Mount&Blade II Bannerlord – Calradia vrací úder.

“Buďte mou paní a já vám dám tolik krve, kolik se vlévá do řeky vod při jarním tání.” Ira se pomalu otočila a odvětila: “Myslím, že máme mnoho společného lorde Aericu. Vaši nabídku zvážím.”

Čekalo se bezmála 8 let od ohlášení Bannerlordu. V březnu vyšla hra jako Early Access na steamu a my jsme se do ní pustili až teď. Stálo to čekání za to nebo je to jen lepší grafikou obalený kyselý bonbon? Už beta v multiplayeru ukázala, že se jedná v zásadě o stejnou hru. Ale hezčí. Mnohem hezčí.
Tentrokrát se podíváme na singl část.

Mount&Blade je jedna z těch her, kterou mám moc rád, ale vlastně ji pořádně neumím hrát. Ale Bannerlord mě hned na začátku celkem uchvátil. Je to v podstatě totožné s předchozím Warbandem, ale hezčí a vylepšené. Vybral jsem si svou rodnou zem a hodinu ladil vzhled, abych si to o klik později rozhodil random možností. No co už. Můj avatárek se narodil v rodině kovářů a dělal všelijaké věci, dokud byl mladý. Až vzrostl do telecího věku, přežil obléhání a utekl na rychlém oři. Je to pašák. Hra vás po úvodním martyriu klikání konečně pustí do Calradie, rozlehlého světa, který TaleWorlds Entertainment vytvořili pro potřeby své hry. Moudří v ní najdou jasnou podobnost se skutečnými zeměmi, ale v zásadě tohle je jediný “fantasy” prvek ve hře. Calradia je velká a má roční období. Je to svět který funguje nezávisle na hráči. Pokud budete stát na místě a necháte plynout čas, tak království mezi sebou budou válčit a plundrovat, brát poražené lordy do zajetí a obléhat města. Karavany budou převážet zboží a loupežníci je budou přepadat. A kdesi v ní vás bratr přivítá a provede vás tutoriálem, který dříve chyběl. Výuka je víceméně o boji. Doporučuji si ji projít, protože je to fakt pěkný a zabavný.

Jestli Mount&Blade vůbec neznáte, tak i přes tutoriál budete zpočátku zmatení. Hra vám nabídne dva questíky, které vám ale neřeknou co dál. Máte tu volnost. Můžete v zásadě trávit hodiny tím, že vozíte zboží z jedné strany mapy na druhou. Přepadat vesnice nebo jim pomáhat. Tady se projevila jedna ze skvělých změn oproti předchozímu dílu. Lidé – rozuměj NPC – jsou ve vesnicích a městech “vyskládaní” v nabídce, takže jde přejít hned k mluvení s dotyčným a není třeba hledat za kterou břízkou se schovává. Nicméně úkoly, které dostanete jsou velmi povrchní jako vždy. Možná daň za early access, ale pokud vedu stádo ovcí někam k pouštnímu království a tam mi jiný člen společenstva řekne, že stejně velké stádo ovcí mám vzít zpět, tak radši zdvořile odmítnu a jdu plenit vesnice.

A tady přichází první větší zádrhel. Reputace a vztahy. Jestliže máte rozjednaný sňatek s dcerou císařovny (jako já) a čirou náhodou vás napadne vyplenit vesnici Khuzaitského Chanátu, tak vás může potkat nemilé překvapení. On totiž Chanát, ačkoliv je na severu, byl spojencem matky mojí milé z jižního království a moc se jim moje plenění nelíbilo. Upadl jsem v nemilost, takže není možnost dostat úkol od lordů nebo vesnických předáků. Tím pádem zbývá dost obskurní možnost, jak si naklonit alespoň jednoho lorda na svou stranu. Musíte ho porazit v boji a pak ho propustit za +3 bodíky vztahu. Po desáté porážce vás bude milovat 😀 Tady se hra, bohůmžel malinko rozpadá. Sice je k dispozici konzole a příkazy, kterými si můžete upravit vztahy dle libosti, ale je to škoda. Nicméně dá se pochopit, že ladění parametrů a ekonomiky bude u vývojářů na stole ještě dlouho.

