Ačkoliv se většině z nás 18. březen nebude jevit jako nijak důležité datum, pro jednu generaci a možná i pro historii české internetové kultury jde o den zásadní. Před neuvěřitelnými sedmnácti lety proběhla premiéra filmu Pár Pařmenů. Pokud si pamatujete, jakou mánii tahle parodie vyvolala, máte už na rozdíl od ní osmnácté narozeniny dávno za sebou.
Ti z vás, které jsem teď zmínil, dost pravděpodobně za ta léta zjistili o Bandě Trotlů i o Společenstvu žlutého tentononcu s pěknou básničkou uvnitř první poslední. Upozorňuji tedy, že tento článek je hlavně nezbytné info pro „nováčky“. Vám bude určený až druhý díl, kde se zaměřím na věci méně známé a snad i objevné. Kupříkladu – ne, Pár Pařmenů není první dabingová parodie v Čechách, a dokonce ani první dabingovka Pána prstenů. I Pár Pařmenů má své zdroje a ani „trik se špičatým kloboukem“ není původním vtipem.
Následující čtení by tedy rádo bylo jakýmsi „kompletním průvodcem“, shrnutím všeho podstatného, co lze o tomto díle zjistit a dát dohromady. Když bude zájem, mohla by z něj vzniknout i pěkná série článků věnovaná parodiím a satiře. Ty přeci jen k filmům, hrám i knihám neodmyslitelně patří.
LotRmánie
Je červenec 2003. Do zahraničních kin má o Vánocích zavítat Návrat krále. Mánie Pána prstenů je na svém vrcholu. První díl vidělo v Čechách přes milion lidí a chodí se na něj stále, ačkoliv už se promítá i ten druhý. Česká televize odvysílala dokument o natáčení Dvou věží. Časopis Pevnost, který začal vycházet loni, vydává jeden speciál o Pánovi prstenů za druhým. Na amerických webech se řeší, proč pravděpodobně Andy Serkis nevyhraje Oskara, a proč by měl. V Srbsku vysílali v televizi Dvě věže, které někdo nahrál kamerou v kině. Na Novém Zélandu se výrobce triček pokusil soudit Petera Jacksona za to, že druhý film neskončil jako kniha v Odulině doupěti, protože on už si na to nechal vyrobit merch. Značka Pán prstenů přitáhla k Tolkienovu dílu miliony nových fanoušků. Což může být trochu k nelibosti těm služebně starším, jak si ukážeme v dalším díle. Středozemské značce to ale jednoznačně pomáhá a žánr fantasy dostává na několik let pořádné nakopnutí.
V tomhle červenci začíná na jednom dětském táboře vznikat megalomanský projekt. Banda zhruba patnáctiletých kluků z Ostravy tu do školních sešitů sepisuje co nejvtipnější hlášky, které by šly použít pro předabování Společenstva prstenu. Před pár měsíci si totiž sami pro sebe nadabovali Dobu ledovou, protože film měli jen v angličtině a už je nebavilo číst titulky. Když jim kus titulků chyběl, museli improvizovat a těchhle pár vteřin nepůvodního dabingu je ponouklo k nadabování celého filmu. Když se pak rozhodovali, jaký film vybrat, Pán prstenů byl jasná volba.
Tváří, která je s Párem Pařmenů spojena nejtěsněji, je Ondra Svoboda, hlas Paragona a Smradupána. V jeho pokoji se natáčelo, fungoval jako režisér, střihač a hlavní mluvčí celé party, spravoval web a i nadále se čas od času k parodii vyjadřuje. V jednom z mnoha rozhovorů, které za ta léta dal, vzpomíná, že film tehdy znali tak dobře, že se na něj ani nemuseli při psaní scénáře dívat. Cílem nebylo na Pána prstenů naplivat, ale prostě se dobře pobavit u něčeho, co mají všichni rádi. A nikdo nemůže danou věc zesměšnit lépe než její fanoušci. Tři hustě popsané sešitky pak čtyři měsíce ležely u Ondry v pokoji na stole a jedenáct spolužáků a kamarádů z nich na střídačku četlo spousty podivných hlodů o vředech a chobotech. Do sluchátek jim při tom vyhrávaly útržky arabského rádia, které zachytával doma vyrobený zesilovač, a na pozadí běžel Jacksonův masterpiece.
