Netflixový Pan Jangle: vánoční dobrodružství, nebo zklamání? | Recenze

Ačkoliv jsou Vánoce ještě docela daleko, Netflix už divákům nasypal pořádnou nadílku vánočních filmů. Jedním z nich je i muzikálová novinka “Pan Jangle a vánoční dobrodružství”, v originále “Jingle Jangle”. Tento neuvěřitelně barevný film připomíná vzdáleně vánoční klasiku “Grinch”. Místo básnění však tato rodinná vánoční pohádka vyplňuje příběh písněmi.

Pan Jangle: Vyprávění o zklamaném vynálezci

Příběh tohoto filmu se točí okolo vynálezce, který se jmenuje Jerronicus Jangle (Forest Whitaker). Když byl před několika lety zrazen svým kolegou (Keegan-Michael Key), ztratil nejen vůli vynalézat, ale také radost ze života. Když jej za několik let navštíví jeho vnučka Journey (mladá Madalen Mills), která také ráda vynalézá, zdá se, že by se vše mohlo obrátit k lepšímu. Ke splnění zázraku totiž stačí, aby starý vynálezce začal zase věřit.

Tento příběh vypráví z magické knihy babička své vnučce a vnukovi. Pokud si film pustíte, zřejmě budete brzo vědět, kdo že to vlastně vypráví. Samotný formát vyprávění se mi velice líbil, protože se do vánočních pohádek prostě tak nějak hodí.

Obsazení

Obsazení tohoto filmu bylo ucházející. Každému diváku neunikne, že se Netflix zaměřil na především černošské herce. Kromě Keegana-Michaela Key (kterého můžete znát převážně jako dabéra animovaných filmů) a Foresta Whitakera (film Black panther), pro mě všichni herci byli neznámí.

Mladá herečka ztvárňující Journey, Madalen Mills, hrála většinu času obstojně, ale občas její výstup působil příliš strojeně a křečovitě. To se dá připsat jejímu nízkému věku. Zapůsobila však v tanečních číslech. Naopak jsem ocenila, jak upřímně hrála Anika Noni Rose matku Journey.

Co mě však velice zklamalo, byla pasivita vynálezce Jerronica Jangle, který byl v celém filmu ústřední postava. Nevím, jestli to bylo ztvárnění od Foresta Whitakera, nebo špatně napsaný scénář, ale nějak jsem nedokázala s tímto starým zlomeným vynálezcem soucítit.

I hlavní záporák na mě zapůsobil více a vzbudil ve mně více empatie, než sám Jerronicus. A taky líp zpíval.

Muzikál, nebo film?

Pokud nejste fanoušky muzikálů, tento film si radši ani nepouštějte. Snímek Pan Jangle a vánoční dobrodružství totiž přetéká barevnými muzikálovými vystoupeními, které oživují trochu pomalejší tempo. Stopáž filmu je poměrně dlouhá, hudební čísla se tak možná zdála způsobem, jak udělat film “veselejší a barevnější”.

Vánoční filmy mám velice ráda a řekla bych, že už mám něco z nich nakoukáno. Stejně tak se mi líbí muzikály. V tomto filmu mi však kombinace hraného filmu a muzikálu neseděla.

Každá píseň se ovšem zdála “jiný pes, jiná ves”. Jak hudebním žánrem, tak tématem písně. Většina z nich neměla ani žádný smysl, že by posouvala děj. Jedna z nich pro mě byla doslova utrpením, neboť postava, která zpívala, mě štvala celý film (o té ale později).

Obecně jsem si film docela užívala, dokud na mě nehodil nějaký trapný vtip, nebo se nezačalo zpívat. Z mého pohledu by tento vánoční film fungoval bez písní mnohem lépe.

Úchvatný vizuál

Co se filmu nedá upřít, je jeho vizuální stránka. Ta je světlou stránkou celého snímku. Ať už se jedná o animace pohybujících se figurek, nebo vznášejícího se robota Buddy 3000 (který se nápadně podobá Wall-E ze stejnojmenného filmu), film umí zapůsobit.

Šíleně barevné kostýmy a účesy, které postavy nosí, připomínají viktoriánskou dobu švihnutou pohádkami od Dr. Seusse. Jejich vánoční barvy spolu s hromadou světýlek ukazují trochu kýčovitou, ale barvitou atmosféru Vánoc v Americe.

Spolu s hudebními čísly, která se hodí spíš do disneyovek, mi připadá, že by celému filmu sedl líp animovaný formát.

Příliš dlouhá stopáž

Už jsem vám říkala, že má film dvě hodiny? Bohužel, má. Proč ale bohužel? Příběh se zdá být nabitý veselými písněmi, barevnými kostýmy a hudebními čísly, kde je spousta tance. Přesto je v něm určitá prázdnota.

Film má kvůli natahované stopáži hodně hluchých míst, která jsou možná někdy způsobena pasivní povahou hlavní postavy, vynálezce Jerronica. Místy byl děj prostě nudný a ani pokusy o vtipy, které občas skončily absolutní trapností, jej nezachránily.

Samotné vyprávění příběhu bylo většinu času poutavé, hudební čísla ale působila rušivě. Filmu z mého pohledu delší stopáž prostě uškodila.

Závěr

Celý film pro mě byl určitým zklamáním. Pokud by se převedl do animovaného formátu a hudební čísla buďto úplně vynechal, nebo jim dal větší význam, mohl by Jingle Jangle fungovat. Takto se však jedná o polovičatě udělaný rodinný film s příliš natahovanou stopáží, který po docela dojemném konci divákovi hodil do obličeje kýčovitý závěr.

Pokud vám ale hudební čísla ve filmech nevadí, máte rádi barevné kostýmy a zasněžené kulisy s kouzelnými světly, film si pusťte, a to nejlépe s původním dabingem. Jeho vizuální stránka určitě dokáže okouzlit.