombie nebo mutantího shooteru jsou samozřejmě samotní protivníci. Toxic Commando zde nabízí několik různých typů nepřátel, od běžných nemrtvých až po výrazně silnější mutované tvory. Základní hordy fungují přesně tak, jak mají. Nejsou nebezpečné jednotlivě, ale jejich množství vytváří hlavní tlak. Když se na vás začne valit obrovská skupina nepřátel, hra dokáže vyvolat pocit skutečné katastrofy.
Silnější protivníci pak slouží jako změna tempa. Nutí hráče přestat pouze střílet do davu a zaměřit se na konkrétní hrozbu. Tento systém funguje dobře zejména v kooperaci, kde se jednotliví hráči musí rozhodnout, komu věnovat pozornost. Přesto zde hra trochu zaostává za nejlepšími představiteli žánru. Tituly jako Left 4 Dead nebo World War Z dokázaly vytvořit protivníky, kteří výrazně měnili průběh jednotlivých situací. Toxic Commando má několik zajímavých nápadů, ale jeho nepřátelé zatím nepůsobí tak nezapomenutelně. Největší síla tedy není v jednotlivých protivnících, ale v celkovém chaosu, který vznikne, když se jich na obrazovce objeví obrovské množství.
Technické zpracování – síla technologie Saber Interactive
Po technické stránce je John Carpenter’s Toxic Commando zajímavým projektem především díky zkušenostem studia Saber Interactive. Vývojáři už dříve ukázali, že dokážou pracovat s obrovským počtem nepřátel najednou, a právě zde tuto schopnost využívají naplno.
Masivní hordy jsou hlavním technologickým lákadlem hry. Moment, kdy se stovky nepřátel pohybují současně směrem k hráči, má výrazný efekt a vytváří pocit velké katastrofy. Vizuální stránka dobře podporuje celkový styl. Nejde o nejrealističtější hru současnosti, ale o titul, který má vlastní tvář. Barevné efekty, přehnané animace a výrazný design nepřátel odpovídají myšlence přehnaného akčního hororu.
Určité technické nedostatky se však objevují. Animace některých postav nepůsobí vždy dokonale, občas se objeví drobné chyby a v chaotických momentech může být obraz velmi nepřehledný. To jsou ale problémy, které příliš nenarušují hlavní zážitek. Toxic Commando nikdy nebylo zamýšleno jako chirurgicky přesná akce. Jeho prioritou je energie a zábava.
Co hře chybí?
Největší slabinou John Carpenter’s Toxic Commando je skutečnost, že má skvělý základ, ale ne vždy ho dokáže naplno využít. Hra má výborný nápad, silnou atmosféru a zábavnou kooperaci. Dokáže nabídnout chvíle, kdy se hráči smějí, křičí a společně bojují proti absurdní přesile. Přesně ty momenty, kvůli kterým lidé podobné hry hrají. Jenže mezi těmito vrcholy se objevují části, které působí méně výrazně. Mise se mohou opakovat, některé systémy by potřebovaly větší hloubku a dlouhodobá motivace zatím není tak silná, jak by mohla být.
Toxic Commando je především hra na okamžitou zábavu. Zapnete ji, spojíte se s přáteli a několik hodin si užíváte destrukční jízdu. Méně už funguje jako titul, ke kterému se budete vracet měsíce. To však nemusí být nutně chyba. Ne každá hra musí být nekonečná služba. Někdy stačí nabídnout několik desítek hodin kvalitní zábavy. A v tomto směru Toxic Commando svou práci odvádí.
Není to nový král kooperativních stříleček
John Carpenter’s Toxic Commando je velmi specifická hra. Není to nový král kooperativních stříleček a pravděpodobně nenahradí legendy žánru. Ale zároveň má něco, co mnoho moderních her postrádá – vlastní osobnost. Je to titul, který se nebojí být hlučný, přehnaný a trochu absurdní. Nechce vás vyděsit tichým čekáním ve tmě. Chce vás posadit do akčního filmu z osmdesátých let, dát vám obrovskou zbraň a sledovat, co uděláte proti armádě mutantů. Největší předností je atmosféra. Carpenterův vliv je cítit v humoru, stylu i celkové náladě. Hra dokáže vytvořit momenty čisté akční radosti, zejména pokud ji hrajete s přáteli. Slabší stránky spočívají hlavně v opakování, menší rozmanitosti misí a skutečnosti, že po odeznění prvního nadšení začne být vidět jednodušší struktura. Přesto jde o sympatický návrat k době, kdy akční hry nemusely být realistické, komplikované ani vážné. Někdy stačí dobrý nápad, parta kamarádů a pořádná zásoba munice. A přesně to John Carpenter’s Toxic Commando nabízí.
