KnihyNovinkyRecenze

Umrlčí věnec. Povinná četba minimálně k maturitě | Recenze

Už je to nějaká doba, co jsem absolvovala maturitní zkoušku z češtiny. To bylo ještě za časů mýtů a bájí, kdy se maturitám neříkalo státní, jejich absolvování nebylo podmíněno testem z informací se žlutým vykřičníkem na instagramu a už vůbec se neuvažovalo o tom, že by se tahle zkouška (prý dospělosti) zrušila. Připadám si jako pračlověk, když tohle píšu, ale musím říct, že dohledávání informací na internetu mi v té době přišlo sice těžší, ale o to pravdivější. Dodnes většinu relevantních informací čerpám z knih a jsem neskutečně vděčná za to, že lidstvo ještě nezakrnělo a je schopno vyplodit něco tak komplexního jako je Umrlčí věnec.

Když si vzpomenu na svůj čtenářský deník a seznam povinné četby k maturitě, musím přiznat, že do toho 17., možná 18. století jsem slušně trpěla. Bitva na Bílé hoře, fanatická náboženská próza, baroko. Pak nějaká ta Marie Terezie, díky které si tenhle článek můžete přečíst, prohra vojáků u Chlumce nebo Národní obrození. A protože jsem byla hrozný ignorant hlavního proudu, hledala jsem vždy literaturu, která by s obdobím souvisela, ale prostě byla schovaná pod pokličkou. Jen škoda, že byla většinou světová. Česko holt ke všemu přicházelo trochu pomaleji. Kacířství mě fascinovalo, filozofické úvahy Komenského taky. Ovšem vstup do období romantismu a obscénního realismu byl pro mě vysvobozením. Vítej 19.století.

,,Dej mi šanci! ” volá česká poezie…

Chápu, že je těžké dát šanci české literatuře. Osobně mám k českým autorům lehkou předpojatost i dnes. Ovšem ke klasické literatuře musím stále vzhlížet s úctou. Přece jenom neznat Nerudu, Máchu, Vrchlického nebo Němcovou je ostuda. Sbírka Umrlčí věnec však neukazuje miliónkrát vychvalovanou Babičku nebo Divou Báru, ale představuje okraj literární dráhy téhle jediné ženské autorky ve sbírce. Dvě hororové básně, o kterých jsem neměla ani ponětí. A najednou dostává Boženka jiný rozměr. Pohyb na okraji společnosti, představivosti nebo i zmiňované literární dráhy jsou jedny z důvodů, proč mě tahle sbírka balad lákala. Zvedla jsem pokličku, která mi ukázala, že ne všechna hororová poezie musí být nutně spojovaná s Kyticí. Ač ta je zrovna vážně dokonalá.

K hřbitovu dopadá blíže a blíž,

břímě své nese vždy tíže a tíž,

hodina dvanáctá bije.

Děsivě klapají hnáty a v kříž

kladou se ženě kol šíje.

ladislav quis, Kostlivec, ballady 1883,

Poezie je těžká. A kdo tvrdí opak je blázen. Prokousat se veršem, který je vesměs v původním znění, byl oříšek. Pochopit slova, která se už nepoužívají a zapojit představivost v hledání jejich významu v kontextu, taky. Na konci příběhu však vždycky přišlo pomyslné vydechnutí, úleva nebo naopak procitnutí z faktu, že jsem celou dobu chápala text špatně. Díky bohu za občasné poznámky autora. Výhodou sbírek je, že jednotlivé příběhy nemusíte číst popořadě. I když v případě Umrlčího věnce jsou autoři seřazení abecedně (opět další plusové bodíky ve vyhledávání), nic vám nebraní v tom, v knize listovat a přečíst si zrovna to, co vás praští do očí. Co se týče poezie, osobně jsem nikdy nedokázala číst víc, než čtyři básně / balady za sebou. Vždy jsem potřebovala odstup, aby se mi jednotlivé rýmy rozležely a nemíchaly se dohromady s dalším dílem. No jo. Mindfuck.

Možná by pomohly nějaké ilustrace k dokreslení atmosféry? Nebo je naopak jednoduchý a čistý styl to, co nás má držet chladnými?

Vada na kráse

I když pan Petr Boček v předmluvě tvrdí, že se nejedná o úplný reprezentativní výběr, nemůžu souhlasit. Držet tuhle knihu v ruce před ** lety, líbala bych vám ruce. O každém z autorů je v knize krátký úvod. Dozvíte se tak z jedné až dvou stránek podstatné informace i zajímavosti z jeho života, díky kterým si dokážete poskládat poměrně jednoduchý obrázek o povaze nebo rozpoložení, ve kterém autor psal. Informace, se kterými bych u maturity zabodovala. Teď můžu machrovat leda u piva. I když aktuálně ani to ne.

26 autorů, které vám chce Golden Dog ve sbírce Umrlčí věnec představit, rozhodně není málo a jsem velmi ráda, že nechtějí zůstat jen u sbírky hororových balad. A protože to vypadá, že neumím nic vytknout, jednu vadu na kráse tahle kniha má. Je mi smutno z toho, že dostala pouze měkkou vazbu tedy tzv. paperback. Bolí mě ji ohýbat a lámat. V několika místech kniha přestala držet tvar a poničil se její celkový vzhled. Zkrátka a dobře si myslím, že by mohlo mít pomyslné pokračování lepší obálku. Mrk, mrk.

Děkujeme za příležitost ponořit se do mrazivého světa Umrlčího věnce a napsat o něm pár slov, Golden Dogu!

Verdikt

Příběhy - 100%
Postavy - 100%
Ilustrace - 70%
Styl psaní - 80%
Obálka - 70%

84%

Naše skóre

Jsem si jistá, že se tato sbírka stane povinnou četbou k maturitě.

User Rating: Be the first one !
Zobrazit více

Gabriela “Inie“ Hudec

Znáte to. Alter ego žijící vlastním životem ve virtuálním světě. A je mu tam moc dobře.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button