KnihyNovinkyRozhovoryTéma dne

Pokud nemáte alespoň jednu moji knihu, jste buď statistická výjimka, nebo ve výkonu trestu | Rozhovor s Jakubem Boudou

Jakuba v mnoha knihkupectvích pravděpodobně nenajdete a podle nás je to rozhodně škoda. Aforkalypsa je série plná šíleností, sarkasmu a černého humoru. Kdo nečte Kubu Boudu, rozhodně prohloupil!

Mnozí autoři do svých knih reflektují sami sebe a často si tak vytvoří svoje vlastní alter-ego. Je to i váš případ?

Ano, je to i můj případ. Je mnohem snazší psát o něčem, čeho jste byli svědkem, i postava se lépe popisuje, pokud k ní připojíte známou tvář. A na rovinu, znáte někoho lépe, než sama sebe? U mě je problém jen to, že postav, se kterými bych se mohl ztotožnit je mnoho a cítím se tak jako schizofrenik. Znáte Hordu z filmu Rozpolcený?

Dáváte svoje knihy přečíst někomu ze svého okolí nebo jdete rovnou ven?

Moje knihy čte jako první manželka. Je to pro ni taková odměna za hodiny samoty, kdy jsem zavřený v pracovně a také za všechny teplé nápoje, které mi tam nanosí. Potom ještě využívám dva kamarády na beta-test. Nicméně jde většinou jen o předkorekturu, názory na děj si vyslechnu, ale ignoruju je. Pokud tedy vyloženě neodhalí nějaký nesmysl.

Jak se vám podařilo vydat vaši první knihu? Co byste poradil pisálkům, kteří by chtěli nabídnout své rukopisy?

Á, tak to je zákeřná otázka. Ale když chcete…

Chci!

Když jsem napsal první knihu, rozeslal jsem ji všude možně. Pokud už odněkud přišla vůbec nějaká odpověď, bylo to něco ve smyslu: redakční plán na příštích sto let máme už plný, zkuste se ozvat potom. Takže jsem nakonec po třech letech udělal něco, co mi dávalo smysl. Vydal jsem to vlastními silami.

A co je k tomu zapotřebí? Napíšete text, pošlete ho vybranému korektorovi, upravený text necháte vysázet a vytisknout. Pokud nejsou vaše ruce bez posměchu schopné zachytit na papír ani sedmikrásku, povoláte ještě nějakého ilustrátora, alespoň na obálku. Hotovou knihu se ještě můžete pokusit vnutit knihkupcům, ale většina z nich vás odbyde s tím, že mají nasmlouvaného dodavatele a když se prokorespondujete až k němu, zjistíte, že by chtěl 60% z prodejní ceny, což je zaručeně víc, než váš výdělek, takže to ještě trochu zadotujete. Anebo to uděláte jako já, a využijete síly webu a sociálních sítí. Ale i to je dlouhá cesta.

Máte stabilní fanbase? Jak komunikujete se svými fanoušky?

Stabilní fanouškovskou základnu mám. Nejde o nějaké davy, ale vzhledem k tomu, že nepíšu literaturu pro všechny, není se čemu divit. A jak s nimi komunikuji? Většinou písemně přes nějakou sociální síť, ale několikrát do roka i osobně, třeba na komorních autogramiádách. V dnešní době už dávno prodeje elektronických knih předčily prodej těch papírových, takže se dá říct, že papírové exempláře mají jen lidé z fanbase, případně jejich obdarovaní příbuzní. Ve většině papírových knih naleznete věnování. To asi hovoří za vše.

Jaké scény se vám píší nejhůř?

Na to odpovím jen těžko. Víte, spisovatel, který sám sebe zatlačí do situace, kdy má napsat pro něj nepříjemnou scénu, je moula. Je to váš příběh, dá se tomu vyhnout.

Já osobně nesnáším zdlouhavé popisování. Třeba Pána prstenů jsem nikdy nedočetl dál než k Bombadilovým holínkám, jelikož šestnáct stran popisu zlatého listu, padajícího v odpoledním dusnu a odrážejícím se ve slunci, zatímco jemné stíny tančí na jeho překrásném žilkování… Přijde mi to zbytečné.

Byl vysoký, černovlasý, z toho vyplývá že je to chlap, protože takovými těmi gender nesmysly se nezabývám (ačkoli ve druhém díle Aforkalypsy se objevují Lichánci) a brzo mu někdo usekne nebo ustřelí hlavu, protože naštval nesprávné lidi. Není třeba čtenáře oblažit jeho lehce ošoupaným sklíčkem na hodinkách Breitling, okopanými špičkami na botách Salamander a probodnutým, krví nasáknutým sakem od Bandi. Je mrtvý. Barva jeho trenýrek není podstatná.

Kdybyste se zeptala, jaké scény se mi píší nejlépe, to bych věděl hned.

