Dynamites films jsou skupinkou, která vytváří amatérské filmy už od roku 2014. Ve svých filmech se zabývají veškerou možnou tématikou, od westernů, drogových kartelů až po fantasy. Jedná se tak o unikátní tým, který dělá práce všeho druhu. Navíc jejich poslední počin Krev a stříbro je jeden z nejlepších amatérských fantasy filmů, které u nás kdy vznikly. Na všechny naše dotazy nám odpověděl jeden ze zástupců a producentů, Jiří Macháň.
Já vás zdravím a hned na úvod se musím zeptat na jednu důležitou věc: i přes veškeré použití moci Googlu se mi o vás kromě toho, že jste většinou odchovanci svitavského gymnázia, nedaří moc zjistit. Můžete se nám tedy nějak představit a říct nám něco o Dynamites films?
Jsme hlavně parta kamarádů, kterou baví točit nezávislé snímky. Tak trochu po našem. V hodně „punkovém“ stylu. Řekl bych, že naše síla je především právě ve spolupráci a v tom, že i z prakticky neexistujícího rozpočtu umíme udělat docela zábavný a koukatelný projekt. V současné době za naši tvorbu zodpovídáme čtyři jako hlavní producenti – já (Jiří Macháň), Mikuláš Přikryl, Daniel Vjater a Petr Čížek.
Když porovnám všechny vaše projekty tak tu máme western u Bangu, drogové kartely v Natriu, drama ve Stínech noci nebo alegorii na ideologie ve Vzdoru. No a nyní vlastně i váš poslední film Krev a Stříbro ze světa Zaklínače. To mi přijde jako docela velký záběr žánrů.Kde berete všechnu inspiraci na vaši tvorbu? Případně v čem jaké žánru jste se zatím cítili nejlépe?
Stíny noci byl spíš můj osobní projekt, než že by to byl vyloženě Dynamites film. Nicméně, je to tak. V rámci žánrů hodně skáčeme. Řekl bych, že se na tom dost podepisuje to, že jsme začínali jako studentíci v roce 2014 a postupně jsme rostli a začali nás zajímat i jiné druhy filmů než jen „crazy komedie“. Zároveň širší spektrum žánrů umožňuje vyzkoušet víc druhů rolí a víc filmařských technik. Obecně bych ale řekl, že nám asi bude nejbližší právě spíše nějaký odlehčený žánr. Vážných filmů teď bylo až moc. Proto se s následujícím projektem chceme žánrově zase vrátit třeba blíže k Natriu.
Je první námět, podle kterého potom vymýšlíte kde natáčet a kde sehnat jaké rekvizity, nebo naopak vymýšlíte náměty podle toho, co víte, že si můžete dovolit? Nebo se třeba stává, že vás k natáčení inspiruje přímo třeba nějaká lokace?
U nového projektu většinou začneme obecnou myšlenkou nebo nějakým konkrétním světem/univerzem. A pak hned následuje vyhodnocení toho, co si můžeme dovolit a koho do toho zapojíme. Až pak můžeme skládat příběh. Je to ověřený způsob a funguje to. Myslím, že spousta tvůrců na naší úrovni často tohle podceňuje. Pak film trpí na iluzivní a nerealizovatelné představy nebo na to, že hercům nesedí role.
A jak je to s kostýmy a rekvizitami? Vyrábíte, nebo spíš sháníte a upravujete? Máte rekvizitáře a kostyméra, nebo dělají všichni všechno?
Skrz shánění kostýmů a rekvizit je to u nás právě to všichni dělají všechno. 😀 Sháníme všude možně – po známých, u samotných herců, v kostymérnách. Často je to pro nás jedno z nejnáročnějších období před natáčením.
Z čeho se natáčení financuje? Sháníte sponzory, nebo jde všechno z vaší kapsy?
Zatím jsme všechno odtočili z vlastních prostředků. Už několikrát jsme si říkali, jestli nerozjet crowdfunding nebo nějakou kampaň, ale tak nějak nám to zatím vyhovuje víc po našem. Výhodou je, že to všichni děláme dobrovolně, ve volném čase a podle našich možností a jsme si takřka plně pány nad každým projektem. Nikomu nic pomyslně nedlužíme. Nicméně, samozřejmě že se to do filmu promítne ten nedostatek prostředků – my o tom ale dobře víme a snažíme se to vždycky poslepovat tak, abychom z minima vytřískali maximum.
Je možné vidět vaši tvorbu ještě někde jinde než na Youtube? Případně máte za sebou nějaká veřejná promítání např. na festivalech amatérských filmů? Jak jsou vaše díla přijímána mimo internet?
Promítáme nejen přes YouTube. Už naše prvotina -Bang! The Movie měl premiéru ve svitavském kině. Pro mě to byl splněný sen ještě na gymplu. No a pro velký úspěch jsme tak mohli navázat s každým dalším filmem. Zároveň jsme s Bangem! vyhráli juniorskou kategorii na filmovém festivalu Svitavská klapka. Obecně nás těší, že nám většinou diváci říkají, že byli z filmu mile překvapeni. Což nás těší, protože to je přesně to, čeho vždycky chceme docílit.
No a nyní k tomu hlavnímu – vašemu zatím největšímu projektu Krev a Stříbro. Jak vás vlastně napadlo se takto zapojit do zaklínačského universa a jaký je váš vztah k zaklínači celkově? Jsou vám bližší knihy, hry, nebo seriál?