V čem naopak hra exceluje, jsou bitvy a pocity, kterými vás zahltí, když prohrajete a jste zajatcem na blíže neurčenou dobu. Po svém úspěšném útěku, můžete začít víceméně znova. Pokud si to nezvolíte v nastavení, hra vás nenechá umřít. Ale zpět k bitvám. Jedu si takhle krajinou a potkám lorda obléhajícího město. Nabídl jsem služby své prašivé družiny čítající 50 mužů a najednou jsem členem armády o 750 lidech a že teda útočíme na město. Jednoduché, nevelíš armádě, necháš se velet. Útočíme na hrad na kopci. Zbaběle se držím vzadu a čekám až se obléhací věž dostane pod hradby. S velkým očekávání lezu nahoru a spouštím můstek. Nahoře čeká asi padesátka “domácích” a začne řež.

Po několika málo minutách je konec. Naše armáda zvítězila, nějakou dobu jsem s ní ještě cestoval, ale lordi se rozhodli, že budou bloumat krajinou a do boje se jim už moc nechtělo, byť naše armáda čítala neuvěřitelných 942 jednotek. Jestli chcete poměřit síly v boji jeden na jednoho a zároveň vydělat pěkných pár zlatých, tak v aréně měst se často pořádají turnaje. On vůbec soubojový systém je stejný jako byl. Tažením myši a stiskem levého nebo pravého myšítka se buď útočí nebo kryje. Prosté, ale účinné. Někdo by mohl namítnout, že soubojových systémů lepších je spousta, ale tady to prostě funguje a nikdo od toho For Honor nečeká. Navíc ten systém dobře funguje i pro AIčka (nebo českz UIčka), které jsou v singlu podstatnou součástí hry. Protivníci vám tak jasně dávají najevo odkud útok povedou a vy můžete reagovat. Sice se to po chvilce změní ve zběsilé máchání zleva doprava, ale jakýsi skill tam je.

Samozřejmě Bannerlord není tak plytký, jak to může působit. Postava se vyvíjí a zlepšuje svoje schopnosti a dovednosti. Podle toho se také určují některé konverzace, či rozhodnutí. Nově tu máme i kovařinu. Můžeme si složit zbraň z několika dílů a ukovat si vlastní. Jsou na to potřeba materiálz které nejsou levné a Smithing Skill, který i já jako kovářský synek mám na pouhých 20 (první meč je od 40). RPG elementy jsou pěkně roztříděné a dávají mi smysl. Odemykají se v nich i perky které dost pomáhají při hře. Nutno podotknout, že je to hra na dlouho. Berte to jako Elite Dangerous v jiných kulisách. Budete dlouho sbírat peníze a vztahy než se dostanete k vlastnímu hradu. Teda pokud se vám sem tam něco nepovede. Zkušení matadoři jistě budou vědět jak na to. Ale počítejte s tím, že hra vám sama o sobě nic moc neřekne. Encyklopedie, tak bude vaším největším kámošem a určitě se poptáte i strejdy Gůgla, jakže se to prodávají zajatci. Interakcí a celkově věcí, které si můžete ve hře vyzkoušet je opravdu mnoho. Kdo má trochu představivosti, tak si může zkusit i nějaký ten roleplay.

Nechci tu popisovat všechno, co Bannerlord nabízí, ale je potřeba říct ve vší vážnosti, že v Bannerlordu můžete bojovat sami, ovládat armády (v zásadě na úrovni, za kterou by se nemusela stydět lecjaká strategie), obchodovat, politikařit, podvádět, zabíjet, drancovat, sezdávat se, budovat a ničit a mnoho dalšího. Všechno na velmi slušné úrovni.

Sluší se jistě na závěr vyzdvihnout hudba. Vývojáři si pozvali odborníky na folklórní hudbu a stvořili naprosto parádní soundtrack, který krásně doplňuje atmosféru hry. Najdete tu tóny asie, blízkého východu i zemitější rytmy severních království. Bojová vřava, a dusot kopyt vám bude připadat možná malinko mdlá, ale v davu se to ztratí. Nenechejte si to ujít, skočte do early access vlaku a pozvedněte prapor svého klanu.