Čas od času vyjde titul, kterému se v průběhu vývoje nedostávalo moc pozornosti, pak ale zjistíme, že se jedná o klenot, kterým bylo opovrhováno neprávem. Přesně takovým klenotem se Remnant: From the Ashes stal a proč tomu tak je, vám vysvětlíme na následujících řádcích.
Pokud vám jméno Gunfire Games nic neříká, pak byste měli vědět, že nejsou v herním oboru žádní nováčci. Stojí totiž například za tituly Darksiders II: Deathinitive Edition či přímo za Darksiders 3. V jejich nejnovějším počinu jménem Remnant: From the Ashes se od jezdců Apokalypsy na chvíli vzdálíme, i když světy, ve kterých se v této hře ocitnete, mají své nejlepší dny rozhodně za sebou.
Na planetě Zemi vypukla katastrofa v podobě Root, tajemné mimozemské rasy, která téměř způsobila vyhynutí lidstva a na vás bude učinit všemu přítrž. Příliš hluboký příběh však v této hře nehledejte; slouží pouze jako nástroj a důvod, proč vás poslat zase o kus dál. Ostatně, o příběhu Remnant není, jeho hlavní síla spočívá v něčem úplně jiném. Pokud vás ale přesto bude zajímat, co se vlastně stalo, příběh tu rozhodně je a čeká jen na to, že ho budete postupně objevovat.
Pokud byste nutně potřebovali Remnant k něčemu přirovnat, pak se přímo nabízí série Dark Souls. Ostatně tento titul si na nic nehraje a autoři bez ostychu přiznávají inspiraci právě touto slavnou sérií. Dokázali však do něj implementovat dostatek vlastních nápadů a tak se nedá jednoduše označit za “jen další kopii Dark Souls”. Žánrově můžeme Remnant zařadit do šuplíku looter-shooter survival akčních RPG. Budete sbírat vybavení, vylepšovat svou postavu, prozkoumávat originální svět, často umírat a ještě se u toho přímo královsky bavit.
Smrt není v této hře ničím neobvyklým, jak už jsme řekli, inspiruje se sérií Dark Souls, takže umírání je zkrátka její součástí. Za každou chybu v souboji draze zaplatíte krví a tak budete umírat často – při souboji s obyčejnými nepřáteli ale i samozřejmě bossy, u kterých se ze všeho nejdříve budete učit, jak fungují, jaké mají mechaniky a poté, co si je oťukáte, už půjdete na jistotu. Autoři na to ale během vývoje šli velmi chytře – během jednoho dohrání totiž ani zdaleka neuvidíte vše, co vám nabízí. Každá lokace se totiž při vaší první návštěvě automaticky generuje a s ní i místnosti, ve kterých se souboje s bossy odehrávají. Ve hře je několik desítek bossů a vy tak během první hry narazíte pouze na zlomek z nich. Pokud hru rozehrajete znovu, měla by se tak od těch předchozích vždy nějakým způsobem lišit.
Většinou jsme vůči generování čehokoliv ve hrách skeptičtí – málokdy to totiž funguje tak, jak autoři často slibují – například procedurální generování v No Man’s Sky, které mělo být jedním z hlavních tahounů celého titulu se trochu zvrtlo a tak máme k dispozici obrovské množství různorodých planet, které jsou ale přece jenom v mnohém naprosto stejné a často se liší pouze barvou jednotlivých prvků.
V Remnantu však generování světa funguje překvapivě slušně a i přesto, že často budete mít pocit, jako byste “tu už někdy byli”, jednotlivé lokace se vám zas tak rychle neokoukají. Každá planeta, na které se ocitnete, se tématikou výrazně odlišuje od ostatních, což zaručuje, že vás koukání na obrazovku jen tak neunaví. Budete tak prozkoumávat zákoutí rozpadlého pozemského města, plahočit se pouští až nápadně připomínající Conan Exiles, brodit se slizkými bažinami a prodírat se doslova kouzelným pralesem. Vše přitom běží na Unreal Enginu, který zajišťuje, že lokace vypadají zkrátka úchvatně a je radost je prozkoumávat.
Na každé planetě vás také čeká jiný druh nepřátel a je vidět, že si na této části hry dali autoři skutečně záležet. Obtížnost nepřátel dávkují postupně, na začátku potkáte několik typů těch základních a čím dále se dostanete, tím obtížnější protivníci budou, přičemž na každého platí jiná strategie. To samé platí i u jednotlivých bossů, které během hraní potkáte – každý vyžaduje trochu jinou taktiku a způsob, jak se s ním vypořádat. Za rozmanitost nejen “obyčejných” protivníků tedy jednoznačně palec nahoru a pokud se vám hra bude zdát příliš lehká, nic vám nebrání prostě přepnout na vyšší obtížnost.
