Bestiář mladé chůvy | Recenze

Bestiář mladé chůvy je podzimní Netflixový originál, který by měl být mírně strašidelným rodinným filmem. Odkrývá se v něm tajné společenství chův, které ochraňují malé děti před příšerami. Dokáže tento film navodit děsivou atmosféru a zabavit i dospělé, nebo je spíše pohádkou pro malé?

Když chůvy hlídají děti před příšerami

Kelly jako malou sužoval strach z příšer. O několik let později se jí stále drží posměšná přezdívka “monster girl”. Shodou náhod se na Halloweenský večer stane chůvou malého Jacoba, kterého unesou opravdové příšery. Naštěstí se na místě objeví Liz, členka mezinárodního řádu chův, která slíbí, že Jacoba vypátrá. Obě dvě dívky pak závodí s časem a snaží se Jacoba najít dříve, než se dostane do rukou zlého Grand Guignola. Ten chce malému chlapci ukrást jeho sny a oživit noční můry.

Tom Felton jako zloděj snů

Roli hlavního záporáka se ujal Tom Felton, který je nejvíce známý jako Draco Malfoy z úspěšné franšízy Harryho Pottera. A musím se upřímně přiznat, že pod nánosem líčidel a prostetik jsem ho hned nepoznala. Do role Liz byla obsazena Oona Laurence, která hrála třeba ve filmu Můj kamarád drak a Kelly si zahrála nepříliš známá Tamara Smart.

Tohle už jsem někde viděla…

Příběh se drží určitých klišé, které z filmů pro děti a dospívající známe. Hlavní hrdinka je skoro všemi opovrhovaná kvůli svojí podivnosti, je ale strašně chytrá, takže dokáže vypočítat složité věci z hlavy a když objeví nějaké nebezpečné “tajemství”, vrhne se do něj po hlavě. I přesto mi Kelly byla docela sympatická a nebyla otravná, jak některé hlavní hrdinky v těchto rodinných filmech bývají.

Celý film je natočen na základně knih od Joe Ballariniho, který napsal i scénář. Ačkoliv jsou v příběhu originální prvky, několik částí filmu působilo tak, že už jste ho někde někdy viděli. Grand Guihnol v podání T. Feltona svým chováním i vzezřením byl dost jako Beetlejuice ze stejnojmenného filmu. “Ropušáci” kradoucí děti vypadali a mluvili podobně jako Mimoni z Já padouch. Samotný bestiář pro chůvy, jehož stránky se samy přetáčely, vypadal jako Kniha stínů ze starého seriálu Čarodějky.

Scény z tajné kapituly “řádu chův” pak připomínaly filmy o dětských tajných špionech “Spy kids” a hned úvodní scéna s malou Kelly, která se vyděšeně kouká ve svém pokojíčku na dveře od šatníku byla skoro dokonalou kopií Příšerek s.r.o.

Když se bojí jen děti

Jelikož jsem zvyklá v hororech na mnohonásobně těžší kalibr, než jaký mohou nabídnout family-friendly “děsivé filmy, těžko mohu usoudit, jak tento snímek může působit na desetileté dítě, jestli by se třeba i bálo. Ve filmu totiž kromě několika ne-až-tak-děsivých příšer, nechutně dlouhých prstů a pošahané kočičí dámy není nic tak děsivého. Jediné, co mi trochu nahnalo husí kůži, byla písnička od Grand Guignola.

Než jsem si ovšem film pustila, očekávala jsem pohromu, jakou jsem obdržela od Hubbieho Halloweenu. Možná díky nevelkému očekávání mě nakonec film Bestiář mladé chůvy zabavil. Vyhýbal se docela úspěšně infantilnímu humoru, na několika místech se snažil být docela temný a hlavně nastavil docela dobré tempo. Celkově představil docela funkční a zajímavý svět, který, ačkoliv zřejmě čerpá hodně z výše zmíněných titulů, dokázal přinést i něco nového.

Ve výsledku se jedná o příjemnou oddechovou rodinnou zábavu, jejíž sledování jsem si užila. Pokud tedy chcete usednout s rodinou k filmu a sledovat nenáročný film, který je malinko děsivý, zábavný a akční, Bestiář mladé chůvy pro vás bude to pravé.