To já se zeptám ráda! Jaké se vám píšou nejlépe?

Vidíte, že to jde. Já jsem především filmový fanda, takže miluji dialogy. Když se dvě postavy hádají a věty jsou nasáklé sarkasmem, to jsem ve svém živlu. A i to je důvod, proč moje knihy nemůže číst kde kdo. Sarkasmus většinou ti, kterým je určen, vůbec nechápou. V běžném hovoru je to plýtvání, pokud u toho nejsou svědci.

Také mám rád násilné scény. Fundovaný psycholog by mě po prvním hovoru už nikdy nepustil ani do ústavní zahrady, ale mě to fakt baví. Není to jen nějaká bezduchá touha po krvi. Baví mě trestat. O tom to je. Potrestat zlo. Nejlépe zlem.

Máte nějaké psací rituály?

Ano. Zásadně píši dopoledne, dokud mám čerstvou hlavu, tedy o volno, to píšu až do oběda a pak před odpolední směnou čili asi tak do jedenácti. Když mám ranní směnu, už nepíšu nic, maximálně si udělám nějaké dějové poznámky. Ale v leže.
Jinak nic zvláštního, žádné oběti, hlazení figurek, modlitby, nic takového.

Jak byste nalákal čtenáře na svou tvorbu?

Samopalem? To se nesmí, že? Tak jinak.

Máte rádi tvorbu, ve které je hlavní hrdina ještě o chloupek větší šílenec než záporák? Jste fanoušci sarkasmu a černého humoru? Sedí vám poldové typu Davida Matáska? Řídíte se heslem: škoda každé rány, která padne vedle? Přijde vám fantasy plná Elfů trochu teplá? Máte rádi historii? A chcete ji poznat z jiného úhlu? Nevadí vám, když se na vás při čtení dívá celé metro, zatímco se dusíte smíchy?

Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano a nemáte žádnou mou knihu, jste buď statistická výjimka, nebo ve výkonu trestu.

No a samozřejmě, ty knížky nejsou primárně určené pro děti. Nicméně, to ani tabák a alkohol…

Pokud tě Jakubova práce zaujala, tak můžeš zkouknout jeho Facebook a webovky. Taky máte možnost stáhnout si první díl Aforkalypsy ÚPLNĚ ZDARMA.

Zobrazit více

Klára Kropáčková

Ahoj, jsem kreativní pisálek. Věnuji se krátkým příběhům, žurnalistice, copywritingu a videoherní scénáristice. Ráda píšu rozhovory, reportáže a zajímavé články z oboru. Mému života vládnou kočky. Žij blaze!

omentářů

  1. Já jsem dal u svojí knížky přednost elektronickému vydání přes e-knihyjedou. Netrvám na tom, mít to na papíře, ani na tom, abych na tom něco vydělal (což bych nevydělal tak jako tak), na druhou stranu mít garáž narvanou knihami a dělat podomního prodejce po knihkupectvích se mi opravdu nechce…:-D

    1. Elektronické vydání u e-knihyjedou je velmi jednoduché a snadné, ale také je nakladatelem očekáváno, že odevzdáváte bezchybný, korigovaný text, třeba i vč. ilustrací. A nejste-li učitel češtiny, doktor filozofie nebo novinář, pak je dobré objednat si nějaké redakční služby. Je to obchod jako každý jiný a pokud neprodáváte stovky kopií, tak se to nikomu nevyplatí.
      Podle mého názoru není úplně šťastné vydávat třeba svou prvotinu rovnou v elektronické formě. Pokud takové dílo nemá tištěnou formu, tak se napříč knižním trhem ztratí (a je úplně jedno, že mí ISBN), zvlášť když skutečná objektivní srovnávací kritika neexistuje, ale je nahrazována pouze skrytou reklamou a subjektivními pocity rádoby recenzentů (díla, která tzv. „nezaujala“, nejsou nikde citována a tím pádem propadnou vyhledávacím sítem robotů).
      Je samozřejmě možné si to nechat vytisknout on-demand, pár takových vydavatelů existuje, postarají se o distribuce anebo i o zásilkovou službu, ale opět, autor musí prostě mít ještě jiný zdroj příjmů, aspoň aby zaplatil zákonné výtisky (ale nevydělá na tom, má tak 3-7%, někdy i 10% z koncové ceny, která je ještě zkreslována obchodními akcemi, takže nelze s nějakým pevným příjmem kalkulovat).
      Dneska vydání opravdu dobré papírové knížky (= dobrá znamená dobře prodejná a neodsuzovaná v komentářích, a její obsah může být jakýkoliv) stojí průměrně kolem padesáti tisíc, a většinou jsou úspěšnější recykláty, upravená a rozšířená starší díla, která prošla nějakým osvědčeným sítem v krátkých verzích (např. na literárních serverech, viz písmák.cz, saspi.cz atp.).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Také by vás mohlo zajímat
Close
Back to top button