Několikrát už jsme se dotkli soubojů s bossy, kterým budete muset čelit. Při vítězství pocítíte pocit štěstí podobný tomu, jaký zažíváte při pokoření bosse v Dark Souls, nicméně zde je nutno podotknout, že náročnost soubojů s nimi je velmi často založena na spawnování dodatečných “obyčejných” nepřátel, ne na zvládnutí mechaniky bosse jako takového. Po této stránce si u nás hra vysloužila mínus, protože setkání s těmito nepřáteli rozhodně mohly být nápaditější. I tak jsou ale souboje rychlé, svižné a prostě a jednoduše zábavné. Loot systém je založen na sbírání zbraní a vybavení právě z bossů – z klasických nepřátel nepadají. Na příklad souboje s bossem se můžete podívat na videu níže, které jsme pro vás připravili.
Zde musíme vyzdvihnout různorodost lootu – můžete nasbírat všemožné sety oblečení vhodné pro nejrůznější příležitosti, stejně tak žádná zbraň není stejná. Můžete si vybrat například z klasické brokovnice, sniperky, k dispozici je ale například i revolver, kuše či dokonce různé sci-fi inspirované verze nám známých zbraní – každý si rozhodně najde tu, která mu bude vyhovovat nejvíce. Zbraně můžete navíc vybavit mody představujícími aktivní či pasivní schopnosti, které vám usnadní průběh hry.
Svou postavu si dále můžete vylepšit a přizpůsobit traity, které si postupně odemykáte prostým hraním ale například i skrytými questy a je radost je objevovat. Mezi traity naleznete základní, jako například Vigor, zvyšující základní životy nebo ty propracovanější, například Cold As Ice, díky kterému budete udělovat větší poškození při střelbě na nepřítele zezadu. Každý trait si navíc můžete dále vylepšovat až do dvacáté maximální úrovně. Vylepšení probíhá díky bodům, které získáváte po dosažení nové úrovně. Maximální level nejspíš není dán – v době psaní recenze je naše postava na levelu 240 a vypadá to, že tímto způsobem budeme moci pokračovat i nadále.
Jedním ze zajímavých traitů je i Teamwork, který zvyšuje dosah Teamwork aury, díky níž dostávají spojenci, kteří se v ní nacházejí, zvýšený počet zkušeností či dostávají menší poškození. Tím se dostáváme k multiplayerové části hry. V Remnantu totiž můžete na cestu za dobrodružstvím pozvat až dva další hráče a hra je tak mnohem zábavnější. Coop složka hry funguje perfektně, obtížnost nepřátel se s každým dalším hráčem zvyšuje, nicméně z protivníků se při vyšším počtu spoluhráčů nestávají “houby na náboje”, jako to známe například z The Division. V určitých aspektech hry je dokonce průběh o něco jednodušší – například při soubojích s bossy rozhodně oceníte společníka navíc. PvP ve hře zatím není, nicméně autoři si s touto myšlenkou už delší dobu pohrávají, jak jsme psali v naší novince. Mohli bychom se tak dočkat soubojů proti hráčům v podobě invadu tak, jako probíhá v Dark Souls.
Po technické stránce hra běží plynule, žádné dropy FPS jsme v průběhu hraní nenarazili. Občas se ale stane, že narazíte na nějaký ten bug, například vás po připojení do coopu hra vykopne nebo při vstupu do místnosti s bossem vás hra “přes dveře” nepustí a musíte to zkusit znovu. Párkrát se v průběhu 40 hodin, které jsme zatím hře věnovali, stalo, že bezdůvodně zamrzla a byl tak nutný restart. Na žádný bug znemožňující další hraní jsme ale nenarazili a tak nějakou tu občasnou drobnou chybu hře bez problémů prominete.
Pokud se rozhodnete prozkoumat každé zákoutí, porazit každého bosse na všechny možné způsoby, dohrát hru na všechny obtížnosti a zkrátka vyzkoušet vše, co nabízí, může se doba hraní bez problémů vyšplhat až k vyšším desítkám hodin. A to za cenovku 39,99€ či kolem jednoho tisíce korun (i na konzolích), prostě stojí. Ne, Remnant sice není dokonalou hrou bez jediné chybičky, i tak ale stojí za každou korunu/euro, co za něj utratíte, budete si užívat doslova každou minutu hraní a budete se k němu velmi rádi vracet. Pro nás se rozhodně jedná o jedno z velmi příjemných herních překvapení tohoto roku.