Po zhruba tři čtvrtě roce Ondra zvuk i dabing k filmu dostříhal a poté, co se podařilo z třídního vymámit projektor, proběhla 18. března 2004 v jedné z tříd premiéra. Wikipedie sice tvrdí, že se odehrála už o rok dříve, a odkazuje se přitom články vyšlé tiskem, datum v nich je to ale s jistotou chybné. To Ondra potvrzuje jednak v přednášce pro Barcamp, jednak je toto datum uvedené na oficiální facebookové stránce i na konci titulků filmu. Čert ví, odkud vzala Mladá fronta datum 23. března 2003, které pak převzal i magazín Click. Parodii na premiéře vidělo kolem šedesáti spolužáků, existovala na jedenácti dvouCDčkách, která dostali sami dabéři, a Ondra pak umožnil i její stažení přes peer-to-peer.
Trotli se šíří zemí
Banda Trotlů (jak se parta pojmenovala, aby měl Vítek Strádal co říct v úvodních titulcích) skutečně předabovala celé Společenstvo prstenu a stáhnout v té době film o délce 170 minut znamenalo nechat ho stahovat třeba deset hodin. Kdyby někdo něco podobného vytvořil dnes, pravděpodobně by si založil profily na sociálních sítích, umístil parodii na Youtube a snažil se výtvor co nejvíce šířit a sdílet. V roce 2004 ale Facebook ještě existoval pouze na Harvardu, Youtube jenom ve formě nápadu a spojení „virální video“ se začalo pořádně vyhledávat až v roce 2006.
Zatímco teď by se podobný film proslavil v řádu dní, na výsluní by zůstal maximálně několik týdnů a po pár měsících by po něm zbylo pár memů, Pár Pařmenů se proslavoval v řádu let, a nijak mu to neubralo. Jedenáct kopií zplodilo nespočet vypáleného potomstva, které šlo z ruky do ruky, a stejně tak se digitální verze pokoutně plížila po českém i slovenském internetu mezi těmi, kterým nešel na nervy zvuk vytáčeného připojení.
Zvěsti o podivném Pánovi prstenů, kde má Saruman hlas jako z kazet se šmoulími písničkami a kde je nějaký Bobromil, který nese na zádech víko od popelnice, se ke mně dostaly v roce 2005. Kamarád mi sliboval, že mi zítra něco vypálí na CDčka, že tohle jsem ještě neviděl. Ale protože jsem byl netrpělivý, celou první část až po Elrondovu radu mi ve zkratce převyprávěl včetně těch nejlepších hlášek a snahy o napodobení hlasů. A díky mu za to. Podobně jako on už o rok později znaly film nazpaměť tisícovky jiných.
V té době se filmu dostalo větší pozornosti na různých fanouškovských estránkách a blozích nebo na fórech o Pánovi prstenů. Bylo ho dokonce možné překoukat ve famózních 240p skrze různé „důvěryhodné“ přehrávače. Největší boost ale slávě dílka poskytl Blesk, který v září 2005 vydal senzacechtivý článek o tom, jak bude Warner Bros. stíhat ostravské gymnazisty. Protože se kluci svým autorstvím nijak netajili, stali se gymnazisté na Ostravsku malými lokálními hvězdami. Ondra Svoboda tak ihned po článku v Blesku dává rozhovor pro týdeník Ostrava a vznikají dodnes funkční stránky skupiny. Výhružka, že se bude Párem Pařmenů zabývat právní oddělení filmových studií, sice nad Bandou Trotlů chvíli visela, ale nakonec vyzněla do prázdna. Článek ale dozajista pomohl propagaci celé skupiny i jejich nového filmu Gorila: Příběh opičí. Ten byl v Ostravě promítán 17. prosince stejného roku.
