Pumpkin Jack: Strašidelná 3D plošinovka vás pobaví | Recenze

Pumpkin Jack je 3D plošinová koridorovka, která vyšla v říjnu 2020. Za jejím vývojem stojí jediný člověk – Nicolas Meyssonnier a z jeho práce vyplývá, že tento mladý vývojář má před sebou určitě skvělou budoucnost. Hra není rozhodně titul, který by trhal rekordy prodejnosti, ale má svoje kouzlo. Obzvlášť pro hráče, kteří pamatují tituly jako Medievil. Jo, stará dobrá „pé-es jednička“, tomu se říká nostalgie.

Pumpkin Jack jako agent pekla

Asi většina zná legendu o Jackovi a o tom, jak přelstil ďábla. Ale ne jednou, nebo dvakrát, ale dokonce třikrát. To se jen tak někomu nepoštěstí. I když ďáblovým spárům odolával a prodloužil si tak život na zemi, nakonec ani on smrti neuniknul. Ale Jack byl za života pěkný kvítko, takže nebe ho nevpustilo a peklo zase nechtělo přijmout kvůli ďáblovu slibu, že ho nechá na pokoji. Inu, kdo by chtěl mít v pekle někoho, kdo vás třikrát podvedl a udělal z vás blbce. Ale Jack se může vykoupit a dojít klidu, když pro ďábla vykoná několik úkolů. A tato hra nás úmluvu mezi ďáblem a Jackem nechá odehrát. Pokud splníte tento úkol, vaše služba skončí.

Ďáblovi sluhou

Ďábel je už na svém trůně tak znuděný, že na svět sešle strašlivou kletbu. Nemohl se už koukat, jak jsou lidé spokojení a šťastní. Na povrch se proto začne valit armáda kostlivců, duchů, nakažených krys a všeho dalšího, co pána pekel jen napadlo. Jenže lidé se začnou bránit a povolají svého šampiona Čaroděje. Tenhle čáryfuk má jediný úkol – rozptýlit ďáblovu kletbu a dát svět do pořádku. Ďábel proto pošle Jacka, aby v tom Čarodějovi zabránil, a kletba tak mohla působit dál.

Ale bohužel Luciferek našemu hrdinovy nevěří a proto pošle i jednoho ze svých posluhovačů, aby jej hlídal. Ten na sebe vezme podobu sovy a bude Jacka provázet celou hrou přes doly, hřbitov nebo i bitevní pole. Na samém konci čeká Čaroděj, ke kterému je třeba se dostat. A protože kostlivci a duchové asi moc rozumu nepobrali, tak budou útočit i na vás.

Burtonovské mlácení Santy Clause lopatou

Když jsem dostal zprávu od šéfa, že mám hru zrecenzovat, tak jsem si pustil trailer a říkal si, jestli to myslí vážně. Ta hra vypadá jako z minulého tisíciletí. Ale proč ne. Pustil jsem se do toho, otevřel jedno studený a že to za večer zmáknu. Nakonec těch studených bylo víc, protože jsem si hru začínal vážně užívat. Vzpomínky na podobné hry se vracely a já se cítil zase jako malej, když jsem podobné tituly proháněl na prvním modelu Playstation.

Grafické zpracování a hudba

Grafické zpracování a hudba mi, nevím proč, připomíná Tima Burtona. Prostě v tom vidím Ukradené vánoce Tima Burtona. Shodou okolností se hlavní hrdina taky jmenuje Jack. Jednoduché zpracování určitě dech nevyrazí, ale hráčům, kteří pamatují staré časy a začátky konzolových her, se to bude líbit.

Souboje

Souboje s nepřáteli jsou fakt jednoduchý. Prostě mlátíte duchy lopatou po hlavě. A nejen lopatou, postupem času se dostanete k lepším zbraním. Magické kopí, mluvící meč a nebo i stará dobrá brokovnice se najde. Kromě zbraní máte ještě úskok, kterým se vyhnete nepřátelskému útoku, a ještě si nabijete speciální útok zbraní. Ten se hodí převážně na větší skupinku nepřátel. Ale mojí nejoblíbenější zbraní byl havran co vám seděl na rameni. Havran na rameni jako zbraň? Asi si říkáte, že mi šiblo. Kdepak. Povelem ho může použít jako naváděcí raketu typu země-země. Není moc účinný, ale svoji práci udělá dobře.

Hratelnost

Každé kolo ve hře Pumpkin Jack je tematické. Hřbitov, zakletý les a potkáme i Santovu vesničku. A ano, i Santa Clause. Hra vás vede jasným směrem a proto není třeba nikde bloudit. Po chvilce ale začne být malinko stereotypní. Jen držíte šipku dopředu, skáčete, mlátíte kolem sebe a sem tam se vyhnete nějaké překážce. To mě trochu odrazuje si hru zahrát znovu, ale třeba při nějakém dlouhém zimním večeru to přijde vhod. Jedno ale vím jistě: asi jsem si vypěstoval averzi na houby. Skákat po nich je utrpení.

Co ale hru podle mého názoru drží nad vodou, je pěkný příběh a hlavně hlášky, když se Jack pošťuchuje se svým dozorem-sovou a s havranem. Jako manželé po dvaceti pěti letech. S radostí jsem hltal každé slovo a dal bych cokoliv, kdyby to bylo i nadabované. Bohužel, ve hře slyšíme hlas pouze při rekapitulaci příběhu a úvodu do kapitoly. Což mě dost mrzí. Hned by to získalo větší grády. Tady máme pouze nějaký pazvuk a nezbyde nám nic jiného než číst, číst a zase číst.

Během celé hry sbíráte havraní lebky a za ně si potom můžete koupit různé skiny. Není je nijak obtížné najít a proto jde jejich sbírání skoro samo. Obtížnější je najít gramofon. Při jeho nalezení vám Jack dost slušně zatrsá.

Životy si doplníte snadno. Porážením nepřátel, rozbíjením předmětů a také po cestě potkáváte kotlík s lektvarem. Stačí se napít a jste zase full a také slouží jako checkpoint. Staromódní, ale proč ne.

Jednoduchá sranda, která za to stojí

Hru bych rozhodně ohodnotil kladně. Pominu, že vypadá jako kdyby byla vydána před dvaceti lety, nebo že hratelnost je pro děti ve školce. Je to nezávislá videohra od jediného vývojáře a to zaslouží respekt. Já se u hry převážně bavil a strávené 4 hodinky za to opravdu stojí. Navíc, pokud zemřete, tak si z vás samotná hra udělá trochu srandu. Kde jinde najdete po smrti hlášky jako: „Zemřel jsi po dvanácté. To je nový rekord.“