Já jsem se k zaklínači dostal přes hry a knížky tak nějak zaráz. Četl jsem a zároveň do toho po večerech hrál. Je to obecně můj oblíbený žánr a už od malička jsem chtěl natočit nějaký fantasy film. Tak jsme spojili síly s Danem Vjaterem, který zaklínače z nás zná nejlépe, napsali jsme scénář na minimalistický fanfilm a nějakým zázrakem se to povedlo dotáhnout až do zdárného konce. Za sebe jsem rád, že se zaklínačské univerzum rozrůstá. Ať už fanouškovskou tvorbou nebo právě přičiněním Netflixu. Nicméně, zcela upřímně, mám pocit, že se Netflix trochu vzdaluje slovanskému duchu toho světa. My jsme chtěli jít přesně opačnou cestou a moc nás těšilo, že si toho hodně lidí všimlo.
Když se podívám na první zmínku o Krvi a Stříbru, tak mezi make-up testem na vaši hlavní postavu Cedrica a vydáním filmu uběhly 2 roky. Zasáhl zde covid, nebo jste počítali s tak dlouhým natáčením?
Dokončení filmu oddálil covid, studijní povinnosti a spousta dalších malých faktorů. Rozhodně jsme původně nepočítali, že se postprodukce tolik natáhne. Ale byl to opravdu obrovsky náročný projekt na stříh, efekty, složení autorské hudby i samotnou propagaci. Věděli jsme, že očekávání budou větší než u ostatních projektů a nechtěli jsme zklamat.
Jak vás napadlo vybrat hlavní postavy zrovna ze školy Kočky a školy Medvěda?
Vlci už jsou ohraní. 😀 Ale hlavně…povahově nám na to dobře vycházely charaktery postav zaklínačů. Cedrica i Torbena jsme chtěli vystavět ve výrazném kontrastu proti sobě. Nejen povahově, ale i třeba stylem boje. A taky jsem ve Witcherovi 3 nejradši nosil kočičí zbroj. Líbila se mi ta velmistrovská kapuce. 😀
Jak jste volili hlavní nepřátele do filmu? Přeci jenom Vyšší upírka nebo „lešij“ to jsou zrovna netvoři, proti kterým bývají i zkušení zaklínači krátcí.
Potřebovali jsme hlavně příšery, které jsme mohli reálně vizuálně ztvárnit. Vzhledem k tomu, že vyšší upíři vypadají jako lidé a Cedric byl natolik nezkušený zaklínač, že nebylo potřeba morfovat do nějakého démonického monstra, tak byla volba jasná. Navíc, příběhově jsme chtěli, aby bylo celou dobu cítit, že Cedric„běží hlavou proti zdi“. Lešij měl být původně opravu lešij, ale tam právě došlo na to, že jsme neměli správný odhad na masku, a nakonec jsme to tedy trochu – možná i k lepšímu – obrátili. Nebudu víc spoilerovat.
Jak vznikala choreografie scén? Sháněli jste zkušeného choreografa/šermíře?
Cokoliv se týkalo šermu, jsme konzultovali s kamarádem Jirkou Pomikálkem, který je zkušený šermíř. Zároveň u šermovací scény se žoldáky jsme měli proti zaklínačům přímo šermířskou skupinu. Kluky si vzali bokem a rovnou na místě s nimi secvičili jednotlivé části bitky.
Jaké jsou vaše plány do budoucna, už se něco rýsuje? Chcete se do světa Zaklínače vrátit? Nebo třeba k jinému staršímu projektu? Nebo vás naopak lákají věci ještě neprozkoumané?
Jak už jsem lehce předeslal, máme roztočený nový film a vracíme se zase od balad k trochu odlehčenějšímu žánru. Tentokrát bych to nazval jako „tarantinovský heistmovie“, takže asi něco jako kdybyste vzali Pulp Fiction a smíchali ho s Dannyho parťáky. Nicméně, nemyslím, že nadobro opouštíme fantasy nebo zaklínačský svět. V Česku je úžasná a široká komunita s ním spjatá a jsme otevření možné spolupráci nebo dalším menším projektům i s dalšími filmaři.
Plánuje někdo z vás, případně měl už někdo to štěstí se filmařinou (ať už herectvím, nebo čímkoliv jiným) živit? Nebo vám zatím stačí natáčení jako záliba?
Pokud vím, tak je to pro nás všechny pořád hlavně záliba a prázdninová zábava. Já se věnuji mediální tvorbě obecně, takže natáčím i třeba krátké spoty nebo svatební videa. Ale filmy si spíš budeme dál dělat na tom našem písečku. Na české scéně nám to tak asi vyhovuje úplně nejvíc.
Můžu dostat meč z natáčení? 😀
😀 To bohužel ne. Kdyby to šlo, tak ho stejně sebereme prvně my. Nicméně všechny meče jsme měli zapůjčené. Včetně hlavního stříbrného meče pro Cedrica. S tím nám moc pomohli lidi z SWS Workshop &Cosplay.
Závěrem bych vám chtěl poděkovat. Na to, že se jedná o amatérský projekt, se neskutečně povedl.
Moc děkujeme! My jsme rádi, že se Gamesmag podobným projektům věnuje. Pro tvůrce jako jsme my je to skvělá příležitost jak oslovit další diváky a z plodů naší zábavy potěšit a pobavit zase někoho dalšího mimo naši společenskou bublinu.