Z parodie k vlastním projektům
Skupina se celou dobu zajímala o filmařinu a herectví, jak lze poznat z raných klipů na webu nebo z provázanosti se studentským divadelním souborem Tajfun, který na Matičním gymnáziu funguje dodnes. Pár Pařmenů tak posloužil jako odrazový můstek před skokem do vlastní filmařiny a Banda ho využila znamenitě. Amatérský film byl v druhé polovině nultých let nejen na českém internetu velmi populární. Vznikaly nové internetové stránky, filmařské skupiny, festivaly i ocenění. A přestože Banda Trotlů jen těžko může setřást cejch „těch, kteří přišli se Šmajdalfem“, jejich filmy, alespoň pro skalní fanoušky, rozhodně stojí za zhlédnutí.
Gorila: Příběh opičí (2005) je vskutku ještě naprostá amatéřina, která ze všeho nejvíc připomíná výsledky táborových filmových kurzů. Banda děcek pobíhá v kostýmech z druhé ruky po louce a točí se u toho. Hercům ale nelze upřít upřímná snaha, scénáři několik skutečně dobrých hlášek či muzikálový souboj a krtci jsou nezapomenutelní. Na film přišlo přes tři sta lidí a v den premiéry na něj upozornil i Český rozhlas Ostrava.
Pro ty, kteří ještě dodnes běhají po internetových fórech a vyřvávají něco o Dvou hifi věžích a Nasraném králi (parodie, které nevznikly, ač si mnozí myslí opak), je tu zcela povinně Na dně šuplíku (2007). V roce 2006 se na webu Bandy Trotlů rozjela mysteriózní hra s fanoušky. Skupina nejprve ohlásila, že pracuje na filmu Záhada zámku Bucastillo, aby pak na konci roku celé jejich stránky překryl text: „Byli moc zlobiví, zprznili Pána prstenů…“ Tento „hack“ blokoval stránky Bandy několik měsíců, a mezi fanoušky tak rozpoutal debatu o tom, kdo je tajemný Glum, který se pod něj podepsal a který byl tak dotčený, že mu Banda Trotlů sáhla na jeho modlu. Důvěryhodnost mystifikačního dokumentu Na dně šuplíku se tak povedlo znásobit několikaměsíční odstávkou stránek.
Poslední velký film skupiny přilákal do kin 400 diváků a dle mého názoru jde o nejlepší projekt Bandy Trotlů. Zájemcům doporučuji i následující krátké filmy, které Banda vytvořila. Logr (2008), povídka o neviditelném chlapíkovi, je fajnová hračička s efekty. Erupce vášně (2009) vycházejí z venezuelských telenovel, vyhrály několik menších ocenění a odvysílala je TV Barrandov. A Anděl & ďábel (2009) příjemně pobaví.
Rok 2009 je tak posledním rokem, ve kterém Banda Trotlů funguje jako tvůrčí filmařská skupina. Ve chvíli, kdy i poslední ze skupiny opustili stěny Matičního gymnázia v Ostravě a vyrazili za vysokoškolským životem, už logicky nezbylo na společné projekty tolik času a příležitostí. Ondra stránku naposledy aktualizoval v roce 2012. Skupina na webu avizovala, že hodlá dále tvořit, konkrétně, že pracuje na filmu Petr Černý, kominík. Ještě v roce 2010 Ondra v rozhovoru pro barrandovskou sérii Profilm tvrdil, že premiéra proběhne v roce 2011. Na stránkách však už několik let visí jenom zbytečný otazník, film pravděpodobně nikdy nevznikne a Banda Trotlů, středoškolský projekt skupiny kamarádů, kterým se povedlo něco více než výjimečného, je u konce.
Byla to jen taková kravinka, ne…?
Pár Pařmenů zanechal obří odkaz. Většině populace poprvé představil koncept předabované parodie. Ten Banda sice nevymyslela, ale zcela bez debaty jej zde „znormalizovala“ – nikde jinde ve světě se tento formát netěší takové oblibě. Dnes už nám dokonce ani nepřijde nijak podivný nebo výjimečný.
