Taky se vám někdy zdá, že není co hrát? Ne snad proto, že her by bylo málo. Naopak. Her je tolik, že není v našich silách je hrát. Ale to nevadí. Hlavně, že je v našich silách nakupovat. O plných knihovnách her na Steamu nebo jiných obchodech se toho nažvanilo mraky. Já dneska budu psát o tom, jaké ty hry vlastně jsou.
Co to žvaní?
Já nevim, nech ho chvilku.
Každý kdo někdy zavadil o hry si všiml, že hry se pořád vyvíjí a posouvají. Od začátků na osmibitech přes složitější hry až po megalomanské projekty typu Star Citizen. Her jsou mraky. Dobrých i špatných. Dokonce vychází hry, které podle mě nikdy neměly spatřit světlo světa. A to do toho nepočítám mobilní trh, který je přesycený tak, že kdyby měl mít pokličku, tak by vystřelila minimálně na Měsíc. Ale i přesto, počet není to co mě tíží.
Kvalita, teď nemyslím nutně technické zpracování nebo bezbugovost, ale mechaniky, chytrost a posouvání hranic je to, co mi chybí. Můžete argumentovat tím, že grafika se neustále posouvá a s příchodem nové generace konzolí je to krásně vidět, o kolik. Ano je. Ale grafika je jen jedna část her. A dokonce ani ne ta hlavní. Respektive grafika prodává. Bez vytáček. Krásné splasharty nebo koncepty prodávají hru ještě předtím, než vůbec vyjde. Ale kde je ta hra? O co tam jde? Jaké jsou mechaniky a pravidla?
Kde je inovace? Proč jsou skákačky, tak inovativní a obrovské tituly za miliony jsou vlastně jenom remix. Jednoduše, protože nikdo nechce riskovat miliony dolarů na neúspěch. Proto raději roztočíme mašinerii a uděláme dvě, tři nebo třeba 12 her, které jsou v zásadě totožné. Hlavně když to konzument zaplatí. A on to rád zaplatí, protože na nějakou inovaci ve hrách z vysoka kašle. On si chce zahrát nejnovější FIFU i když už je to asi 10 let stejná hra. Nebo Call of Duty, i přesto, že je to v podstatě stejné jako každá jiná střílečka. Jenom v jiných kulisách.
No tak to přehnal. Přece CoDko má vyvážený zbraně a to nemluvím o Siege, tam je mrtě vychytávek.
No jasně a co tyhlety updaty a hry který běžej roky? To se taky nepočítá?
Ne nepočítá, protože hry jako služba, jsou známá věc a byť je to v některých případech super, protože můžeme roky hrát hru, která se nějak vyvíjí a pořád je to zábava, tak hry jako takové to nikam neposune. A ano, všechno je to remix. Nedá se nic dělat. Riskují pouze malí tvůrci, kteří chtějí hru vydat bez toho, aniž by jim z toho někdo udělal další produkt v pořadí, který se jim hodí do portfolia.
A i kdyby někdo namítal, že existují výjimky a že na světě je místo pro všechny hry, tak já budu jen souhlasit. Ale co z toho? Neměl by snad úkol vývojářů ležet i v posunu celého odvětví někam jinam? Už asi před 30 lety se mluvilo o potenciálu her pro výuku. A vznikla z toho podivná odnož serious games, které sice existují, ale vzhledem k tomu, že jsou velmi nízko na žebříčku výdělečnosti, tak se nikam nedostaly. A já pořád tvrdím, že o francouzské revoluci se kdokoliv dozví víc z Assassin’s Creed Unity než z učebnice. Ale to není všechno. Kam se podělo přemýšlení u her? Radost z překonávání překážek? Vládnou peníze. Prodeje jsou to, co drží hry v nekonečném kolotoči remixů.
Co s tím? Dokud bude kupní síla, nebude nutnost měnit zaběhaný systém na něco inovativního. Něco, u čeho si budete připadat, že sledujete nový směr, podobně jako někteří viděli nový směr kinematografie v Avatarovi. Na to si ale ještě počkáme. A moje vysněné možnosti her, jsou zatím pohřbené v hluboké propasti pod neskutečným množstvím peněz.
Přitom by stačilo, dát část peněz na inovace. Jako když hrajete strategii. Část peněz věnujete vývoji nových technologií abyste mohli dominovat. A vývojáři by si měli stát za svým a nesnažit se hru vydat i za cenu toho, že se z ní stane prasopes. Ale k tomu Ubisoft nebo Tencent musí ještě dospět. Až je přestane bavit vyrábět dokola ověřenými postupy a pustí se do něčeho nového, mohl by jim vývoj inovací dát náskok.