Bandě Trotlů bylo ale také během šesti sedmi let její tvůrčí existence věnováno kolem deseti novinových článků. Přitáhla do ostravského kina stovky diváků, v roce 2007 se objevila v pořadu ČT2 Sabotáž, v roce 2009 otvíral díl o ní barrandovskou sérii Profilm o amatérském a studentském filmu. I tyto dva serióznější žánry pomohla skupina mezi laiky silně zpropagovat. V roce 2010 o skupině napsal Josef Válek absolventskou práci na Vyšší odborné filmové škole ve Zlíně. Ondra Svoboda o svých kamarádech mluvil nejen v roce 2006 v ostravském rozhlase pro Naděje regionu, ale i v roce 2014 na přednášce pro ostravský Barcamp a o dva roky později i na Rádiu 1 pro pořad SNACK. Facebook Páru Pařmenů tvrdí, že se k hláškám a odkazu filmu hlásí více než 23 tisíc fanoušků.
Slovo Šmajdalf přešlo spoustě lidem do slovníku (stejně jako fetování hélia) a někdo se občas pokusí i o trik se špičatým kloboukem. Moje kamarádka Ostravačka tvrdí, že v době, kdy parodie vyšla, se nemluvilo o ničem jiném a na konci roku jela na promítačce téměř v každé třídě ostravských škol. Hlášky prý zná dodnes celé město včetně dospělých i starších lidí. Lidé film neustále remasterují, kompilace nejlepších vtipů doteď na Youtube sbírají další a další zhlédnutí (přestože v určité době byla videa opakovaně mazána). Koukat se na Společenstvo prstenu je pro mnohé problém, protože mají pořád potřebu vykřikovat během filmu hlášky z parodie. Byla prostě doba, kdy u nás o tomhle filmu slyšelo skoro tolik lidí, jako o Pánovi prstenů.
Ukazuje se také, že na rozdíl od jiných parodií, tahle je v čase přenositelná. Humor filmu nespoléhá na dobové trendy, většinou neodkazuje k dnes už starým tématům ani nepoužívá příliš době poplatných slov nebo zbytečných nadávek. Pořád lze potkat bandy náctiletálů, kteří film znají jako své boty. Parodie, která vznikla v době, kdy byl český internet v plenkách a slovo virál nikdo neznal, dokáže jak vidno i v roce 2021 generovat články. Jeden kratší, vzpomínkový vyšel už i loni.
Slovo na závěr
Pokud se k filmu chcete dostat, doporučuji prozkoumat různá úložiště. Většina z nich disponuje nějakou verzí remasteru. Často se objevují verze označené Radeon nebo dublsoft. Radeon má ale ustřižené titulky, na několika místech mění původní hudbu (scéna s přízraky u brodu, závěrečné titulky) a obraz zřejmě v některých scénách zůstal bez remasteru. V palantíru se dokonce objevují scény z Teletubbies, asi pro „posílení“ efektu. Dublsoft je ta stejné verze, jen je obraz ještě o trochu horší. Na začátku je navíc z nějakého důvodu jakési Bubux logo a přes závěrečné titulky je přeražená parodie s Jackem Blackem. Chybějící titulky nebo naopak přebývající elfské titulky jsou u pařmenských remasterů častý problém, ale verze, které jsou ideální (včetně remasterovaných titulků!), existují. Stačí se koukat po množství palců a stopáži filmu.
Snad se mi sem podařilo vypsat vše, co se o Páru Pařmenů běžně ví. V příštím díle si ukážeme, že nic neexistuje ve vzduchoprázdnu. Parodie byly před Bandou Trotlů i po ní a většina z nich zůstává na rozdíl od PP poměrně neznámá. Takže se těšte. Třeba se i dozvíte, kde se vzala postava onoho „hackujícího“ Gluma.
Takže díky Ondro, díky Víťo, díky Honzo, díky Vláďo a dík celé Bandě Trotlů za dětství hromady lidí.
